44 elementů české národní hrdosti, aneb minimum toho, na co může být každý Čech hrdý

Tento text je společným dílem několika desítek lidí (zde). Jeho cílem je přispět v těchto obtížných časech, ke zdravějšímu národnímu sebevědomí. V časech, kdy jsme objektivně v potížích, na člověka se valí zdánlivě nekonečný příval katastrofických zpráv, kdy kritizujeme jeden druhého, může mít připomínka našeho národního bohatství a předností, doslova terapeutický účinek a pomoci nám tak toto obtížné období překlenout.  

Mně osobně téma našeho národního sebe-vědomí, sebe-úcty, sebe-důvěry, sebe-jistoty či hrdosti trápí dlouhodobě. To, že s naším národním sebe-pojetím není něco v pořádku, jsem si všiml už v lednu 1993. Tenkrát jsem zasedl do lavic vysoké školy v Holandsku a poprvé zpozoroval, jak vyrovnaní, autentičtí a celkově sebejistí byli tehdy naši holandští spolužáci, zatímco my z Česko-Slovenska jsme byli spíše zohlí, ustrašení a nejistí. 

Přijde mi, že od té doby naše sebe-hodnocení spadlo ještě níž. Od začátku covidu je to doslovný pád střemhlav. Příval špatných zpráv a nářku na to, jak jsme malí, blbí, ustrašení hloupí Honzové nebo Švejci a především, jak neschopnou máme vládu se podobá lavině, pod kterou se všichni společně dusíme. Frustrovaní pak, na sociálních sítích, nadáváme jeden druhému a neuvědomujeme si přitom, že mezi národním sebevědomím a sebeúctou každého z nás je přímá úměra. Nadáváme-li na vlastní vládu, nadáváme sobě. Čím méně si věříme, tím méně jsme tím, kým jsme. Čím méně jsme sami sebou, tím více se pak stáváme kořistí extremismu, a to jak ze strany politických stran, dezinformátorů nebo manipulativní reklamy ze strany korporací.

Sklenice je přitom stále ještě (v mnoha parametrech života) poloprázdná, ale i poloplná. Je třeba, abychom se vždy zaměřovali i na tu poloplnost, nadechli se a narovnali. Je toho pořádná halda, na  co můžeme (a měli bychom) být hrdí. Sepsal jsem to do 44 bodů, které jsem se snažil tématicky jakž takž seskupit, i když je to spíše pelmel bodů. Najdete tu elementy život měnící, úsměvné i obecně platné. Je to seznam subjektivní, a tak ho prosím berte. Chcete-li,  rozšiřte ho v komentářích. Nemějte potřebu s ním souhlasit, jen se jím prostě nechte pohladit :-).

Na co tedy můžeme být my Češi hrdí? Tak například: 

1 - Mírné podnebí - Uvidíme, co s námi udělá měnící se klima, ale stále ještě tu máme čtyři roční období. Na jaře se tak můžeme radovat z probouzející se přírody, v létě se koupat v rybnících a řekách, na podzim chodit na houby a šípek, v zimě stavět sněhuláky, lyžovat nebo bruslit. V tom je obrovské bohatství a pestrost. Máme co pít, dýchat, není tu poušť a občasné letní vlny veder jsou snesitelné. 

2 - Příroda - Divočina u nás sice není, ale i tak je příroda stále ještě pestrá a relativně zdravá. Máme tu hory, kopce, skalní útvary, řeky, jezera, rybníky, tůně, mokřady, lesy,... a pestrou plejádu života v nich. 

3 - Turistická tradice a prostupnost krajiny - Češi jezdí na kole, na běžkách, na bruslích, na vodu, běhají a chodí. Máme tu opravdu dlouhou tradici turistiky a celkově pobytu v přírodě a s tím spojenou kvalitní turistickou infrastrukturu, včetně značení. Základem je stále dobrá prostupnost krajiny. Vlastník pozemku je v naší zemi ve svém vlastnickém právu za zákona omezen tak, aby se lidé mohli krajinou dostat z bodu A do bodu B. Tak tomu v mnoha zemích není. V řadě států se musíte pohybovat pouze po vyznačených komunikacích a co se týče přírody, dostanete se maximálně do národního parku. A pak jsou země, kde se nedostanete nikam, neboť byste při procházce mohli šlápnout na minu.  

4 - Funkční právní a sociální evropský stát - Nejsme "banánová republika", ale relativně vyspělá evropská země, funkční právní a sociální stát s fungující demokracií (i když věci se v tomto ohledu rychle mění). Jsme součástí EU se vším, co to znamená. Jeden příklad za všechny: Mimo covid si můžeme dojet od polárního kruhu až na sever Afriky a od Černého moře až k Atlantiku bez toho, že by nás chtěl někdo zkontrolovat. Kdo zažil život před rokem 1989 ví, jak hodnotné třeba jen toto je.

5 - Český pas - Když jsem zmínil cestování, zde je širší kontext: V roce 2001 jsme na cestě z jižní Kalifornie do Ohňové země s českým pasem museli po příjezdu do každé nové země absolvovat (často ponižující a nejistý) proces žádosti o víza do dalšího státu. Dnes nás český pas opravňuje bez víza ke vstupu do 184 zemí (ze 195) zde.

6 - Slovanská tradice - Kromě EU a jiných struktur, jsme součástí širšího slovanského etnika čítajícího 360 milonů lidí ve 13 státech světa. Jazykově jsme si natolik blízcí, že máme možnost čerpat z opravdu hluboké studnice moudrosti a vědění. 

7 -  Česko-Slovensko - Obzvláště spříznění jsme si se Slovenskem. Jazyková, kulturní a historická blízkost Čechů a Slováků je obrovský dar. I když už nejsme v jednom státním útvaru, jsme společně v EU a znovu se tak můžeme doplňovat jako za časů Čekoslovenska, kdy Češi byli tradičně zaměření na techniku či funkčnost a Slováci potom na emoce, vztahy, vzhled a krásu.

8 -  Historické svědomí - Přestože jsme v Evropě, nikdy jsme nebyli koloniální velmoc. Neznáme tak zatíženost genocidami, ničením cizích kultur, zábory půdy, velkokrádežemi přírodních zdrojů a dnes neo-kolonialismem. Historická zátěž národního svědomí je v tomto ohledu v porovnání s mnoha evropskými zeměmi nulová či nízká. 

Foto zdroj

9 - Humor - Když už je špatně, Češi vymyslí vtip. Zčásti je to snad naše "cimrmanovská" tradice, spíše jsou ale kořeny mnohem, mnohem hlubší. Každopádně náš národní humor je velmi často chytrý, nezřídka i moudrý (otevírá nové obzory), dost často vás z něj bolí bránice, což je to hlavní. 

10 - Improvizace, kreativita - Snad je to tím, že mnozí z nás vyrostli v komunistickém materiálním nedostatku a tudíž nutnosti soběstačnosti, možná jsou kořeny opět mnohem hlubší... Každopádně, v minulosti se (mnohé) nekupovalo, a tak bylo třeba si řadu věcí udělat sami, svépomocí či výpomocí v rámci rodiny či sousedské komunity. Můj táta uměl postavit dům, vyrobit sekačku na trávu nebo nůž a řadu dalších věcí. Maminka umí vařit, péct, pěstovat jídlo, plést, šít,… Moji kamarádi, kteří se na západ od Aše narodili už do konzumu, nad tím obdivně kroutí hlavou. 

11 - Přátelství - Přátelství je i v dobách facebooku pro běžného Čecha stále ještě přátelstvím. Zpravidla to trvá, než vznikne, ale když vznikne, většinou drží. Kdo zažil například americké pojetí "utilitárního kamarádství" ví, o čem mluvím. 

12 - Mír-nost jako národní vlastnost- V době války v bývalé Jugoslávii v roce 1992, jsem seděl na jedné přednášce Jiřího Dienstbiera, tehdejšího ministra zahraničních věcí. Pan Dienstbier tam tehdy vysvětloval rozdíl mezi balkánskou a českou mentalitou. “My nemáme tu horkou krev, u nás by něco takového nebylo možné.”, řekl tenkrát. Asi i proto byla naše poslední revoluce sametová, okupace v roce 1968 (v porovnání s tou maďarskou v roce 56) relativně nekrvavá, stejně tak nástup fašismu v roce 1939 (v porovnání třeba s Polskem),...

13 - Upřímnost - Když má Čech blbou náladu, tak to na něm poznáte a mnohdy vám to i řekne. Není to vždy sranda, ale lépe tak víme, na čem vzájemně jsme.

14 - Houževnatost - Jako malá země jsme byli staletí pod něčí nadvládou, náboženským, jazykovým útlakem, nutností emigrace, perzekuce a přesto dnes mluvíme česky a žijeme v České republice

15 - Solidarita - Stačí vyhlásit sbírku a posíláme peníze,... Máme tu Člověka v tísni a další mezinárodně respektované organizace a hustou síť dalších neziskových a dobrovolnických spolků. Na jaře 2020 jsme zažili doslovný veletrh solidarity. Toto je obecný lidský rys, ale pro mě osobně jeden z nejmilejších. 

16 - Počet zbraní mezi lidmi a celkový pocit bezpečí - (Mimo covid) patříme k nejbezpečnějším zemím světa. Podle počtu vražd jsme na 150. místě (ze 195 zemí světa). Z toho vyplývá třeba i možnost pohybovat se 24 hodin denně ve většině míst naší země beze strachu, že vás někdo přepadne. Máme velmi funkční policii i soudní systém. Přestože v posledních letech existuje tlak na změnu, Česko je až na 65. příčce v počtu držených zbraní na obyvatele zde

17 - Rodičovská dovolená - Jeden z mých guruů Gabor Maté říká: “Když zvládnete první dva, tři roky života dítěte, můžete si oddychnout. Pokud to ale nezvládnete, čeká vás celý život snah o nápravu.” Přeloženo: První tři roky života dítěte jsou to, čím jsou základy domu. Rodičovská dovolená v České republice je nastavena v souladu s těmito základy a větší části Čechů tak umožňuje vychovat zdravé děti (Patříme mezi 19 zemí s nejdelší rodičovskou dovolenou - 156 týdnů; V délce mateřské dovolené jsme 11. na světě zde). 

18 - Knihomolství - Česko je v top tři zemí na planetě podle počtu veřejných knihoven na obyvatele (zde). Knihovnu najdete též ve většině domácností. Odhaduje se, že v Česku je okolo 2500 nakladatelství, ročně tu vyjde 15 - 20 tisíc knih a Česko tak patří mezi přední země podle počtu vydaných titulů na obyvatele zde, zde. Češi stále ještě patří mezi knihomoly. Když vezmete v potaz vliv čtení na vývoj mozku, kritické myšlení nebo udržení si příčetnosti, je i v této oblasti co slavit.

19 - Síť dostupné veřejné dopravy - Všemu navzdory se v Česku veřejnou dopravou stále ještě dostanete prakticky kamkoli (i když ne třeba každý den a s tím, že musíte kus dojít pěšky - viz můj seriál o car-free životě).

20 - Zdravotnický systém - Síť lékařů, zdravotních středisek a nemocnic je stále relativně hustá, velmi dobře vybavená s velmi schopnými a oddanými lidmi pečujícími o naše zdraví. Jsme 18. země v počtu lékařů na 1000 obyvatel (zde). Existují obory, v kterých patříme ke světové špičče - např. neonatologie.

21 - Záchranářský systém - Před lety jsem onemocněl v Bissau, hlavní zemi Guinei-Bissau. Přestože jsmem byl v hlavním městě, nebyla tam elektřina, nemocnice, do nejbližšího zdravotnického zařízení, kdy by mi dokázali pomoci (v sousedním Senegalu) to bylo přes den a půl cesty. Když jsem pak jednou volal v Praze sanitku, přijela do 15 minut a to, co se začalo dít byl koncert (Oba zážitky jsem popisoval dopodrobna zde). Pro ohrožené se v Česku běžné léta i vrtulníky. Vše je placené z veřejných prostředků, tj. k dispozici všem bez rozdílu.

22 - Hustá síť impozantních středověkých staveb - Ať už to jsou hrady, zámky, kláštery, mlýny, středověká centra měst,… je toho hodně, co bylo na našem území postaveno a uchráněno do dnešních dní. Tato infrastruktura je linkou k našim předkům připomínající nám, že stavíme na jejich práci. Je potěchou pro oči, zdrojem moudrosti a inspirace. 

23 - Školní systém - Nakolik naše školství kritizujeme, neboť jeho transformace je nevyhnutelná, v porovnání s velkým množstvím zemí je to systém ojedinělý a to především díky tomu, že v něm fungují tisíce oddaných, velmi schopných lidí, kteří děti a svou práci milují. 

24Systém školní stravování - Kdo jste někdy sledoval Marthu Payne, pak jste asi náležitě pyšní i na naše české školní stravování, všem těm buchtičkám se šódó a UHO navzdory. 

25 - Síť alternativních škol - Máme tu stále hustší síť Montessori, Waldorských, lesních a demokratických škol a školek a dalších vzdělávacích alternativ. Na vzestupu je domácní vzdělávání a unschooling. U všeho existují asociace, lidé si pomáhají. Máme tu metodu Respektovat a být respektován, odkaz J.A.Komenského a dokonce i ten už zmiňovaný tradiční školní systém je v Česku mnohem svobodnější než na západ od Aše. Např. zde, zde.

26 - Síť bezobalových obchodů - Byť relativní novinka, pro mnohé z nás je to jedna z mnoha ukázek schopností místních lidí. V roce 2015 vypukla i v Česko-Slovensku bezobalová revoluce. Tisíce rodin přešlo takřka přes noc na tzv. fungování bez odpadu a v souvislosti s tím začala vznikat síť bezobalových prodejen, která je podle mnoha odhadů aktuálně nejhustší v zemích globálního severu. Kromě toho, že nám tyto obchody umožňují dostat se ke skutečnému jídlu bez jednorázových obalů, přinesly do našich končin po sedmdesáti letech znovu "fenomén drobného hokynáře" - místního obchodníka, kde se setkávají sousedé a vzniká tu - pro dobrý život tolik nezbytný - sociální kapitál. 

27 - Ochrana přírody - Máme tu dlouhou tradici ochrany přírody, hustou síť organizací, aktivit a záchranných stanic pro divoká zvířata.

28 - Podnikatelská tradice - V naší zemi působila řada podnikatelů, na jejichž tradici jsme v 90. letech začali nesměle navazova. Mezi ty nejznámnější patří Tomáš Baťa, Emil Škoda, František Křižík, Václav Klement & Václav Laurin, Emil Kolben, Antonín Petrof, Josef Hlávka, Hana Podolská, Jan Kašpar, Dušan Jurkovič,... (zdroj). 

29 - Vypravěči příběhů - Jsme zemí, kde se narodili Franz Kafka, Karel Čapek, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Jaroslav Seifert, Božena Němcová, Bohumil Hrabal, Vladimír Páral, Jaroslav Foglar,… zde, Miloš Forman, Jiří Menzel, Zdeněk a Jan Svěrákovi,… a další vypravěči příběhů (spisovatelé, filmaři, dramaturgové, básníci,..) světového formátu. 

Foto zdroj

30 - Vědci/objevitelé - Žili a žijí tu lidé, jejichž objevy změnily svět. Mezi nejznámnější české vědce patří Johan G. Mendel, František Křižík, Jan Janský, Jaroslav Heyrovský, Karel Raška, Otto Wichterle, Milan Krajíček, Antonín Holý, Oldřich Jirsák (zde) Mezi nejcitovanějšími vědci světa je aktuálně deset Čechů zde

31 - Sportovci - Toto je obzvlášť těžká kategorie, neboť velkých jmen je zde nespočet… Proto jen několik zástupců: Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Jarmila Kratochvílová, Jaromír Jágr, Gustav Frištenský, Jan Železný, Ivan Lendl, … např. zde. I v těch nejzapadlejších vesnicích uprostřed Afriky nebo někde hluboko v Andách na mě pokřikovali jména našich fotbalistů. Máme tu dlouhou tradici Sokola, sokolských sletů (následované komunistickými spartakiádami) a obecně tělesné aktivity. 

32 - Václav Havel - Václav Havel byl fenomén, který si zaslouží svůj vlastní bod. Mimo všechno, co by se o něm slušelo říct, byl natolik silnou morální autoritou, že byl uznáván napříč planetou. Ve světové literatuře narážím na citace jeho myšlenek. Jeho jméno, podobně jako jména některých českých sportovců, patří k tomu prvnímu, co na vás lidi na druhé straně planety vybafnou potom, co jim řeknete, že jste z Čech. Z dnešního pohledu je až snové, že prezident naší země, uznával hodnoty jako pravda nebo láska. 

33 - Prvorepubliková tradice družstevnictví - Koncem 19. století až za první republiky patřilo území Česko-Slovenska ke světové špičce v družstevním spolčování, kam se jezdili učit lidé z celého světa. Velká část dnešních družstev, např. v latinské Americe, má své kořeny v československém družstevnictví. Více zde.

Foto zdroj

34 - Cestovatelé - Přestože žijeme uprostřed kontinentu, bez přímého přístupu k moře a nikdy jsme nebyli koloniální zemí, i u nás žili cestovatelé/objevitelé, kteří našince obohatili o mnohá poznání. Na mysl přicházejí Hanzelka, Zikmund, Dr. Emil Holub, Miloslav Stingl,... čeští polárníci

35 - Hudba - Žil tu Dvořák, Smetana, Janáček a další velcí mistři hudby. V Česku existuje dlouhá tradice výuky hudby a dodnes velmi hustá síť ZUŠ. Do určité míry platí i známé rčení, že co Čech to muzikant. 

36 - Ateismus - To s sebou sice nese jistou morální neukotvenost a rozbitost, ale na druhou stranu v Česku prakticky neznáme náboženský fundamentalismus s jeho nesnášenlivostí a militantními projevy. Naopak je tu výjimečná otevřenost vůči tzv. "alternativám" a tím pádem i vysoká rozmanitost různých spirituálních nauk a metod osobnostního rozvoje. 

37 - Původní odrůdy stromů a zeleniny a národní plemena zvířat - Co se týče hospodářských zvířat, máme tu Starokladrubské koně, Přeštické černostrakaté prase, Šumavskou a Valašskou ovci, Bílou a Hnědou kozu, Český strakatý skot,… zde - Stejně tak v oblasti ovocných stromů a zeleniny je fond odrůd velmi bohatý. V posledních letech ho navíc znovu-objevujeme a rozšiřujeme.

38 - Tradice zahrádkaření - Stále ještě hustá síť zahrádek, zahrádkařských kolonií, chat a chalup a celkově tradice zahradničení - tj. schopnost vypěstovat si jídlo a zajistit si fitko na zdravém vzduchu. Je to něco, co u nás na západ od Aše stále obdivují a radí, abychom si tuto tradici co nejlépe ochránili. Více o tom např. viz v tomto rozhovoru.

Zdroj: Pavel Ovsík

39 - Tradice domácího pečení, tvorba a kutilství - Češi pečou: rohlíky, bábovky, kynuté buchty, koláče, chleba,... A tvoří: Stačí si probrouzdat Fler a člověk žasne, co nádherných věcí tu vzniká. Stejně silná je tu i tradice kutilství. Domácí dílna je normou ve většině tradičních domů. 

40 - Tradice samozásobitelství - Houbaření, bylinkaření, sběr lesních plodů, šlapání zelí, králíkářství, chov slepic, pěstování vlastního jídla, skleníky, pařeniště, zavařování, sušení,... a další formy zajišťování si potavin vlastními silami máme též hluboko v DNA naší kultury. 

41 - Tradice spolčování a dobrovolnictví - Ať už se jedná třeba o znovuobnovenou tradici Junáka či tradiční dobrovolné hasiče, okrášlovací spolky, místní fotbalisty, myslivce, zahrádkářské svazy a obecně práci s dětmi nebo po roce 1989 vzniklou hustou síť neziskovek, tradice dobrovolnictví je tu dlouhá (souvisí s bodem 33).

42 - Tradice otužování - Aktuální módní vlně českých Wim Hofů předchází dlouhá tradice sportovního otužování, na kterou bychom mohli a měli navázat. 

43 - Archetyp českého muže a české ženy - Možná není nic jako "typický Čech" a "Češka", přesto si tento bod neodpustím. Zjednodušující stereotypy někdy pomohou. Já osobně v naší zemi miluju archetyp skromného, tichého, technicky nadaného muže, koumáka, muže, který je extra třídou ve svém oboru a je přitom skromný... často se o jeho schopnostech ví pouze v jeho nejbližsím okolí. Se stejným obdivem vzhlížím k archetypu pečující ženy, zběhlé v neuvěřitelné plejádě domácích činností, multimanažerky fungující s lehkostí na nespočtu front (péče o děti, manžela, domácnost, vztahy s rodinou, sousedy, přáteli, vlastní profese,...), která je často ještě skromnější než zmiňovaný muž. Každé setkání s takovými lidmi patří k důležitým ingrediencím mé národní hrodosti. 

Zdroj: Nikol Klapková

44 - Naše menšiny - V Česku nejenom Češi, ale i Vietnamci, Ukrajinci, Romové a další menšiny. To je důležitější, než by se mohlo zdát. Do roku 1945 jsme totiž byli dokonalá "poly-kultura". Z přírody víme, že čím pestřejší je společenství, tím zdravější a odolnější. Každá kultura má své tradice a zvyklosti, své způsoby, jak přežít a dobře žít. Čím více tradic, tím více bohatství. Jenomže, jak víme, přišli jsme nejprve o Židy, pak o Němce, nakonec o Slováky. V době apelu na individualismus je prolínání kultur obtížné. Příkladem je naše česká (ne)schopnost obohatit se romskou kulturou. 

Tolik 44 elementů našeho národního sebevědomí, 44 subjektivně vybraných položek, na které můžeme být hrdí. 

Na závěr se chci zeptat na to, zda jste viděli filmovou pohádku "Nekonečný příběh". Pokud ne, podívejte se na minutu 46:30 - 54:30. Tam pochopíte, proč je sebe-vědomí tak důležité. Kdo pohádku znáte, víte, že hlavní postava - chlapec Atrej, se vydal pro tzv. Sandonoriko, aby zachránil Zemi. Na cestě je třeba absolvovat řadu zkoušek. Jednou z nich jsou dvě sfingy, přes které projde pouze ten, kdo zná svou hodnotu, tj. ani se ne-pře-ceňuje ani ne-pod-ceňuje, tj. má zdravé sebevědomí, zná svou cenu, svou hodnotu. 

Snad vám tento text pomůže s určením té vaší. Děkuji všem, kteří se na jeho vzniku podíleli. 

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti