Vlastní cesta

Jel jsem minulý týden na schůzku. Stojím v tramvaji číslo 6 a přijíždíme od Národního divadla na Újezd. Pražská klasika, okolo nás tisíce aut. Z toho dvě před námi na „našich kolejích“. Řidič tramvaje, jak je zvykem, zazvonil. Modrý Ford se okamžitě uhnul doprava. Za to červené Ferrari vyjelo na koleje přímo před tramvaj odhadem pět metrů před námi. Řidič tramvaje zkusil ještě tak dvakrát, třikrát zazvonit a vždy když to udělal, řidič Ferrari zastavil. Tahle kratochvíle trvala dobrou minutu, spíš dvě. Než jsem vylovil telefon, už to bylo skoro u konce (viz video dole). Ale hned jsem si vzpomněl na Alain de Bottona (viz úryvek v úvodu), který tak pěkně popisuje, proč si mnozí z nás kupují věci, jako je například auto typu Ferrari.

číst více

Raduji se, že se v našich končinách vyrojilo za poslední dobu pár dobrých protest–songů. Kromě toho nahoře jsou to především písně od Tomáše Kluse nebo Xindla X. Lehce mi to připomíná staré dobré časy Karla Kryla a dává mi to naději, že se míra ovčanství v naší zemi snad začne snižovat a že by třeba časem mnohem větší počet našinců dokázalo vzít život do svých rukou.

číst více

Předevčírem jsem si zaběhl vídeňský 1/2 maraton. A nemůžu si pomoct, mně tyhle běhy přijdou neuvěřitelně inspirativní (viz např. Postřehy z 1/2 Jeruzaléma nebo Postřehy z 1/2 Prahy). Kromě všech všech těch endorfinů a radosti (ale i bolesti) nasbírám pokaždé hromady postřehů na téma svobody a štěstí. Z Vídně zkusím čtyři. číst více

Tohle byla jedna z přednášek, která mě nadchla na letošním TEDx v Praze. Žijeme totiž v systému, který se z většiny snaží programově už od šesti let vyrobit dokonale obroušená kolečka, poslušné zaměstnance, ovčany, kteří budou ochotní dělat, co je nebaví, výměnou za peníze a vidinu povýšení. A také konzumenty, kteří budou kupovat víc než potřebují.

číst více

(Pozn. editora: Michal Martoch už pro tento blog pár textů napsal. Možná si vzpomenete na jeho plánovanou cestu do Ruska. V tomto článku se podívejte, jak se v Rusku měli, s prokliky na další zápisky od Michalovy kolegyně Jany Chrástecké. Pro mě je v tom hromada inspirace. Díky, Michale.).

Pozoruhodný příběh naší Rodové cesty do Ruska v červenci 2011 si můžete přečíst v zápiscích z pera Jany Chrástecké – naší spolucestovatelky. Připravte se na 133 stránek příběhů, více než 100 fotografíí a spousty praktických návodů, z nichž mají některé značný potenciál pro využití i ve vašem osobním životě. Po jejich přečt číst více