Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu
20. 12. 2019, TOMÁŠ HAJZLER
V pondělí jsme složili naši novou knihu Sláma v botách 2. V tomto blogu chci popsat jedno malé dejá vu, které mi u ní naskočilo. Chci vysvětlit, proč si tuto knihu přečíst a obecně proč Slámu číst a šířit. A protože tato kniha je dalším evolučním krokem v tvorbě ekologických knih, chci napsat něco i k tomu. Na závěr přikládám i pár fotek toho, jak kniha vypadá. P.S.: Zítra 21.12. ji křtíme v Lounech a 9.1. v Uhříněvsi. Přijďte!
Začnu tím dejá vu. Přesně před třemi lety jsme vydali Domácnost bez odpadu. To byly Vánoce 2016. Nebyli jsme si tou knihou jistí, byl to krok do neznáma - jak obsahem, tak proto, že to byla to naše první komplet eko-kniha. Báli jsme se, aby to nebyl ležák.
Nakonec rozpoutala revoluci: V Česku a na Slovensku přispěla k otevření více než stovky bezobalových obchodů, které se staly pro tisíce domácností cestou k jídlu, vytvořily funkční alternativu supermarketům a staly se důležitou podporou ekologického zemědělství a místní ekonomiky. Nám jednotlivcům ukázala, jak se postavit plastové patálii. Nespočtu z nás změnila životy. Prodaly se jí tisíce, je to náš nepřekonaný bestseller.
Včera jsem se do nové Slámy poprvé v klidu začetl a mám pocit, že její sdělení je podobně silné a aktuální. Tam, kde se Bea Johnsonová přesně trefila do naší zavalenosti plastovými odpadky, tam se Veronika Kučerová stejně trefuje do naší odcizenosti, osamělosti a prázdnoty, kdy se životy většiny z nás točí kolem vydělávání a nakupování tak, jak to ve filmu klub rváčů nesmrtelně vystihl Brad Pitt v roli Tylera Durdena:
Všude okolo sebe vidím, jak málo lidí dnes žije tam, kde bydlí. Většina za životem (ehm, za vyděláváním na život) odjíždí. Důsledkem je to, že jsme obklopení cizími lidmi, neboť když někde jenom přespáváme, vztahy nenavážeme. A pokud je naším hlavním způsobem přepravy auto, tak to platí dvojnásob. Cizí člověk vám vajíčko nepůjčí a děcko nepohlídá. Naopak, být obklopený lidmi, které neznáte je nejlepší recept na krysí závod, a to ze dvou důvodů: a) osamělost nahrazujeme značkami a tedy nakupováním, b) většinu toho, co potřebujeme si musíme koupit.
Ještě že žijeme v systému, který (aby nezkolaboval) musí růst a aby mohl růst, musí (se) prodávat. Aby se mohlo prodávat, lidi musí chtít nakupovat a aby mohli nakupovat, musí vydělávat. A tak nás valstně tento systém drží v šachu. Rovnice funguje zhruba takto: toužit - vydělávat - nakupovat - vyhazovat (a znovu). A tak tu prázdnotu způsobenou osamělostí uprostřed cizích lidí "zaplácáváme" věcmi, nakupováním a zážitky.
Rovnice funguje zhruba takto: toužit - vydělávat - nakupovat - vyhazovat (a znovu).
Jenomže víte, jak to s tím zaplácáváním je. Říká se tomu krize středního věku.... Jednou v noci se probudíte, cítíte to šílené prázdno a jakýsi hlas uvnitř se vás do zblbnutí ptá: "A tohle je fakt všechno???". Autorům tohoto 4-minutového filmu se tento - dnes zcela normální - styl života podařilo mistrně ztvárnit:
Veronika je jedním z lidí, který tento systém prokoukli, a to ještě ve velmi mladém věku. Došlo jí, že nechce strávit život v nějakém pražském klimatizovaném kanclu, kde bude psát články o tom, proč by měli lidi nakupovat, co nepotřebují a následně pak sama nakupovat v nákupním centru.
Našla v sobě sílu vrátit se k sobě domů a tam se pokusit o život, který bude stát na lásce a hlíně za nehty. A to ještě nevěděla, že přesně tohle radil Freud, když po něm chtěli recept na štěstí. On tomu říkal: Lieben & Arbeiten.
Dnes nežijeme tam, kde bydlíme. Většina za životem (ehm, za vyděláváním na život) odjíždí. Důsledkem je to, že jsme obklopení cizími lidmi, neboť tam, kde pouze přespáváme, vztahy nenavážeme. Cizí člověk vám ale vajíčko nepůjčí a děcko nepohlídá. Naopak, být obklopený lidmi, které neznáte je nejlepší recept na krysí závod.
To, co Veronika žije, znázorňuje i tato pyramida spotřeby:
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc vám mám pocit, že Veronika by zde v našem česko-slovenském jazykovém prostoru mohla být novou Beou. Tam, kde nám Bea ukázala, jak žít se zavařovačkou odpadu na rodinu ročně, tam Veronika ukazuje, jak žít tam, kde člověk bydlí, jak se dostat ke skutečnému jídlu, jak si vybudovat domácí ekonomiku na soběstačnosti, jak jednoduše uvařit, co ostatním doma chutná, jak se ze života nezbláznit, ale radovat, jak usínat naplněný a šťastný, jak vychovávat děti tak, aby byly šťastné a zdravé,... Ve své nové knize navíc ukazuje, co se vztahem, když se jeden z páru rozletí za svými ideály, a druhému nezbývá než se přidat, nebo se odpojit... což, jak jste si dnes možná všimli, řeší každý druhý.
Mám vám pocit, že Veronika by zde v našem česko-slovenském jazykovém prostoru mohla být novou Beou. Tam, kde nám Bea ukázala, jak žít se zavařovačkou odpadu na rodinu ročně, tam Veronika ukazuje, jak žít tam, kde člověk bydlí, jak se dostat ke skutečnému jídlu, jak si vybudovat domácí ekonomiku na soběstačnosti, jak usínat naplněný a šťastný, jak vychovávat děti tak, aby byly šťastné a zdravé.
Toto je moje předmluva ke knize, kde se snažím vysvětlit, proč si právě tuto knihu přečíst:
Člověk je ve své podstatě opice a ze všeho nejpřirozeněji se proto učí nápodobou.
Pokud nevěříte, jděte za dětmi a chvíli je pozorujte.
Příklady jsou tím hlavním, co potřebujeme, pokud chceme něco změnit. A jak asi víte, změnu mo- mentálně potřebujeme jako prase drbání.
Veronika alias Sláma v botách je jedním z těch vzácných příkladů lidí, kteří svůj život změnili tak, že jsou s ním, se svými blízkými i s planetou v daleko větším souladu, než byli kdy předtím. Veronika ukazuje, jak opustit „reklamní život“, který nám všem dnes předepisuje moderní konzumní společnost. Dokázala odejít od slibné kariéry, slušné a jisté mzdy, od pohodlného městského života plného zážitků a jiných radovánek ke skutečné (i když tvrdé) práci za lidmi, s kterými si jsou blízcí. Byla a stále je to změna plná fascinujících objevů, ale i vcelku drsných držkopádů, o kterých umí v naší zemi má- lokdo psát tak otevřeně, poučně a s humorem jako Sláma.
Kdo sledujete Veroničin blog nebo jste četli její předchozí knihu, víte, že tento přerod začal narozením dcery a snahou zajistit rodině skutečné jídlo. V první knize popisuje zahradnické pokusy a omyly, experimentování s recepty, konzervováním potravin – a také snahu to vše vybalancovat s rodinným životem. Dlouho jsem nečetl knihu, z které bych si dělal výpisky a přitom ji musel pravidelně odkládat, protože už mě od smíchu bolela bránice. To osobně považuji za Veroničin největší dar. Ne to, že experimentuje s životem jako málokdo a je pro nás ostatní příkladem a nadějí, ale to, jak mistrně dokáže o svých zkušenostech psát.
Ve Slámě v botách 2 se dozvíte, že zahradou a snahou zajistit rodině zdravé jídlo to sice všechno začalo, ale že jde o mnohem víc. Veronika chce vytvořit pro svou rodinu život, který je místně ukotvený tak, aby se za ním nemuselo odjíždět (což je dnes často zvykem). Život, který se prostě žije, a ne se na něj většinu času pouze vydělává.
Asi největším AHA momentem knihy může být zjištění, že všechno toto bohulibé snažení Veronice málem zničilo manželství. Myslím si, že právě díky tomuto tématu je kniha jedinečná a pro nás ostatní velmi důležitá. V mém okolí je prakticky na denním pořádku, že jeden z páru se rozeběhne za nějakým svým seberozvojem či snem a svého partnera přitom ztratí. A jak víme, rozbité manželství je dnes běž- nou realitou. Zcela zásadní je přitom fakt, že pro dítě není většího stresu, než je stres rodičů. Zdravé dítě mohou vychovat pouze lidé, kteří jsou si blízko, milují se a mají v sobě vnitřní klid.
Všem vážným tématům navzdory se připravte na poctivé dávky humoru a nutné „brániční pauzy“. Řekl bych, že si budete z knihy chtít dělat výpisky či si v ní – jako já – podtrhávat.
Možná jste si všimli podtitulku „Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!“ Když se Freuda ptali na recept na štěstí, odpověděl: Lieben & Arbeiten. Jinými slovy řekl to samé, co říká Veronika: Aby byl člověk v životě šťastný, potřebuje lásku a smysluplnou práci (hlínu za nehty).
A to je myslím to hlavní, o čem Veronika už několik let píše: jak si nastavit život tak, aby byl člověk se svými blízkými šťastný. Ve světě, kdy čelíme několika krizím najednou, je to jedno z velmi zásadních témat.
Tolik k obsahu.
V úvodu jsem psal, že Sláma v botách 2 je náš další krok k ekologické revoluci v knižní branži (více viz: Oděvní branže přechází na biobavlnu, energetická na obnovitelnou energii, automobilová na elektromobily,… A co ta knižní?). V čem je tato kniha technologicky nová oproti Gaboru Matém (naše dvě poslední ekoknihy - z června 2019)? Předně, otestovali jsme na ní novou technologii hřbetu, který jsme se rozhodli ponechat opět odkrytý, ale zkusili jsme v Česku revoluční způsob sazby tak, že při nařezání a složení knihy vznikne na hřbetu titulek (viz foto níže). A povedlo se to!
Poprvé od roku 2016 jsme se vrátili k celobarevnému tisku obálky, neboť to, co dlouhodobě - při experimentování s ekologií - hledáme, je rovnováha mezi ekologií - trvanlivostí a krásou. U Slámy 2 jsme se rozhodli přidat na kráse a trvanlivosti. Přesto spotřeba elektřiny, vody, papíru a produkce odpadů, CO2 a případných toxických látek by měla být s Matém srovnatelná.
Knihu jsme vybavili manifestem a zaktualizovanou Příručkou kolibříka (viz fotky níže).
Protože naše knihy nejsou ve většinové distribuci, moc nám pomůže, když o Slámě řeknete ostatním. Oceníme jakoukoli recenzi na stránce knihy (tlačítko názory). Napište, proč by si - podle vás - měli lidi tuto knihu přečíst či ještě lépe, co přinesla do života vám. Moc vám děkuju.
Jo a doporučuji: Sledujte Veroničin FB nebo Instagram. Ahoj!
____________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky!