Knižní ulice v Saigonu: Ráj pro milovníky knih, lokalizace, komunitního života a dobré kávy

08. 01. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Knižní ulice v Saigonu - Ho Chi Minh City Book Street - je úžasné místo. Někoho tu napadlo vyhradit celou jednu ulici jenom knihkupectvím, nakladatelstvím a vytvořit tu místo, kde můžete strávit den s celou rodinou, neboť si tu každý najde něco. Nejsou tu žádná auta, je to jen pro pěší. Za to tu jsou - kromě knih - i mraky místních kaváren, vývařoven, posezení, workshopů,... je tu dokonce i pódium pro pořádání besed, přednášek a vystoupení.   

Moje srdce tam prostě plesalo. Vlastně ani nevím, z čeho víc... 

Fascinovalo mě, jak jsou tu všechna ta knihkupectví obležená lidmi, kolik lidí tu v knihách často doslova "leží" a jak pestrá nabídka literatury tu je. V PeopleCommu říkáme, že knihy jsou stále ještě tím, co může změnit svět. Přeci jenom - nejdůležitější úkol, před kterým stojíme my všichni je pochopit rozdíl mezi příběhy, které nám jsou vyprávěny a mezi skutečností, kterou žijeme. Myslíme si, že v době, kdy je už zcela zřejmé, že naše média byla unesena, na těch (a)sociálních (médiích) už dnes nerozeznáte člověka od "(ro)bota", tak knihy jsou naše velká šance, že pochopíme, jak moc je tu s námi hráno a co s tím dělat. 

Vzpomněl jsem si tu na historku z jedné americké školy, kam chodily, kromě amerických, i děti čínských a vietnamských rodičů. Zatímco američtí rodiče si ve škole stěžovali na to, že jejich děti jsou přetěžovány, ti asijští lobovali za to, aby dětem bylo naloženo mnohem víc než, co po nich škola požadovala. Měl jsem pocit, že v té saigonské knižní uličce se konal sraz rodičů, kteří chtějí pro své děti to nejlepší (rozuměj nejnáročnější vzdělání. Bylo tu opravdu hooodně rodinek, kdy rodiče nad knihou své ratolesti něco pečlivě vysvětlovali.  

Pak jsem tu přemýšlel o "fenoménu arabských prodejců koberců" (viz třeba arabské tržiště), kdy je v arabských městech (obecně ve městech zemí globálního jihu) běžné, že přijdete do uličky kde jsou pouze "prodejci koberců" (nebo třeba domácích potřeb, oděvů nebo opraváři motorek) a všem se daří. Z pohledu zákazníka je taková koncentrace logická a velmi výhodná. Jet někam, kde je jeden krám, který může mít zavřeno nebo nemá to, co potřebujete, je daleko méně lákavé a více riskantní, než jet někam, kde je toho, co potřebujete, plná ulice. A je to lepší i pro prodejce, neboť mají společný zájem a společný cíl. Nejsou to osamělí, vyčerpaní podnikatelé, kterým se doma rozpadají vztahy a nemají žádný osobní život tak, jak to známe často od nás. Je to funční místní komunita. 

My žijeme v zemi, kde se věří na konkurenci. Nevěříme sobě, a tak nevěříme ani druhým. Naše sebe-vědomí ja mizerné, a proto se bojíme, že nás ostatní připraví o zisk. Vybudovat takovouhle knižní, kobercovou nebo jakoukoli ulici je tedy u nás takřka nemyslitelné. Navíc jsme v zemi, kde cokoli, co by někdo chtěl koordinovat, považujeme za nepřijatelné zasahování do našich svobod, označujeme to za "komunismus" a komunismus je pro nás něco jako fašismus. Odmítáme to. Raději máme svou svobodu (tj. často spíše osamělost). No a nakonec jsou tu raketově rostoucí nerovnosti, v kterých se Česko už dlouho sápe po předních příčkách ve světě. V Evropě jsme v nerovnostech už jednička. Kdo nerovnostem rozumí, tak ví, že nerovnosti jsou základem pocitů nespravedlnosti, nedůvěry a bezmoci a jsou tak podhoubím extrémismu a fašismu (o nerovnostech v Česku v této reportáži). Nerovnosti jsou základním parametrem života, který bychom měli sledovat. 

Buď jak buď, v Saigonské knižní ulici je to inspirace v mnoha ohledech. Kdybyste se do Saigonu někdy vydali, stavte se tam. 

Na a dost psaní. Jeden obraz je za tisíc slov:

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.