Postřehy z matrixu

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

Naposlouchal jsem teď kolem voleb nezvykle moc politických projevů. Často jsem přitom myslel na Katku Wildovou, jak vysvětluje nejistotu lidí ve vrcholové politice nebo byznysu přes Maslowovu pyramidu potřeb. Neboť! Každý jsme měli nějaké dětství, že jo? A ti týraní nebo přinejmenším nemilovaní mají ve vrcholových patrech naší společnosti nespočet příležitostí tyto výchovné díry, alespoň na chvíli zalátat, ať už tím, že někoho porazí nebo opovržením, despektem, "kopnutím do kotníku", pomluvou, drobnou či větší lží... Však víte, co myslím...

číst více

Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

číst více

Přátelé, hlásím, že kniha Kapitoly z dospělé ekonomie od Kateřiny Varhaník Wildové je venku!
Doporučuji všem, kdo se chce lépe vyznat v dnešním systému a život více žít a méně na něj pouze vydělávat. Knihu si můžete pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku společně s Katčinou první knihou Manifest disfrutalimu.

číst více

Vůbec nevím, proč jsem téma Andrej Babiš tak dlouho ignoroval. Nikdy jsem o něm nepsal i v rozhovoru se mu vyhýbám. Je to asi proto, že je to pro mě celé pořád něco jako zlý sen, z kterého doufám, že se probudím. Nebo proto, že už jen myšlenka na to, co s sebou tento člověk do naší společnosti přinesl, je mi bytostně nepříjemná a bolestivá. Dlouho jsem nevěřil tomu, že i u nás je možné vytvořit (skutky nepodloženou) značku politika-spasitele podobně snadno jako se dá vybudovat značka psího žrádla nebo čokoládové tyčinky...

Jak všichni víme, možné to je a sen to rozhodně není.

číst více

číst více

Stydím se to přiznat: Začetl jsem se do Marxova Kapitálu.
Nestydím se ale - ani za nehet - za to, že čtu Kapitál, ale za to, že se k tomuto štosu knih dostávám až ve svých šestačtyřiceti. Léta se věnuji tématu práce, jehož úplné pochopení není bez Marxova historického pohledu dost dobře možné.
Nu což!? Pozdě - líp než nikdy. Ne?

číst více

Zde je sestřih rozhovoru se Standou Hruškou na jeho Standa Show.
Zajímavý experiment to byl!
V čem? Nikdy jsem si takhle dlouho (celkem to byly dvě hodiny) s nikým nepovídal z naší ložnice. V naší ložnici to jo, ale ne s někým, kdo sedí jinde.
Mluvili jsme o škole, o budoucnosti práce a podnikání, o to, jak funguje náš současný ekonomický systém. Bavilo mě to. Díky, Stando!

číst více

Zítra se máme přesunout na Okinawu, kde bychom měli tři týdny (ve vesničce Ōgimi-son) pracovat na farmě (přes WWOOF). Na Okinawu a speciálně do Ōgimi-son jedeme proto, že tu žije nejvyšší počet stoletých žen na naší planetě. Psal jsem o nich ve své knize Třináct tisíc dní.

V polovině března se máme přesunout na sever - do města Kagošima, kde se sejdeme s Petřinými rodiči a do dvou týdnů na to se vlakem dostat do Tokia, odkud se vracíme domů.
Zpět bychom měli být 3.4. a mě pak čeká vcelku perné jaro - mrkněte zde.
Do tohoto číst více