• Opinion makers

    Snimek obrazovky 2013-11-29 v 12.14.08

    Nedávno spojil kdosi mé jméno s termínem “opinion maker”. A mě to, přesněji řečeno ta dvě slova (a jejich význam), zaujala. Přemýšlel jsem, jak moc my lidé přejímáme názory druhých a především o tom, kdo ti naši "opinion mejkři" či "názoro-tvůrci" vlastně jsou.  Psal jsem o tom už v úvaze O zaměstnanené mysli - kolik z našich názorů je skutečně našich? Přijde mi, že u většiny lidí je to menší část. Většina není originální, vlastní. Je přejatá a často dokola papouškovaná.

    číst více

  • Jan Werich o svobodě

    http://www.youtube.com/watch?v=NMSfR5uWal0

    Jan Werich pro mě byl tím, kým je dnes asi nejvíce Jaroslav Dušek. Filozofem, který umí své pohledy na život sdělit tak, že Rezonují (s velkým R). Zde je úryvek, který kamarádi před časem sdíleli na netu. Popisuje vlastně veškerou podstatu svobody.  číst více

  • Still the old car?

    auto

    Tohle je ještě takový mikro-postřeh z loňského léta. Přijeli jsme tehdy k holandským přátelům. Autem. Neviděli jsme se dobrých pět let. Vyměnili jsme si pár vřelých slov a objali se. Načež se Gert zadívá na naše auto a ptá se: “You still have the old car?” (Pořád máte to staré auto?) Rozesmál mě. Zatímco on za těch pár let, co jsme se neviděli, vyměnil už dvě Volva, my stále využíváme náš “starý” Peugeot z roku 2005.  číst více

  • Martin Černohorský - před odletem

    http://www.youtube.com/watch?v=LoGvppvybGY Kdo sledujete EtNeteru (firmu fungováním velmi podobnou Semcu), možná jste zaznamenali, že dlouholetý umožňovač (tak v etneteře říkají roli generálního… číst více

  • Zkušenosti se svobodou

    sloboda

    Dostal jsem velmi zajímavý e-mail od kamaráda, který vede středně velkou nábytkářskou firmu na Slovensku. Popisuje svoje zkušenosti se svobodou. Požádal jsem ho, zda bych to mohl dát do blogu. Přišlo by mi totiž škoda nechat si to pro sebe. Zde to tedy je:

    číst více

  • Aktivita & nenávist

    Snimek obrazovky 2013-11-27 v 21.17.22

    Odlišnost druhých lidí. Kromě smrti a veřejného projevu se průměrná lidská bytost snad ničeho tak moc nebojí. Já osobně z toho viním evoluci. Léta vývoje nás naučila “držet hubu a krok”, neboť to bylo bezpečnější. Představte si život v divočině - vystrčíte hlavu a někdo nebo něco vám ji (s určitou pravděpodobností) upinkne. Zástup, stejnost, jednolitost, šeď,... jsou pradávnými recepty na přežití. Alespoň tak tomu - podle všeho - rozumějí naše geny.

    číst více

  • Pocta panu Mílovi

    Scan10294

    Před třemi týdny jsem byl, po dlouhé době, na pohřbu. Bylo to takové to tradiční venkovské loučení, co zná většina z nás dnes už jen z filmů. Farář, kostel, zpěv, kázání, vzpomínání. Sešlo se odhadem 250 - 300 lidí. Štrůdl lidí postával i venku, protože uvnitř už nebylo místo. Obřad trval bezmála dvě hodiny. Zemřel Míla Doležal - dlouhá léta můj velký vzor. Neumím psát pocty nebo nekrology a nikdy jsem to tu neudělal, ale pan Míla žil tak, jak bych si já v mnoha ohledech přál žít a já mám potřebu na něho zavzpomínat a za mnohé mu poděkovat.

    číst více
  • Management pro 3%


    Možná jste četli Svobodu v práci a narazili v ní na trefný termín "management pro 3 procenta"? Jedná se ve své podstatě o to, že systém, tj. co společnost považuje za správné či nesprávné a co se tedy smí či nesmí se nastavuje podle cca třech procent lidí, kteří buď chybují nebo systém zneužívají či by mohli zneužít. Příklady tohoto druhu řízení jsou na každém kroku. Bohužel jsou tak časté, že je průměrná lidská mysl vyhodnotí jako normální a přestává je vidět.

    číst více
  • 127 hodin

    Možná jste ten film viděli, i když o film mi nejde. Spíš jsem v něm našel silnou metaforu pro život. O co jde? Hlavní hrdina, kdesi uprostřed pouště si zaklíní ruku mezi dvě skály a zaboha se nedokáže vyprostit. Široko daleko ani noha. Hrozí, že zemře žízní, vyčerpáním, hladem. Potom, co zkusil úplně všechno ho napadne si ruku uříznout. Lepší přijít o ruku než o život, ne? A v tom je ta metafora.

    číst více

  • Proč mluvit o hodnotách?

    http://www.youtube.com/watch?v=W5U_TeI0O6M

    Když pozorujete děti “při práci”, nemůžete si nevšimnout, že si "dobrovolně" hrají pouze s dětmi, které jim jsou blízké. Pokud je nedejbože nutíme hrát si s někým, kdo jim není příjemný, zpravidla se se zlou potážeme. Je to tak proto, že děti jsou tím kým jsou. Drží se svého vnitřního nastavení, dělají co je jim vlastní, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. My dospělí na to jdeme jinak. Tedy (přesněji řečeno) my dospělí, kteří jsme prošli tradiční výchovou, která nás přetvořila v hodné kluky a holky. Většina z nás už není tím, kým je. Snažíme se žít tak, abychom naplnili očekávání druhých, abychom se zavděčili, aby nás druzí přijímali. Pokud tímto stylem žijeme dostatečně dlouho, může se nám stát, že zapomeneme úplně na to, kdo jsme. Nevíme už, co je pro NÁS opravdu důležité. Jsme součástí společnosti orientující se na úspěch, která ostatní poměřuje číst více