Poctivost je passé. Šikovnost je in. Dokážeme to opravit?

Toto byl titulek článku v Týdeníku Respekt z 27.9.'20. Týden před volbami. 
V sobotu večer - po volbách - hřímá v televizi Andrej Babiš, že jeho hnutí ANO se stalo suverénním vítězem v letošních krajských volbách - viz mapa České republiky, která má s výjimkou tří krajů tmavě modrou (= hnutí ANO) barvu. 

Minulý čtvrtek jsem na facebook dával kousíček editorialu Erika Taberyho, ve kterém popisuje jednu svojí zkušenost z návštěvy Švédska: 

Myslím, že naše volby (zdaleka nejenom ty letošní) jsou dokonalou ukázkou toho, o čem tu Tabery píše. 

Málokdo se v naší zemi zkompromitoval tolik jako Andrej Babiš. Málokdo se za poslední léta podepsal tak výrazně pod ničením naší krajiny, spodních vod, rozdělováním naší společnosti, poklesem důvěry nebo pod churavěním naší demokracie. Málokdo je v takovém střetu zájmů jako on. A aktuálně je to i premiér Babiš, který nese hlavní zodpovědnost za to, že jsme "Best in COVID", přesně podle jeho slov z první poloviny roku. Ten bezprecedentní nárůst nakažených i nemocných je na prvním místě důsledek jeho nekompetentnosti a snah udržet si politické (a ekonomické) skóre.

Ten "pád roku" z článku v Respektu tedy zněl logicky. 

Jenomže, jak poznamenal Erik Tabery, my nejsme ve Švédsku, ale v Česku. A v Česku, jak víme, se hodnotí jiné věci než jsou integrita nebo poctivost. U nás vzhlížíme k "šikovným", tj. k těm, kteří to daleko dotáhli. Je nám jedno, jestli kradli, lhali, manipulovali. Podstatné je mít hodně majetku, vlivu, "medailí",... A pokud se nenechali chytit, tak co je komu po tom, jak ke svému jmění či postavení přišli. 

Nejsme ve Švédsku, ale v Česku. A v Česku, jak víme, se hodnotí jiné věci než je integrita nebo poctivost. U nás se vzhlíží ne k těm poctivým, ale k "šikovným", tj. k těm, kteří to daleko dotáhli. A je nám jedno, jestli u toho tahání manipulovali, lhali nebo kradli. Podstatné je to, že mají hodně majetku a/nebo vlivu.

Vím, že Andrej Babiš má jeden z nejschopnějších manšaftů "PR černokněžníků" v zemi, kteří dokážou zavrtět jakýmkoli psem a vytvořit libovolnou realitu. Vím také, že schopnost kritického myšlení je v naší zemi, po letech strávených v oblbujícím školním systému, velmi nízká. Přesto se svému smutku nad tím, že bohatství a vliv jsou v Česku víc než integrita a poctivost, nemohu ubránit. 

Psal jsem v tom postu na FB, že jsem si tohoto našeho národního rysu (kdy místo poctivosti uctíváme schopnost to daleko dotáhnout) všiml poprvé v roce 1993, když chodil do holandské školy. Tehdy mi poprvé došlo, jak jsme my Češi (i Slováci) poslušní, v našem školském systému po letech vycepovaní na cukr a bič, naučení udělat jen to, co je třeba - do míry, která nám zajistí slušnou známku a průlez do dalšího ročníku. Nemáme žádný problém opisovat a jakkoli jinak podvádět. Naopak - ti, kteří nepodvádějí, jsou považováni za hlupáky, šprty, hujery. Všiml jsem si, jak jsme - vedle našich holandských spolužáků - často zohlí, vystrašení... jacísi robůtci, kteří jsou naučení plnit úkoly, kteří ale k rozhodování potřebují autoritu, šéfa, kterého buď poslouchají nebo mu vzdorují. Umíme se pohybovat v kontextu pod- a nad-řízení a poměřování, ale v situaci vyžadující sebe-řízení a spolupráci jsme ztracení. 

Všechno to začíná ve škole. Ta česká na podvodu stojí. Opisovat a jakkoli jinak podvádět je tam normou. Naopak - ti, kteří nepodvádějí jsou považováni za hlupáky, šprty, hujery. 

Fascinovalo mě tehdy zjištění, že mé holandské (a později americké ještě víc) spolužáky by opisování ani ve snu nenapadlo a ještě víc mě nadchlo, že k profesorům se v holandském a americkém školním systému přistupují jako k sobě rovným - naprosto dospěle, samostatně, zodpovědně. Tam, kde my jsme mlčky seděli (a báli se vyvolání), Holanďani živě diskutovali. 

Je to další věc, kterou nám nasvítil COVID... Mnozí našinci by si přáli vyrazit "švédskou cestou", tj. nic nezakazovat a nechat to na lidech. Jenomže my nemáme švédské školství, ale české. Nejsme vytrénovaní k zodpovědnosti, samostatnosti a závazku ale k poslušnosti, závislosti a povinnosti. Nemáme švédskou vládu, ale českou... Tam, kde ta švédská dospěle informuje, česká chaoticky mlží (nebo mlčí). Nemáme ani švédské elity, ale ty naše české, které se chrlí jednu dezinformaci za druhou... Však víte. 

No, máme co máme, jsme kdo jsme. Teď si to jen přiznat, nalít si čistého vína. A my, kteří bychom si přáli žít ve společnosti, v které je poctivost opět in, bychom pak měli zasednout, nakreslit si vizi, co s tím a říct si, kdo to povede.... co se jen toho posunu od poslušnosti, šlendriánu a podvádění k zodpovědnosti a poctivosti týče. Vím, už se to děje - viz především Milion chvilek pro demokracii. Možná jsem jenom netrpělivý, ale o víkendu mi přišlo, že to nestačí. 

Co myslíte? 

Manuály na to existují - Respektovat a být respektován a o vývoji směrem od pod/nad-řízenosti a poslušnosti směrem k sebe-řízení a zodpovědnosti píše bravurně Frederic Laloux v knize Budoucnost organizací