Peníze, nebo život? - Pokud život, pak musíme zavřít i velké výrobní podniky


Tohle je jeden z těch textů, kdy prostě musíte sednout a napsat ho. Píšou vám totiž kamarádi z celého světa s tím, co se to v tom Česku proboha děje, a že o vás mají starost. Vy jste vděční záchranářům, zdravotníkům,... a spoléháte, že to nakonec nějak zvládnou, a že jich moc neumře. Kroutíte ale hlavou nad tím, co se to tu děje. Přitom nejde o nic složitějšího, než si zodpovědět starou loupežnickou otázku, kterou už vloni pokládal tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch: "Peníze (a radovánky), nebo lidské životy?" Mezi tím se už rok rozhodujeme. Stále jsme se ale nerozhodli. 

Nizozemská veřejnoprávní televize zpracovala reportáž z naší covidové země. V rozhovoru si poslechněte ředitele ostravského krematoria, který se už nebojí o lidi, ale o pece v krematoriu. Už 2,5 měsíce totiž jedou bez přestávky na maximum a nemusí to vydržet. Podle ředitele, ale bude ještě hůř zde

Lékaři melou z posledního už několik měsíců zde. Protože ale nemají často čas se ani najíst nebo vyspat, zpráv z nemocnic máme minimálně. Běhají okolo pacientů a umírajících. Na facebook nemají čas. 

Ředitel ostravského krematoria se nebojí o lidi, ale o pece v krematoriu. Už 2,5 měsíce totiž jedou bez přestávky na maximum a nemusí to vydržet. 

Většina z nás ostatních jsme zavření doma, nesmíme opustit svůj okres, ale přitom můžeme odjet na Maledivy či kamkoli jinam, kde nás ještě z nakaženého Česka přijmou zde

Přeplněným márnicím, krematoriím a lockdownu navzdory si velká část Čechů na svou svobodu sahat nenechá. Mnohá horská střediska proto stále hlásí davy. Z hor na ARO holt nedohlídneš. Minulý týden jsem byl ještě u rodičů v Čenkovicích (Orlické hory) a v neděli byla velká část chat stále plně obsazená. Cyklostezka u nás v Modřanech praská při hezkém počasí ve švech. Místy se tam jede v zástupu a protijedoucí míjíte na desítky centimetrů. Při sportu se ale respirátor nosit nemusí. 

Miliardové investice do reklamy způsobily, že jsme radovánky začali považovat za radost (viz např. plakát níže a zde). Radovánky musí být i kdyby se mělo umřít. 

Jsme zavření doma, nesmíme opustit svůj okres, ale přitom můžeme odjet na Maledivy či kamkoli jinam, kde nás ještě z nakaženého Česka přijmou.

Část Čechů dál nahání radovánky, ale přesto - co se dalo zavřít, je zavřené,... jen ne velké výrobní firmy. 

Myslím, že je na čase si říct, jak to s nimi je: Valná většina je součástí globálních výrobních řetězců. Je známým faktem, že Česko je "Bangladéší Evropy" -  montují či vyrábí se tu věci pro západní trhy. Je tomu tak proto, že tu byly od roku 1990 vstřícné vlády s plejádou daňových úlev, pozemků, budov a infrastruktury zdarma a dotacemi navrch. Především je tu ale levná, poddajná pracovní síla a ještě poddajnější legislativa (ne)ochraňující zdraví lidí a přírodu. Je to globální fenomén, pro který se vžil termín "Závod ke dnu", což je soutěž vlád v tom, kdo do své země přiláká víc kapitálu (právě formou infrastruktry zdarma, rušení daní, rušení ochranné legislativy, přímých plateb,...).

Většinu z těchto montoven vlastní nadnárodní korporace nebo velké finanční skupiny. Faktem je, že každá čtvrtá firma v Česku platí daně z příjmů do sto tisíc korun ročně. Více než 50 % firem neplatí daně z příjmů žádné. V Česku přesné statistiky neexistují, ale obrovská část příjmů odchází na offshorové účty zde, zde. Hlavním přínosem těchto firem tedy je, že poskytují zaměstnání. To je ale stále prekarizovanější (nejisté, špatně placené) zaměstnání a s nástupem umělé inteligence rychle mizí.  

Většinu místních montoven vlastní nadnárodní korporace nebo velké finanční skupiny. Více než 50 % firem v Česku neplatí žádné daně z příjmů. Přesné statistiky neexistují, ale obrovská část příjmů odchází na offshorové účty.

Poslouchal jsem o víkendu rozhovor s A.Babišem, kde vysvětloval, že tyto podniky nelze jen tak zavřít, neboť fungují v “just-in-time” režimu. Jednou nedodají a globální řetězce si najdou jiného dodavatele na jiné straně planety zde. Karel Havlíček upozorňuje, že jsme v pandemické válce, a že v případě výpadku, přijdou firmy o zakázky na léta dopředu zde. Ze svého rodného Lanškrouna, což je jeden z těch českých hubů montoven, slyším o firmách, kde už nemá kdo obsluhovat stroje, neboť všichni jsou už nakažení. 

Žijeme v laissez-faire kapitalismu. Odpověď na otázku "Peníze, nebo život?" je tedy našim politikům jasná. Jenomže v naší společnosti zatím prakticky neexistuje diskuze o tom, jak funguje (globální) ekonomika. Závod ke dnu znamená, že vlády se dostaly do role patolízalů nadnárodních korporací. Přitom, čím více úliteb velkým firmám, tím větší katastrofa pro místní firmy - více viz nouzový stav podnikání. S dotacemi, daňovými úlevami, komplet neplacením daní a armádou lobistů upravující legislativu v jejich prospěch, nemají malé místní firmy šanci. Prekarizovaní, ohrožení zaměstnanci se následně stávají snadnou kořistí dezinformací a extremismu (tj. trumpismu, babišismu,...). 

Trefný článek k tématu: Dvě rány do zad. Zbývá pár týdnů, než Evropa hermeticky uzavře Česko. Především jeho poslední odstavec vysvětluje vše: 

Podtrženo sečteno: Lékaři jsou bez sil, nemocnice praskají ve švech, krematoria už několik měsíců nevypnula pece a musí stavět chladící místnosti. Dokonce už došly rakve zde. Podle vědců ale aktuální lockdown bez uzavření motoven nic nezmění zde. Pokud se výrobní firmy nezavřou a pokud bude tolik z nás upřednostňovat dál své radovánky před solidaritou s ostatními a kolektivním řešením pandemie, bude tu s námi covid na hodně dlouho a počty mrtvých budou dál trhat rekordy. 

Podtrženo sečteno: Lékaři jsou bez sil, nemocnice praskají ve švech, krematoria už několik měsíců nevypnula pece a musí stavět chladící místnosti. Dokonce už došly i rakve.

Je třeba ale říct i to, co se stane, když se montovny zavřou. Část z nich své provozy v Česku zavře a otevře je tam, kde jim v rámci závodu ke dnu dají ještě víc úlev, ještě méně ochrany lidí a přírody a ještě levnější dělníky. To bude logicky bolet. Ale je to zároveň giga-šance utrhnut se z tohoto destruktivního závodu a zorganizovat si závod vlastní. Říká se, že pokud jsou pravidla nastavená tak, abyste prohráli, vymyslete si pravidla vlastní. Je to obrovská šance na to, abychom zase začali žít a ne na život pouze většinu času (stále obtížněji) vydělávat (viz tragédie drobných místních podniků). Je to naděje, jak pomoci churavějící demokracii, neboť lidé, kteří žijí a ne pouze přežívají, jsou odolnější vůči extremismu a více se angažují ve věcech veřejných. A je to nakonec i naděje, že se společně dokážeme postavit i mnohem závažnějším krizím, které se na nás valí, především té klimatické zde.

Pokud jsou pravidla nastavená tak, abyste prohráli, vymyslete si pravidla vlastní.

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti