Dopad našeho knižního snažení: Co děláme proto, abychom co nejvíc prospěli, co nejméně ublížili a jak jsme se stali partnerem Hnutí duha

Máme za sebou s Peoplecommem druhý rok na cestě k vizi nejekologičtějších tištěných knih v Evropě, druhý rok s 1% pro planetu. V tomto článku chci říct, co se nám v tom podařilo a jak jsme se stali partnery Hnutí duha

A začnu zeširoka. 

"Zodpovědná firma je žádná firma.", prohlásil v roce 2015 na jedné naší konferenci filozof Jan Sokol. Co tím myslel? Asi to, že každé podnikání škodí. V naše současném systému však existuje kouzlo, které činí tyto škody (do určité míry) neviditelnými Říká se mu externality. To kouzlo funguje banálně jednoduše: veškerý (vedlejší) vliv podnikání se přenese na druhé. Však víte, že za zničenou přírodu, zdraví nebo pohodu lidí ve většině případů nezodpovídá firma. Platíme si za ní sami. Firma za to odpovědnost nenese. Ilustrativním příkladem budiž třeba letecká doprava a dnešní hyperlevné letenky, do jejichž ceny se CO2, škodliviny a další škodlivé důsledky nezapočítávají. 

Samozřejmě, že škodí i nakladatelství, tj. i Peoplecomm. Abych se dokázal podívat do zrcadla snažíme se podnikat podle principů Slušné firmy (jejímž jsme zakládajícím členem) tak, aby to druhým maximálně prospívalo. Vedle toho se snažíme přebírat zdopovědnost za důsledky našeho podnikání - říkáme tomu "Neškodit zbytečně". To v našem pojetí znamená toto: 

- vydáváme pouze knihy, které nás uchvátily
- tiskneme na recyklovaný papír, minimem ekobarev
- šijeme, abychom se vyhnuli toxickému lepení
- zoptimalizovali jsme velikost knih na 23,5 x 17 cm - abychom minimalizovali odpad, CO2 a škodliviny
- nepoužíváme slevy, žádnou placenou reklamu ani jinou manipulaci
- od letoška obsahuje každá kniha "Příručku kolibříka"
- knihy nejsou ve většinové distribuci, kde se až každá 2. kniha vyhodí
- všechny knihy, u kterých máme práva převádíme do e-formy
- spustili jsme bazar, abychom umožnili prodej z druhé ruky
- ve spolupráci s CI2 měříme CO2 našich knih
- jsme zakládájícím členem Slušné firmy
- jsme členem 1% pro planetu

Co se týče posledního bodu - vloni jsme jsme naše 1% rozdali poprvé - viz Jaké byly naše tržby za 2017 a s kým jsme se o ně podělili aneb zkuste to taky :-) Pak jsme se na podzim vydali na na klimatický sraz do Amsterdamu, odkud jsem si odvezl několik zásadních myšlenek. Jednou z nich bylo to, že 1% pro planetu nesmí být rozdávání, ale partnerství. A tak jsme se rozhodli spojit síly s Hnutí duha, kterým bych si přál pomoct v jejich snažení, za které jsem jim neskonale vděčný. 

Možná víte, že za sebou mají 25 let mravenčí práce a zaměřují se především na systémové změny, kterým většina z nás nerozumí, ale které jsou tím nejpodstatnějším, co musíme udělat. Třeba na dnešní valné hromadě ČEZ se budou akcionáři ptát, jak firma ochrání klima Největším rizikem je prodej elektrárny Počerady. Spálí 10 tun uhlí za minutu: 6,5 tuny proletí bez užitku komínem a zbytek exportujeme (zde) - viz Kampaň Smrad z Počerad, o jejíž podpis a sdílení moc prosím. Je toho hodně, co dělají a našich letošních cca 25 544 Kč je kapka v tom, co potřebují. Ale já věřím v kolibříka, a tak děláme, co můžem. Souzníte-li s jejich aktivitami, podpořte je prosím též - ať už pár korunami, sdílením jejich kampaní. Děkuju vám! 

Zde je to, čemu se v Duze momentálně věnují (jejich jazykem):

  1. Zachraňme lesy (www.zachranmelesy.cz) - naše prioritní kampaň, do které investujeme nejvíc energie. Lesy napříč republikou umírají kvůli nesmyslnému hospodaření, které bylo nesmyslné už před sto lety. Místo lesů máme totiž pole na dřevo. Monokultury, které jsou stejně staré, a pod kterými se systematicky zbavujeme všech zmlazení/náletů, abysme se při těžbě velkými stroji nemuseli prosekávat živým lesem. No a takové pole na dřevo je velmi náchylné na přírodní rozmary a škůdce. Aktuálně je to lýkožrout (kůrovec), který do přírodního lesa patří, protože ho čistí od slabých jedinců. Jenomže naše hospodářské lesy jsou plné slabých jedinců, nyní oslabených i suchem, kvůli kterému nemají dostatek vláhy, ze které by si vytvořili smůlu a kůrovce v ní utopili zaživa. A tak má kůrovec hody. Řešením už není lokálně kácet napadené stromy, nebo dokonce stromy, ze kterých už kůrovec vylétl pryč (což se děje). To už je lepší tam ten mrtvý strom nechat, aby aspoň stínil, a hlavně pod něj vysadit něco jiného než smrk. To je klíč k budoucím lesům v české kotlině - druhově a věkově rozmanité lesy, nesázet vojáky, ale nechat ekosystém žít vlastním životem, čemuž stojí v cestě aktuální legislativa. Bez systémové změny se tak neobejdeme.

  2. Nedusme se (www.nedusmese.cz) - ovzdušová kampaň, ve které nám jde o to, aby ve vzduchu nepoletoval karcinogenní prach ze spalování fosilních paliv. Především se zaměřujeme na domácí topeniště, kdy stačí, aby ve vesnici nebo malém městě jedna domácnost topila uhlím, a prach dýchají všichni. Cestou k cíli je nová zelená úsporám, ve které už nebudou podporovány nákupy nových kotlů na pevná paliva, a pro nejchudší domácnosti navrhujeme pokrýt náklady na výměnu kotle stoprocentně. Jen to není moc politicky průchozí, dávat některým něco zdarma. Ale snažíme se. Vzdáleným cílem je samozřejmě konec uhlí.

  3. Smrad z Počerad (www.smradzpocerad.cz) - Aktuální téma, na kterém spolupracujeme s Greenpeace a Limity jsme my. ČEZ chce prodat nejšpinavější uhelnou elektrárnu do rukou kontroverzního uhlobarona Tykače. ČEZ by Počerady pravděpodobně zavřel, protože jsou staré a neefektivní (každou minutu spálí 10 tun uhlí, z toho 6,5 tuny jde ven komínem bez užitku), v rukou Tykače hrozí, že Počerady rozšíří a bude je ždímat dalších třicet, čtyřicet let. A stát nebude mít slabší kontrolu nad českou energetikou, přitom má v energetické koncepci schválené jasné cíle k postupnému zavírání uhelných elektráren a podpoře OZE. My požadujeme, aby ČEZ Počerady neprodával a místo toho je připravoval na zavření. Jejich výkon (a mnohem víc) stejně vyvážíme do zahraničí. 

  4. Odpadová kampaň, kterou teprve rozjíždíme. Polovina směsného odpadu v českých domácnostech by šla vytřídit do bioodpadu a zkompostovat. Ale skoro nikdo doma nemá kompost a města se zdráhají zařídit dostupné hnědé popelnice na bioodpad. Tak to všechno hází na skládky nebo do spaloven. A to je problém - tlející zbytky jídel se na skládkách zahřívají, uvolňuje se z nich metan a vzněcují se. Každý den v Česku hoří dvě skládky. Každá skládka, která jednou jedinkrát začně hořet, by se měla zavřít, kvůli úniku toxických látek do ovzduší a spodních vod. Je to ale tak běžný jev, že se to neřeší. Požadujeme, aby měli lidé možnost bioodpad třídit, a ten by se pak měl zkompostovat a končit na našich polích, kde organická složka v půdě žalostně chybí. Zbylý směsný odpad se musí redukovat - tlakem na výrobce a motivací domácností férovějším systémem platby za odpad - PAYT (plať podle toho, jak dobře třídíš). Protože skládky se budou do roku 2024 rušit (Směrnice EU) a nechceme připustit, aby se odpad ze skládek prostě přesunul do spaloven. Musely by se totiž postavit nové spalovny, které ale budou závislé na daném objemu odpadu, tím pádem nebude motivace objem odpadu snižovat. V Čechách máme 280 kg odpadu na osobu. Průměr EU je nějakých 140 kg. Některá města v EU mají jen desítky kg/os. Jde to. 
    A pak ad hoc věci, jako zachování Šumavy, podpora malých farmářů (adresarfarmaru.cz) a šelmy. 

P.S.: Jednou z mých velkých podnikatelských inspirací je kalifornská Patagonia. Její zakladatel Yvon Chouinard 1% pro planetu koneckonců založil. Patagonia se nad rámec svého 1% rozhodla v loňském roce dobrovolně poslat na daních o 10 miliónů dolarů víc v reakci na "nezodpovědné" snížení daní, které v USA protlačil Donald Trump (více zde), věřící v mýtus, kterému se v ekonomii říká "Trickle-down".