Zprávy ze života #97: Postřehy z Vietnamu

12. 04. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Zde jsou Zprávy ze života č. 97. Dávám do nich všechny postřehy z naší poslední cesty do Vietnamu a hlavně v nich píšu, jak se aktuálně mám a čemu věnuji svou pozornost. 

Přátelé, kamarádi!

Číslem 97 těchto Zpráv plním poslední ze tří slibů: posílám "postřehy z Vietnamu".

Než začnu, chci poděkovat za všechny ohlasy na minulé Zprávy ze života #96: Pane Hajzler, vy jste kontroverzní osoba! Dojalo mě to... 

Abyste mi rozuměli, já vím jen to, že tyhle emaily odesílám určitému počtu lidí a pak vidím to, kolik lidí si ten email zobrazí. Jestli si to ale někdo přečte, prokliká, jestli to někomu poslouží,... to už nemám ponětí. Proto se raduji, když občas někdo pošle pár řádek. Díky vám všem za to! (Pro představu - Zprávy #96 odešly na cca 4500 adres, 2200 lidí si je otevřelo). 

Vietnam

Pojďme na ten Vietnam. Na přelomu r. 24/25 jsme tam strávili měsíc. Přestože jsme tam tentokrát nepracovali na žádné farmě, cíleně nenavštěvovali žádné podniky, školy nebo komunity ani si nevyměňovali nemovitosti, pro mě osobně to byla opět cesta mimo-řádně objevná. 
Natočil jsem z toho několik videí, vyfotil hromadu fotek a to celé jsem sepsal do celkem šesti "reportážních" článků. V každém z těchto textů jsem se snažil využít zážitků z Vietnamu jako kontrastu k lepšímu porozumění tomu, jak žít dobrý život, jak funguje dnešní svět, čemu dnes čelíme a jaká je situace u nás doma v Česko-Slovensku. 

Zde jsou:

1) Knižní ulice v Saigonu: Ráj pro milovníky knih, lokalizace, komunitního života a dobré kávy

2) Funkční místní ekonomika je nutným předpokladem dobrého života. V porovnání s Vietnamem v tom Česko vychází jako naprostý outsider. 

3) Voda: Dar všem nebo byznys pro korporace?

4) Konvivialita ve Vietnamu: Obří dávka inspirace i pro česko-slovenská města

5) Nedýchatelný vzduch v Hanoji a hory plastového odpadu na plážích Hoi Anu. Jak zoufale nám chybí zpětná vazba!

6) Jak vypadá dálkový vlak a dálkový autobus ve Vietnamu

Ve zbytku Zpráv vám napíšu (jen) to, jak se mi vede a čemu věnuji svou pozornost. V závěru najdete odkazy na další články, pozvánku na jeden experiment k nám domů a taky několik proseb. 

Zkouškové období

Minule jsem psal, že modus naší domácnosti aktuálně určují nejvíc přijímačky na SŠ, zahradní práce a moje zuby. Co se týče "cermatů", včera to ve mě otevřelo staré rány, a musel jsem o tom napsat pár řádek na asociální sítě. Je pro mě fascinující být znovu v roli rodiče deváťáka "alternativní školy" a zažít, že se mladý člověk dokáže za 1/2 roku doučit učivo z matiky za 8 let. U Vali, která je ve čtvrťáku na gymplu, mě zase pohltila její maturitní práce, ve které se rozhodla zpracovat téma destruktivního vlivu Airbnb na život na Praze 1. Velmi objevné, velká síla. Celé to "zkouškové období" začalo minulou středou odevzdáním té Airbnb práce, včera byly první cermaty, v pondělí další, v úterý první pohovory a pak to fičí až někdy do konce května. S Peťkou jsme doma asistenty, pozorujeme to a učíme se na tom.  

Zuby

Před devíti lety jsem se léčil s chronickými záněty pod několika zuby. Před měsícem jsem se dozvěděl, že u dvou zubů se to nepodařilo. Do toho mám dlouhodobě příliš vysoký cholesterol a moje paní lékařka mě ponouká, abych polykal léky (mimo jiné mám i ultra-málo Déčka, přestože jsem furt venku). 
Na mě tahle selhání těla vždy zapůsobí jako budíček, který mě budí z "komatu"/autopilota, v kterém trávím většinu bdělého času. Vždy to startuje zajímavé procesy. Tentokrát mě to nasměrovalo k inspirativní paní léčitelce, která mi naordinovala zajímavou, komplexní a objevnou péči o tělo, kterou nyní procházím. Přespříští týden jedu ke své čínské lékařce. A samozřejmě chodím i k mým zubařům. Čeká mě trhání složité osmičky, pár "endodoncií" a bůhví co ještě. Ze všeho nejvíc ve mě ale zpráva o zánětu odstartovala další úroveň snah pochopit, kde se ten zubo-zánět bere. Chápu stres, chápu cukr a vím, že mám většinu času nevědomě "zaťaté zuby" (jen nevím proč). 

Všichni jsme jedno

Léta mám (proto) v sobě "zaparkovanou chuť" vydat se na cestu k sobě bez použití mozkové kůry. Přes 25 let se třeba chystám na holotropní dýchání. Minulou sobotu se mi to podařilo. Prodýchat se do jiného stavu vědomí byl pro mě neskonalý zážitek, který mi stále ještě dochází. To hlavní, co jsem, celým svým tělem zažil, je to, že jsme všichni jedno, že neexistují žádní nepřátelé, soupeřící strany, není žádné zlo a dobro. Je jen jeden celek, ve kterém vše se vším souvisí a kde vše drží pohromadě na základě vazebních sytémů toho, co nazýváme láskou. Slovy se to těžko popisuje, ale je obrovsky úlevné vědět do morku kostí, že všichni ti štvaví politici, vraždící vojáci, lživí novináři a pseudo-odborníci, hrabiví oligarchové, všichni ti, co píší nenávistné komentáře na asociálních sítích,... jsou de facto jen malé děti, které byli v dětství rozbity a neměly tak možnost dospět. Jsou odpojení od sebe, od ostatních, od života, cítí se vystrašení a naštvaní. 

Dojmů a myšlenek, které mi z toho dýchání přišly, je nespočet. Vypíchnu ještě jednu. Nadchl jsem se u představy, že by to bylo něco, co by si mohl zažít každý "na pojišťovnu". Kdyby k tomu došlo, garantuju vám, že by se Matrix zhroutil. Dramaticky by začali ubývat ti, které snadné manipulovat k nenávisti, ti kteří jsou ochotní hákovat za almužnu v montovnách a kancelářích, ti kteří kupují krámy, které nepotřebují, ti kteří jsou ochotní zabíjet druhé lidi a ničit život,.... 
Kámen by nezůstal na kameni... a proto to na pojišťovnu nikdy nebude.  

Už mám v kalendáři další dýchání a chystám se letos konečně i do jiných rovin vědomí pomocí bylin a hub (to je další, mnoho let, zaparkovaná touha). Pustil jsem se znovu i do knih Gabora Matého, kde je všechno. Některé čtu poprvé v českém vydání a je to pro mě obrovsky znovu-objevné.

Knihy: Práce a trauma

Přes deset let mám v hlavě napsanou knihu o tom, jak osvobodit práci od zaměstnání. Předloni v zimě jsem to jel naťukat do počítače do Gruzie. Od té doby jsem ale nepokročil ani o píď. Už na tom ale znovu pracuju. Aktuálně si procházím podklady - viz třeba tyhle knížky (foto výše), z kterých jsem vycházel ve své práci před patnácti lety. Zase žasnu nad tím, jak objevné to, s nadhledem času, je. 

Zjistil jsem ale, že do dokončení téhle důležité knihy mě nepouští téma traumatu mé rodiny (O tom jsem psal v #74). V kostce jde o to, že letitý alkohol a domácí násilí v naší rodině vyhřezlo v období covidu do kompletního rozpadu mé lanškrounské rodiny. Pro mě, mé rodiče a mého bráchu to byly dva roky obrovského stresu a utrpení. Pro mě osobně to byly pocitově dvě další vysoké školy. Od té doby v sobě cítím hlubokou touhu příběh toho, čím jsme si prošli, převyprávět. Začal jsem ho proto (už ve Vietnamu) sepisovat, což mi otevřelo hráz poznání tématu domácího násilí, závislostí, fungování českého soudnictví, policie, psychiatrie, ale i vlivu výchovy a ekonomického systému na to, jak chápeme svou sebe-hodnotu a jak prožíváme své životy. Původně jsem si myslel, že z toho sepíšu pár článků do blogu. Pak jsem si ale všiml, že mi pod rukama vzniká možná spíš kniha. Pracovní název je Zpověď dítěte alkoholika, O tom, jak můj táta zmlátil mojí mámu a co mě to naučilo o traumatu naší rodiny. 
Co z toho nakonec bude, zatím nevím. Dělám na tom. 

Setkání s čtenáři 

Chronicky mi chybí mi kontakt se živými spřízněnými dušemi. Čím větší pocit cizince ve vlastní zemi mám (viz minulé Zprávy), tím palčivější ten pocit je. Pociťuji pře-míru dopisování si, ale chybí mi normální offlajnový živo(t). Proto mě napadl experiment. Možná někdo víte, že doma pořádáme často hostiny. Chtěl bych tímto pozvat k nám domů na hostinu (max) deset čtenářů své knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Termín je 1.5., příchod mezi 17.00 a 17.30, hostina bude od 18.00 u nás v Komořanech. Podmínkou je, že jste tu tlustou knihu přečetli, máte chuť s ostatními probrat témata, o kterých kniha pojednává a pak otevřená mysl. Máte-li závazný zájem, napište mi jako odpověď na tento email.  

Co jinak?   

Děje se teď řada věcí, které mě naplňují radostí. Můj, snad nejbližší kamarád, Papa (kdo jste četli... znáte ho ze všech mých knih) se stěhuje k nám Komořan a budu ho tak mít 200 metrů od sebe. Radost mi dělá i to, že bude bydlet u našeho blízkého souseda/kamaráda. 
Druhá věc je návrat ke koordinovanému velké-nákupu suchých biopotravin v rámci naší KPZ-ky, kterému jsme v minulosti říkali bezobalení. Jde o to, že se několik domácností spojí a dohromady objednají jídlo ve velkoobjemových nebo vratných obalech. Nakupujeme od Probia. 
Miloš Kurka, náš letitý biozelinář zahájil sezónu a začal nás znovu živit. Naše domácnost letos poprvé neodebírá, neboť bychom mohli být v zelenině soběstační.
Zahrada jede naplno, tenhle víkend čistím loňské jahody a dodělávám záhony, sadba bují, skleník je už plný salátu, příští víkend seju dubnová semena a poslední jarní sadbu. Včera jsem dovezl další fůru hnoje a musel se u toho smát, kolik člověk potřebuje vysokých škol na to, aby skončil s rukama zabořenýma do hnoje.
Ke stavu světa se vyjadřovat nebudu, mé texty jsou toho, co se děje a co s tím plné. 
Radost mi dělá to, že se nám super šíří tři balíčky knih obnažující snad nejvíc to, jak svět opravdu funguje a jak ho opravit, aby byl k žití: Obnažený Západ, Vzdělávání bez (tradiční) školy a Nová Ekonomika. Říkám si že kdyby jenom 10% ty knihy opravdu učetlo a porozumělo jim, musí to naší společností pohnout.
Finišujeme knihu, která je pro mě jednou z nadějí pro tento rok: Přirozené hnízdo.
Po snahách psát na alternativní asociální sítě, jsem zjistil, že je to z bláta do louže a proto jsem se částečně vrátil do "věznice Mety" - viz můj včerejší post: 

Potřebujeme pomoct

Mým po-voláním je přispívat k probuzení, na-/pro- pojení k možnostem dobrého života pro všechny. Věřím, že tím hlavním, co nám v tom může pomoct je právě literatura. Proto věnuji většinu svého profesního času tvorbě, vyhledávání a šíření knih. Pokud jste někdo na stejné misi a chtěli/mohli byste mi/nám pomoct, zde je taková specifická prosba: Deset (vzácných) knih, o kterých se neví (ale mohlo by). Díky za cokoliv!

Další články a odkazy:

Níže je jeden z mých posledních roz-hovorů - bavilo mě to, šlo se do hloubky, do systému. Poslechněte si, chcete-li: Rozhovor o školství, konzumu, komunitách a všeobjímajícím kapitalismu & Zážitek z Patagonie. Na stejném odkaze najdete i jeden nádherný nedávný zážitek s firmou Patagonia a s tím související zasnění :-). 

Tohle jsem napsal ke smutnému výročí jedné masové popravy (v Jižní Africe) a pokračující genocidy v Palestině: Jeden masakr v Sharpeville denně. Už 16. měsíců. Objevil jsem tím "Projekt Madagaskar", jehož cílem bylo - ještě před 2. světovou válkou - vystěhovat všechny evropské Židy mimo Evropu. Vědět o těchto historických souvislostech považuji za obrovsky oči-otevírající a velmi imunizující vůči "zpravodajství" ČT, ČRo a dalších našich médií, politiků a českých "odborníků" na Blízký východ. Prostě čím lépe chápeme historický kontext, tím lépe rozumíme tomu, co a proč se na blízkém východě, v USA a u nás v Evropě opravdu děje.  

Za tohle děkuji jedné čtenářce těchto Zpráv: A kde teda čtete - v době všudypřítomné propagandy - zprávy? Psal jsem minule, že nesleduju zpravodajství, a že vypnout televizi, asociální sítě a "zprávy" považuji za důležitý krok k udržení zdravé mysli. V tomhle článku jsem sepsal, kde se k informacím dostávám já. Díky, Johano. 

Lehčí být - kamarádka si založila podnik, jehož podstatou je organizace věcí v domácnosti. Kdybyste věděli o někom, komu by její služba mohla prospět, propojte je. Obecně je to hezká inspirace na možný exit z korporací. 

Petr Drulák - Nalevo - Petra Druláka považuju za mimo-řádnou osobnost, která v naší mateřštině dokáže pojmenovat politické dění ve světě i u nás doma tak, jak se opravdu děje. Pro našince, kteří se k informacím nedostanou jinak než v mateřtině, je jeho postava dnes možná až nezastupitelná. Samozřejmě, že je trnem v oku mnoha mocným a terčem nenávisti všech těch rozbitých, ztracených lidí, kteří trvání čas civěním do nějaké obrazovky, kde bojují své "kulturní války" proti čemukoli, co je jim (mocnými a jejich PR) předloženo jako nepřítel. 

Unie komunitní energetiky - tohle je ukázka cesty k osvobození se od korporací, které nám pře-prodávají elektřinu. 

Prosba od Tišnovské spižírny - Kdo je neznáte, mrkněte - je to úžasný komunitní, spolkový podnik, který pomáhá Tišnovským zpátky k jídlu. 

Prosba od Zprávy česky - S počátkem genocidy v Gaze a rozmachem té nejabsurdnější propagandy v českých médiích si dvě mladé ženy řekly, že nebudou jen tak sedět s rukama v klíně. Vybírají skutečné zprávy ze světa ve formě krátkých videí, která otitulkovávají do češtiny a publikují primárně na instagramu. Vše dělají ve svém volném čase bez jakéhokoli financování. Bohužel to je v dnešním systému neudržitelné a proto se rozhodly si říct o pomoc. Můžete-li, přispějte jim. 

Tolik #97. Tradiční omluva za chyby. 

Mějte se hezky!

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.