Voda: Dar všem nebo byznys pro korporace? (Seriál: Postřehy z Vietnamu)

19. 02. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Pitná voda ve veřejném prostoru v Česku vs. pitná voda ve veřejném prostoru v čínských nebo vietnamských městech. Jaké jsou rozdíly? Podívejte se. 

Bílou na bílé neuvidíte. Člověk potřebuje kontrast, aby viděl. 

Já osobně miluju, ze všeho nejvíc, kontrasty v tom, jak různé kultury přistupují k základním potřebám lidí (jídlo, voda, vzduch, bydlení, energie, zdraví, veřejná doprava nebo třeba vyměšování ve veřejném prostoru). 

V tomto článku mi dovolte porovnat, na jednom příkladu, rozdíly v přístupu k vodě ve veřejném městském prostoru v Česku a v Číně (a okrajově v dalších zemích) jako ukázku širšího přístupu k lidskému životu, ekonomice a ke správě společnosti. 

Na fotografii v úvodu vidíte automat na pitnou vodu. Na studenou i vařící. Ve veřejném prostoru v Číně je najdete na každém kroku. Narážel jsem na ně i během naší nedávné cesty po Vietnamu (viz foto níže). To samé v Japonsku, Austrálii, na Novém Zélandu a mnoha dalších zemích. Miluju je v dálkových vlacích v Asii, v Rusku a ve všech možných bývalých sovětských republikách. Pitná voda je ve všech těchto místech k dispozici všem, a to často právě i ta vařící. Můžete si tak kdykoli načepovat do vlastní láhve, zalít si čaj v termosce nebo si udělat instantní nudle.

Automat na vodu v Hanoji: 

Pár dní po návratu z Číny a Vietnamu jsem se ocitl na pražském Hlaváku, kde jsem zahlédl tenhle automat:

Zaradoval jsem se. Chvíli jsem si myslel, že jsem ještě v Pekingu... nebo, že se někdo moudrý u nás nechal zeměmi na východ od nás inspirovat (místo dnes obvyklého označování Východu za nepřítele). 

Pak jsem se ale podíval blíž a došlo mi, že jsem doma. Voda z těchto automatů není pro všechny kolemjdoucí, ale jen pro ty, kteří jsou ochotní za kohoutkovku z automatu na nádraží zaplatit a mají (a chtějí používat) platební kartu od VISA nebo MasterCard. 

V Číně je pitná voda právo, v Česku je byznys. My máme ale něco, co nám mohou Číňané jenom závidět! Celý automat je popsaný marketingovými slogany o tom, jak budeme naším nákupem chránit přírodu (viz níže). To je totiž něco, co je nám tu propagandou korporací podsouváno do zblbnutí, a to že (to správné) nakupování pomáhá. 

Nemůžu se ubránit pocitu, že ta líbivá motta o ochraně přírody jsou jen další klasický green-washing a celé je to primárně jen další “distribuční kanál” a další zdroj příjmů. "Korunka ke korunce"... znáte to.

Jak už jsem psal, platit lze pouze kartami dvou obřích nadnárodních karetních korporací vlastněných americkými finančními skupinami (např. Vanguard, Black Rock a další - více viz Kdo vlastní svět?). Na každé malé “záchraně planety” do vaší láhve tak vždy naroste zisk i Visa/Mastercard, Vanguard, BlackRock,... a samozřejmě i vaší banky. "Všichni" jsou spokojení. 

A ze všeho nejlegračnější je tahle cedulka na automatu. Celý tenhle zelený byznys s přeprodejem vody je placený z veřejných zdrojů občanů EU: 

Mimochodem, autoři těchto prodejních automatů na vodu jsou ze stejné dílny jako autoři, těch možná nejabsurdnějších, veřejných toalet v Česku - viz fotka níže. V několika článcích na tomto blogu jsem se nad tímhle "vylučovacím "podnikem" už divil. Proč? 1) Je to za peníze, 2) čurat můžete jen v rámci té legrační otevírací doby (o zavíračce máte smůlu a musíte jít kakat někam za zeď) a 3) pro klíček si musíte jít do budovy, kde je pokladna a tam poníženě před ostatními říct, že potřebujete na toaletu. 

Nemáme to v krvi
V českých městech bývaly obecní studny (dnes často mimo provoz). V lázeňských městech jsou dodnes veřejná vřídla (obojí krásný příklad commons jako druhu ekonomiky). Automaty nebo "samovary" na vodu ale nemáme v kultuře. Do roku 1990 jsme ve městech měli výhradně své "kohoutky". S rokem 1990 k nám ale vtrhla voda v plastových lahvích, které jsme se do té doby vysmívali jako "hloupému kapitalistickému vynálezu" a nedovedli si představit, že by něco tak absurdního mohlo být někdy i u nás. Dnes je voda v PET lahvích miliardový byznys. 

Voda je život, ne zboží
Voda je něco, na čem můžeme pochopit mnoho aspektů fungování naší moderní společnosti. 

Jak píše autor projektu "Pravda o vodě": VODA JE ŽIVOT, NE ZBOŽÍ * "PROTO NEPATŘÍ DO RUKOU ZAHRANIČNÍCH KORPORACÍ!" Voda je prostě dar, který jsme dostali od přírody/evoluce. Žádný člověk, žádná korporace ji nevyrobil/a, nikdo se nezapříčinil o to, že je. 

My ale žijeme v době a v části světa, kde zdroje vody (a všeho dalšího v přírodě) přenecháváme korporacím. Ty si vodu zaberou a s astronomickými výdaji na manipulativní marketing nám ji pak obratem s obřími zisky také přeprodávají. 

Jak víme třeba my v Praze, miliardový byznys není pouze voda (čistá i ta obarvená) v PET lahvích - viz třeba Kofola hlásí rekordní výsledky. Společnosti loni stouply tržby skoro o třetinu a provozní zisk o polovinu, ale i ta, kterou nám přeprodávají přes kohoutek. Pro porovnání se podívejte na cenu v Bratislavě. Na Budapešť a na další města se raději nedívejte, abyste se nerozplakali.  

Zdroj: Cena vody 2025; Nejspíš znáte projekt Pravda o vodě. Pokud ne, mrkněte. Je za tím vzácný člověk, který usiluje o to, aby se voda dostala zpět do sféry "commons", ne volného trhu.

Když si ten projekt čtu (Pravda o vodě) jako bych ani nebyl v Česku, kde je (i po 35 letech) privatizace tím, co by se mělo udělat nejenom s vodou, ale i zdravotnictvím, školstvím,... vlastně vším, co je v doméně státu nebo commons. To je cíl polistopadového kapitalismu v naší zemi pod taktovkou ODS a dalších tzv. pravicových stran. 

Voda je prostě dar, který jsme dostali od přírody/evoluce. Žádný člověk, žádná korporace ji nevyrobil/a, nikdo se nezapříčinil o to, že je. My ale žijeme v době a v části světa, kde zdroje vody (a všeho dalšího v přírodě) přenecháváme korporacím. Ty si vodu zaberou a s nezanedbatelnými výdaji na manipulativní marketing nám ji pak obratem s ultra-obřími zisky zisky přeprodávají.

Základní potřeby nebo byznys pro korporace?
Je to podobné jako s ostatními základními potřebami, které jsem jmenoval v úvodu: bydlením, jídlem, energiemi, veřejnou dopravou, zdravotnictvím, vzděláváním,… Existují společnosti/státy, kde je na tyto oblasti života nahlíženo jako na základní lidské potřeby. V těchto společnostech se ví, že základní lidské potřeby je třeba naplnit, aby lidé neumírali na ulici hladem, nebouřili se, nevolili fašisty a nebyly tak války. V těchto společnostech nejsou základní lidské potřeby zdrojem zisku -  “nekomodifikují se” - tj. neprodávají se korporacím a oligarchům.  

Cílem těchto společností/států je dobrý život pro všechny a základem dobrého života je právě zajištění základních potřeb. Proto jsou tyto oblasti (bydlení, jídlo, energie, veřejná doprava, zdravotnictví, vzdělávání,..) v doméně veřejné správy, “commons” nebo jsou regulovány tak, aby zajišťovaly, co lidé potřebují. O tom, co je commons, stát, trh si prosím přečtěte zde.

Státy, kde lidé ztratili moc 
A pak jsou státy, kde lidé moc prosadit si ochranu základních potřeb před komodifikací, ztratili. K ikonickým příkladům patří Spojené státy, Velká Británie a také Česko. V těchto zemích je cílem bohatnutí nejbohatších. Propaganda těchto států tvrdí, že bohatnutím nejbohatších zbohatnou všichni ostatní (tzv. Tricke down Economics). 

Realita je však jiná. Běžní lidé mají stále méně moci prosadit si své. Základní lidské potřeby jsou zde zdrojem komodifikace, jsou vystaveny spekulativnímu “volnému trhu” a jsou tak bezednou studnou zisku korporací a oligarchů. 

Tato cesta s sebou nese vytváření vrstev (stále menšího počtu) bohatých a těch ostatních, mezi kterými se rozevírají nůžky. Chudoba narůstá a tempo bohatnutí bohatých a především těch ultra-bohatých bere dech. Čím rozevřenější nůžky, tím více se děje to, co můžeme pozorovat napříč západní společností dneška: narůstá chudoba s ní pocity nespravedlnosti, nedůvěry, bezmoci. Tyto pocity jsou pak živnou půdou pro nástup extremismu, fašismu a válek. Stačí si projít jen česká média a všimnout si míry článků, které jsou o tom, že Česko/Evropa musí zbrojit a bránit se "zlým východním diktátorům". 

Mohli, doporučuji experiment: Přečtěte/se podívejte na Čapkovu Bílou nemoc a představte si, že se díváte na dokumentární film z naší doby. Dialogy "sedí jak zadek na hrnec" - ten román je naprosto nadčasový a více než aktuální. Všechen ten zmar je důsledkem "řádění neviditelné ruky trhu", tj. neviditelných sil působení dnešního "laissez faire kapitalismu", především právě nekontrolované komodifikace základních potřeb běžných lidí. 

Česko patří na Západ
“Česko patří na Západ” opakuje jako zaseklý gramofon dosluhující Petr Fiala. A vskutku. Přesto, že ještě v roce 1990 jsme patřili ke státům s nejmenšími nerovnostmi na světě, dnes jsme už jednička v Evropě a pětka ve světě (o rozevírajících se nůžkách v Česku zde). To, jak si korporátní překupníci vody zabrali (a jak si dál drží) naše zdroje, může být další z ukázek, které nám mohou pomoci pochopit, jaká je skutečná podstata naší společnosti (ne ta, o které nás "informují" média nebo politici). 

Hlavní úkol, před kterým stojíme, je pochopit rozdíl mezi příběhy, které nám jsou marketingem, politiky a médii vyprávěny a mezi skutečností. Čím déle nám to bude trvat, tím hlouběji do propasti extrémismu, chudoby, zbrojení, válčení a obecného zmaru se propadneme. Potřebujeme Novou ekonomiku a celkově Nový příběh. 

Pokud můžete, podělte se v komentářích o svůj pohled. Díky. 

P.S.: Vedle vody je dalším z těchto malých, avšak ikonických příkladů, i přístup ke zmiňovaným veřejným toaletám. Zatímco v Japonsku, Číně, Vietnamu,… v Austrálii, na Novém Zélandu jsou volně přístupné, Česko patří k zemím, kde veřejná toaleta je prakticky vždy zkomodifikovaná, je zdrojem zisku nebo je minimálně zavřená.  

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života, Bluesky, Mastodon. 
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.