Snímek obrazovky 2013-11-29 v 12.14.08

Nedávno spojil kdosi mé jméno s termínem “opinion maker”. A mě to, přesněji řečeno ta dvě slova (a jejich význam), zaujala. Přemýšlel jsem, jak moc my lidé přejímáme názory druhých a především o tom, kdo ti naši „opinion mejkři“ či „názoro-tvůrci“ vlastně jsou.  Psal jsem o tom už v úvaze O zaměstnanené mysli – kolik z našich názorů je skutečně našich? Přijde mi, že u většiny lidí je to menší část. Většina není originální, vlastní. Je přejatá a často dokola papouškovaná.

Dumám o tom, jak obří je zodpovědnost člověka, který je pro jiné lidi hodný vnímání do té míry, že přebírají a citují jeho/její názory? Říkám si, jak moc jsme si vědomí míry, do které naše názory nejsou naše, jak moc fungujeme na principu “copy” “paste”? Dumám, jak myšlení formuje naše životy a jak moc pouhá změna úhlu pohledu změní celý náš život. A protože jsme všichni navzájem provázaní, i životy lidí okolo nás.

Přemýšlím o lidech jako jsou (v našich podmínkách) např. Andrej Babiš či Zdeněk Bakala, kteří si koupili „továrny na tvoření názorů“ a říkám si, co víme o morálních vlastnostech těchto dvou lidí, že jsme k něčemu takovému svolili? Dumám, jak třeba tito dva lidé chápou onu zodpovědnost z toho vyplývající?

Prostě o tom přemýšlím. Nemám v tom jasno. Jako milovník a advokát svobody hlasuji pro vlastní názor, přestože už vím, že skutečně vlastní názor není možný. Že v lidské přirozenosti je kopírování, vzájemná inspirace a interakce. Vědom si tohoto principu považuji za klíčové vybírat si vědomě své „opinion makery“ a neustále zpochybňovat naše zaběhlé pravdy, tedy to, jak vidíme svět.

Co si o tom myslíte? Kdo jsou vaši „opinion mejkři“?