Darwinův odkaz (14. díl seriálu "Škola základ života")

08. 03. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: CC 3.0, zdroj. V dnešním díle seriálu Škola základ života pokračujeme třetím mýtem naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti o světě okolo nás. Dnešní mýtus se jmenuje "Darwinův odkaz" a dětem jeho formou mylně předáváme báchorku o tom, že musí být silné a soupeřivé, aby v životě urvaly co nejvíc, neboť toho není pro všechny dost. 

Tento seriál vzniká proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje do toho, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Tento seriál mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují. 
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Český herec Jaroslav Dušek trefil v jednom rozhovoru hřebíček na hlavičku, když řekl:

„Tahle planeta je postavená na tom, že tu všechno je. Člověk se narodí a planeta má pro něj všechno kompletně připravené. Ví to každé zvíře a každý hmyz. Nepotřebují peníze. Normálně žijou. To my lidi hrajeme virtuální hru, že si všechno musíme koupit.“ Abychom tuto hru mohli hrát, je třeba, abychom uvěřili dalšímu příběhu, kterým je mýtus ne-dostatku. Tak jsme uvěřili tomu, že na Zemi toho není pro všechny dost. Protože toho není dost, ostatní jsou pro nás konkurence, s níž je třeba soutěžit a bojovat. Kde se bojuje, tam se společnost dělí – nevyhnutelně – na vítěze a poražené. Rovnice takové společnosti je:

nedostatek = konkurence = soutěž/boj = vítězové/poražení.

Na základě mýtu o oddělenosti jsme si Darwinovu tezi – přežijí pouze ti nejsilnější – vyložili mylně jako nutnost bojovat s ostatními o zdroje, kterých není pro všechny dost. Soutěž patří mezi mužské principy a muži jsou už nějakých 5–12 tisíc let u kormidla. S příchodem kapitalismu se apel na porovnávání a soutěž ještě posílil. Toto jsou příklady vět, kterými tento příběh předáváme dětem:

Schválně, kdo vyhraje?
Kdo to sní první, bude král!       
Když vyhraješ, dostaneš odměnu!
Nechceš skončit jako bezdomovec/popelář, že ne?! Musíš být jednička/nejlepší/vyhrát!
No to si přeci nemůžeš nechat líbit!
Podívej se na Janičku! To je šikulka!

Pokud se ve výchově vydáme tímto směrem, vsugerujeme dětem iluzi, že existují univerzálně dané závody, jichž je nutné se účastnit, a předáme jim nebezpečné sdělení: protože není dost pro všechny a ostatní jsou pro nás konkurencí, je třeba být silnější a rychlejší než ostatní a mít ostřejší lokty, nikoliv být sám sebou a dělat to, pro co se kdo narodil. Už tu padlo, že to je obzvlášť nebezpečné především pro většinu dívek a žen, neboť podstatou ženského principu je empatie a spolupráce. Vychovávat děti ke spolupráci je stejně obtížné v kapitalismu jako v centralizovaném totalitním komunismu, neboť pro oba systémy je tento příběh klíčový.

Dětem předáváme nebezpečné sdělení: protože není dost pro všechny a ostatní jsou pro nás konkurencí, je třeba být silnější a rychlejší než ostatní a mít ostřejší lokty, nikoliv být sám sebou a dělat to, pro co se kdo narodil.

Svět konkurence vs. svět spolupráce jsou dva naprosto rozdílné světy. V případě, že ostatní považujeme za konkurenci, posilují se v nás vlastnosti jako sobeckost, chamtivost a neohleduplnost. Protože je v DNA našeho světa nedostatek a konkurence, jsme přesvědčení, že člověk je soutěživý, sobecký, svůj zisk maximalizující homo economi­cus. Altruismus, solidarita nebo sociální cítění mezi hodnoty takové společnosti nepatří. V kombinaci s mýtem o oddělenosti a mýtem o svobodné vůli nezpochybňujeme, že naše společnost je „meritokratická“, tj. že se dělí podle toho, jak se kdo snažil – na jedné straně na úspěšné a na druhé na „lůzry“. Chudými opovrhujeme a chudobu chápeme jako důsledek lenosti a neschopnosti. K miliardářům pak vzhlížíme jako k těm nejschopnějším z nás a považujeme je za své vzory.

Jestliže na ostatní nahlížíme ne jako na konkurenci, ale jako na partnery, potom v sobě posilujeme úplně jiné vlastnosti – empatii, naslouchání, ohleduplnost nebo solidaritu. Konkurence a srovnávání se s druhými odvádí člověka od toho, kdo je a co ho v životě opravdu zajímá. Všimněte si kořenů slov poměřování a srovnávání.

Soupeření o zdroje přitom zatím není nutné. V době, kdy tato kniha vzniká, je na naší planetě ještě dostatek zdrojů na uspokojení potřeb 9–10 miliard lidí. To by však bylo možné pouze za předpokladu, že bychom tento příběh od podlahy převyprávěli, aby zněl takto: „Na Zemi je všeho dostatek tak, aby to uspokojilo základní potřeby všech obyvatel. Tam, kde je dostatek, není třeba bojovat. Je možné spolupracovat. Taková společnost se nedělí na třídy vítězů a poražených, ale je ve své podstatě společenstvím spo­ lupracujících živých bytostí.“ Rovnice takové společnosti potom vypadá takto: dostatek = partneři = spolupráce = zúčastnění.
Někde si naštěstí tento příběh také už převyprávěli. Příkladem jsou alternativní školy, sociální firmy, ekovesnice a další příklady nové ekonomiky, s nimiž se seznamte v Seriálu Byznys 101 nebo v knize Dobrý život, odkud tyto seriály čerpají. 

____________
Všechny díly najdete zde: Škola základ života.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.