• 22 postřehů z Mexika

    Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. Co mě tedy trklo, zaujalo a co si odvážím do číst více

  • Pár postřehů z Mexika

    Odjeli jsme na pár týdnů do Mexika. Za Honzo–jevem. Myslel jsem si, že odsud budu fungovat bez toho, že by to někdo vůbec poznal. Možná si jen někdy přivstanu, jindy půjdu zase později spát. Ale ouha! Nedošlo mi, že tu široko daleko nebude net. Ocitli jsme se totiž na tom nejmexičtějším venkově a přestože jsme zakotvili v krásném, prostorném domě přímo na pláži, tak nám tu často neteče voda (teplá neteče nikdy), nevyváží se odsud odpadky, nejezdí sem ani pošťák. Vlastně ten dům nemá ani adresu (Kdybyste si nás chtěli vygooglovat, jsme nějakých deset kilometrů západně od Progresa v mexickém zálivu. Nejbližší díra se jmenuje Chelem). A tak jsem se rozhodl pro něco, co jsem na tom číst více

  • Do Indie a zpět

    Do Indie a zpět..pár řádků od Romana

    Foto: Roman Žižlavský

    S Romanem Žižlavským jsme vloni podnikli pár zajímavých „cest k sobě“. Jedním ze zajímavých experimentů byly dva společné dny na naší loňské Cestě kolem světa. Kromě toho, že Roman umí velmi lidsky a poutavě zprostředkovat mnohá poznání a techniky buddhistické psychologie, také rád píše a letos vydal už druhou knihu. I zde na blogu zanechal v minulosti pár článků. Na sklonku loňského roku se ale odjel toulat po Indii a my tak mohli na loňskou spolupráci navázat až letos na podzim – opět na Cestě kolem světa. A bylo to jako zralé víno. Ještě lepší než vloni. A jsem rád, že našel chuť podělit se i o pá číst více

  • Unikněte sami sobě!

    Unikněte sami sobě teď nebo nikdy!

    S Filipem nás seznámily bedýnky. Rád poslouchám jeho radikální názory na jídlo, tělo i život jako takový. Spojuje nás hledání principů osobní svobody. Tady je jeden z jeho pohledů na život. (pozn. Tomáš Hajzler).

    Celý svůj zatím krátký život jsem odněkud unikal. Jako malýho mě spolužáci moc nebrali. Tak jsem začal hrát basket a posilovat, abych uniknul z pozice největšího třídního trapáka. Pak jsem, už v další třídě, hledal útěchu před světem agresivity v pravidelném pokuřování džointů. No a vejška pro mě byla jeden velký únik. Únik před realitou vydělávání peněz, před špínou, před diskuzí s prodavačkou v Tescu – já sem přece byl ten chytrej vysokoškolák, kterej to všem jednou ukáže.

    číst více

  • Proč nejsme kreativní?

    Proč nejsme kreativní?

    S Liborem sdílíme v mnohém pohled na svět. Oba rádi píšeme. Zde je jeden z jeho nedávných článků na téma, které je pro svobodný život v práci naprosto zásadní… (pozn. Tomáš Hajzler).

    Děti od dospělých odlišuje jedna zásadní věc. Děti se nebojí. Nebojí se zkoušet nové věci. Nebojí se chyb ani toho, co si o nich pomyslí ostatní. A právě proto nejsme my dospělí kreativní tak, jak bychom chtěli.

    číst více

  • Dovolená, prázdniny a rekreace

    Dovolená, prázdniny nebo rekreace?

    Přál jsem před časem popisoval kamarádovi prima „dovču“ a on mi odepsal krátkou úvahu o významu slov, kterými období ne–pracování častujeme. A protože já nad tím taky občas dumám (např. zde, nedá mi to, abych nepřihodil pár řádků. Přece jenom slova do velké míry ovlivňují, jak se cítíme. Naše pocity potom řídí chování a z chování se sestává život. A já si ve světle této  souslednosti všiml, že když ze svého slovníku některá slova vypustím (např. zde), můj život se diametrálně změní.

    číst více

  • Zappos a Semco: překladatel

    Zappos a Semco: hledáme překladatele!

    Jestli jsem ve svém hledání firem, ve kterých (si) lidé můžou dělat, co chtějí narazil na extrém, potom je to brazilské Semco a americký Zappos. Shodou okolností jsou to zároveň firmy ekonomicky mimořádně úspěšné.

    číst více

  • Co je moje?

    Co je moje?

    Foto: Rachel-B

    Žijeme v kultuře, ve které „vlastnit“ je důležitější než „být“. Dokonce jsme již dosáhli stavu, kdy vlastnictví považujeme za bytí. Kdo má víc, „je“. Je jednoduše lepší než ten/ta, kdo má míň. Naštěstí na této planetě existují i jiné pravdy. Následující text mi nedávno dorazil mailem. A protože se tématu ega, bytí a přítomnosti právě věnujeme na letošní Cestě kolem světa, přepsal jsem ho do blogu.

    číst více

  • Možné a nemožné – Nick Vujicic

    Když jsem před časem viděl jeho první vystoupení, brečel jsem. O to víc mě nadchlo, že někdo našel chuť a odvahu ho pozvat k nám.

    číst více

  • Úspěch je nekonečná cesta

    číst více