IMG_0496

Všimli jste si, jak moc je akce “nepřítelem myšlenky”? Nebo toho, že aby se člověk opravdu zamyslel, potřebuje se zastavit a tzv. nic-nedělat? Jenomže my žijeme v “akční” části světa, kdy je třeba (pořád něco) dělat. Nic-nedělání je v mnoha rodinách dokonce trestné. Mně už v dětství říkali, že nemůžu jen tak sedět, že si mám třeba aspoň číst nebo jít kopat zahradu. A já se tak naučil dělat a odnaučil nicnedělat. A se mnou, zdá se mi, valná většina našinců. To má samozřejmě své důsledky.

Člověka se zaměstnanou myslí řídí do velké míry autopilot. Je tedy možné ho relativně snadno ovládat přes jeho nevědomé, zvířecí instinkty (viz Reklama 1912 vs. 2012 – obecně politická a byznys komunikace). Přes jeho strachy, komplexy, pocity méněcennosti, potřeby přijetí ostatními nebo pocity vlastní bez-významnosti. Člověk se zaměstnanou myslí je ideálem každého diktátora. Děti, které si hrají, nezlobí. Zaměstnaní lidé se nebouří. Přežvykují chléb a hrají hry (Panem et circenses).

Člověk se zaměstnanou myslí je ideálem každého diktátora. Děti, které si hrají, nezlobí. Zaměstnaní lidé se nebouří. Přežvykují chléb a hrají hry.

Všimli jste si, jak zaměstnaná většina z nás je? Jak obtížné je pro většinu našinců jen tak spočinout a rozjímat či jenom pozorovat život okolo nás? Pozorovat a snažit se mu porozumět s cílem utvořit si VLASTNÍ názor (někdy si říkám, který názor je opravdu můj)? Všimli jste si, jak obtížné je být v naší kultuře ne-zaměstnaný (ve smylu nečinnosti)? Jak moc na nás neustále někde někdo „řve“? Co jenom “re-klamních sdělení” za den na průměrného člověka vyskočí? Navíc je většina z nás na dělání sama tak závislá, že se ve chvílích volna zaměstná, alespoň tím, že třeba nervózně listuje časopisem či mačká telefon či ipad. Všimli jste si?

Většina z nás je na „dělání“ tak závislá, že se ve chvílích volna dobrovolně zaměstná, alespoň tím, že třeba nervózně listuje časopisem či mačká telefon či ipad.

Myslím si, že je třeba v životě nalézt správnou míru dělání a nicnedělání, činnosti a nečinnosti či dělání a bytí. Sám ji hledám. I proto odcházím za 4 dny do offlinu. Pro svobodný a šťastný život považuji za nutné se pravidelně zastavit a rozhlédnout se okolo sebe a zkusit si všimnout zda vlastně vůbec žijeme “svůj život”. Žijeme na správném místě? Se správnými lidmi? A žijeme své poslání či jenom „chodíme do práce“? Jaký význam má to, co děláme pro ostatní? Co by se stalo, kdybychom přestali s tím, co dnes děláme? Všiml by si toho někdo vůbec?

Co by se stalo, kdybychom přestali s tím, co dnes děláme? Všiml by si toho někdo vůbec?

Jsem přesvědčený, že teprve potom, co dovolíme naší mysli spočinout, vyprázdnit ji či se naopak opravdu koncentrovaně zamyslet, odehraje se v naší společnosti skutečná změna. Změna směrem k přirozenosti, radosti a společnému užitku. Alespoň to si myslím já. Co myslíte vy?

P.S.1: Ježíšek je na cestě. Všiml jsem si, že se zvyšuje množství knih koupených v našem eshopu. Abychom tomu vyšli vstříc, při nákupu nad 2000 Kč je doprava zdarma

P.S.2: Cirkus v práci – 38 dní, 9100 Kč. Díky!