• Future is local - ukázka budoucnosti maloobchodu pod taktovkou všudypřítomné nadnárodní korporace

    Dostal jsem se po čase na ruzyňské letiště. Letiště jsou většinou eldorády konzumu, kde koncentrace toxických, předražených zbytečností a manipulativních re-klam-ních technik, je dech-beroucí. O to víc mě tu překvapil krámek s názvem Future is local. Přesně takhle se totiž v originále jmenuje jedna z našich nejdůležitějších knih Naše budoucnost je lokální (Our Future is local). Minimálně zevní dojem mě nadchl. 

    číst více
  • Zprávy ze života #77: Slušná firma - rozloučení

    Zde jsou "Zprávy ze života #77", v kterých se loučím s projektem Slušná firma, který jsem před osmi lety spollu-zakládal. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Philco & Whirlpool: Další příklad strategie plánovaného zastarávání jako způsobu, jak nám prodat ještě víc toho, co nepotřebujeme

    Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
    V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
    Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

    číst více
  • “Uvědomil jsem si, že tohle není skutečný život”: Tomáš Hajzler o tom, jestli může být práce udržitelná

    Sdílím jeden rozdíl-hovor, který se odehrál asi při rokem na téma práce. Nebyl ale nikdy publikován, a tak ho dávám alespoň sem do blogu, ať je to k užitku. 

    číst více
  • Jak firmou začít měnit svět? Jak vybudovat tu svobodnou, tyrkysovou?

    Zde je úvod do tématu evoluce a anatomie svobodného či tyrkysového podnikání (17.5.'23, Městská knihovna Praha-Břevnov). V tomto blogu najdete dále i odkazy na další texty, doporučené knihy a především deset dalších videí vysvětlujících principy, na kterých stojí vyšší vývojová stádia organizací. 

    číst více
  • S Regiojetem do Splitu: "Experiment za všechny prachy" (17. díl seriálu o car-free životě)

    Děti navrhly, abychom jeli v létě k moři. Já věděl o letním spoji Praha-Split provozovaný firmou Regiojet. Přemýšlel jsem, že by se mi tahle cesta hodila do seriálu o car-free životě, kde mapuju, jak dnes funguje veřejná doprava. A tak jsem navrhl, že bychom jeli vlakem. Děti budou mít moře, já experiment :-). Jestli chcete, udělejte si kafe/čaj a přečtěte si, co jsme na té cestě zažili. Byl to experiment dobrodružný, tak říkajíc "za všechny prachy". 

    číst více
  • Je třeba, aby se potraviny staly jídlem a jídlo aby bylo dostupné

    Toto byl můj nákup před-minulý týden v Obživě. Odhadem 35 kg v batohu, 10 kg v tašce. Cesta z domova do Obživy trvá přes hodinu: bus, tram, tram. Nákup a cesta zpět, dohromady přes tři hodiny. Stejné je to u nás s trhem - nejbližší máme jednou za týden, v sobotu na Výtoni. O víkendu je to hoďka tam a hoďka sem. 

    číst více
  • Díky za 1% pro planetu a Hnutí duha za jejich práci v roce 2020

    Před dvěma lety jsme se s Peoplecommem stali partnery Hnutí duha (zde) a jako součást hnutí 1% pro planetu se každoročně dobrovolně zdaňujeme a Duze posíláme 1% našich příjmů. Je to součást našich snah o snížení dopadu našeho knižního snažení na přírodu. Odeslání našeho "jednoho procenta" je každý rok příležitost zreflektovat, čím jen tato jediná organizace prospěla naší přírodě a tím i globálním snahám o zvrácení změn klimatu a zastavení destrukce přírody. V tomto blogu se podívejte, čemu se v Duze (i v tom podivném covidovém) roce 2020 věnovali a poslechněte si rozhovor s jejich ředitelkou Aničkou Kárníkovou, který jsme natočili minulé léto v rámci projektu Zpátky k jídlu.  

    číst více
  • Úcta k základním lidským potřebám nebo byznys?

    Během Covidu máme ojedinělou možnost všimnout si toho, jak naše společnost funguje. To, co bývá běžnému člověku skryto je najednou jako pod mikroskopem. Naše dcera Valérie byla nedávno s kamarádkou v centru Prahy. Vrátila se ale mnohem dřív než plánovala. Důvodem bylo to, že holky nenalezly ve městě ani po půl hodině toaletu. Dostupnost veřejných toalet (která je nyní covidem dokonale obnažená) patří k rysům společnosti, na které je možné ukázat skryté hodnotové systémy. O to se chci pokusit v dnešním blogu. Mimochodem, o tématu jsem psal v roce 2018 na stránkách Pravého domácího časopisu v textu s názvem "Toaleta: Lidské právo nebo produkt?". 

    číst více
  • Labutí píseň zasněžujících podnikatelů aneb ničení našich hor zvoní umíráček

    Minimálně do 1.2.'21 jsou v Česku dlouhodobě uzavřené sjezdařské areály. Mnohé z nich však všemu navzdory naplno zasněžují. Tím spotřebovávájí hektolitry vody a megawatty (převážně fosilní) elektřiny, jejíž výroba je významným zdrojem rakovinotvorných látek a CO2, které je zase hlavním viníkem selhávání klimatu. Hluk ze "zasněžování" obtěžuje místní obyvatele a celý tento zbytečný (navíc momentálně nikomu nesloužící) a destruktivní cirkus si platíme z našich daní. Před týdnem jsem strávil pět dní v jednom lyžařském středisku, udělal tam pár fotek, video a nemůžu k tomu nepřidat i pár řádek. Tyto zasněžovací radovánky totiž považuji za velmi trefnou metaforu našeho dnešního přístupu k životu, k druhým lidem a planetě. 

    číst více