Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

V 16.díle seriálu Škola základ života pokračujeme pátým mýtem (z deseti popsaných) naší kultury. Tyto mýty jsou tím, co učíme naše děti o světě okolo nás. Odkaz Jozefa Švejka nás učí, že svět se dělí na lidi více důležité a méně důležité - slovy Josefa Švejka: „Je třeba vědět, z koho se p****t a na koho se v****t.“ Foto: zdroj, 3.0 Unported

Fontana di Trevi, Řím, sobota 17.2.’24, tj. zcela mimo turistickou sezónu, přesto masový turismus ve své nejmasovější podobě. Pro mě osobně je obzvlášť bolestivé přijet někam po 20-30 letech a pozorovat, jak turismus proměnil dobrý místní život v “průmyslovou/konzumní poušť”. 

Knihu Budoucnost organizací jsme poprvé vydali v roce 2016. Od té doby proměnila nejednu českou a slovenskou firmu, školy a mnohé další organizace. Okolo knihy vzniklo globální hnutí lidí, kteří spolupracují na uspíšení vyšších forem vědomí a spolčování. 

Nám v PeopleCommu došlo, že tato kniha patří do TOP 5 titulů, jež by si měl přečíst každý člověk, který chce rozumět tomu, jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes (kdy čelí bezprecedentním krizím ohrožující naše přežití), co se to okolo nás děje a hlavně, kudy se vydat dál v případě, že se chceme vrátit k míru, zvládnout klimatický chaos a zajistit důstojný život pro všechny. Proto jsme se 3. vydání knihy rozhodli vydat v reedici s kompletně novou obálkou a také s novou předmluvou, v které se snažíme vysvětlit, v čem je právě tato kniha unikátní, doslova "most read".

V dnešním díle seriálu Škola základ života pokračujeme už čtvrtým mýtem naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti o světě okolo nás. Dnešní mýtus se věnuje mimořádně aktuálnímu tématu, kterým je vnímání skutečnosti, tj. tomu jak skutečná je skutečnost.

Foto: CC 3.0, zdroj. V dnešním díle seriálu Škola základ života pokračujeme třetím mýtem naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti o světě okolo nás. Dnešní mýtus se jmenuje "Darwinův odkaz" a dětem jeho formou mylně předáváme báchorku o tom, že musí být silné a soupeřivé, aby v životě urvaly co nejvíc, neboť toho není pro všechny dost. 

Minulý víkend jsem zažil něco mimo-řádného. Na naši chatku do pražských Cholupic jsme svolali "permablitzovou" brigádu, abychom v partě 5 - 8 lidí společně zbourali nefunkční betonové stavby a uvolnili tak místo záhonům. 
Byla to těžká, destruktivní, přesto ale v mnoha ohledech, fascinující práce a zkušenost. Udělali jsme toho neuvěřitelné množství - něco, co bych já sám nikdy nedokázal. Opět mě nadchlo, že je to něco, co se dřív dělo naprosto normálně - kdykoli bylo třeba něco udělat - sousedi/rodina spojili síly a šlo se.
V dnešním zkomodifikovaném (zpoplatněném) světě nám ale bylo podsunuto, že "vše nepohodlné by za nás měla udělat firma" (rozuměj: neměli bychom to dělat sami, ale měli si to - u firem - koupit). A tak nakupujeme. A čím víc nakupujeme, tím víc musíme vydělávat. V konečném důsledku jsme tak uvízli v soukolí krysího závodu - osamělí, vyčerpaní, závislí a stále ne-mocnější.
Myslím, že "permablitz" nebo prostě česky "brigáda" je jedna z nejelegantnějších, nejradostnějších a nejsnazších forem odboje proti destrukci konzumu. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak "ekonomiku finanční" obohatit zpětně o "ekonomiku daru".
Měl jsem z toho víkendu řadu aha. Čtyři z nich jsem popsal tomto v blogu. Najdete zde popsanou i logistiku toho celého. 

Ve třináctém díle seriálu Škola základ života pokračujeme základy mytologie naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti. Po mytologii svobodné vůle se dnes věnujeme dalšímu klíčovému opěrnému kamenu moderní konzumní společnosti, kterým je princip od-dělenosti. Ten nám nalhává, že naše mysl je oddělená od našich těl, jeden člověk je oddělený od druhého i od všeho ostatního živého a neživého v přírodě. Víra v to, že jsme "každý sám za sebe", patří (podobně jako mýtus svobodné vůle) k tomu hlavnímu, co nás dnes drží v šachu.  

Zdroj,  CC BY-SA 2.0 DEED

Noam Chomsky upozorňuje na to, že hlavním nástrojem udržení lidí v poslušnosti, je maximálně zúžit spektrum toho, o čem je ve společnosti možné debatovat. V tomto (povoleném) spektru je pak třeba následně, co nejvíce rozvířit debatu. Přesně to můžeme pozorovat všude okolo sebe: Putin/Rusko, Babiš, Hamás, komunismus, případně Irán, Čína,... - ty je možné bezedně kritizovat a do krve se hádat o to, kdo/co je větší zlo. Pokud byste ale chtěli kritizovat NATO, USA, Izrael, Ukrajinu, "Západ" nebo kapitalismus,... tak to pozor! Pokud byste se o to byť jen pokusili, ostatní se na vás sesypou jako na "konspirátora", "dezinformátora", "šiřitele cizích narativů", "cizího špiona", zrádce,... prostě nepřítele. 

V dvanáctém díle seriálu Škola základ života, který zde vychází (skoro) každý víkend se pouštíme do základů mytologie naší kultury. Dnes začínáme jedním z těch nejzákladnějších - mýtem o svobodné vůli, tedy o tom, že se rozhodujeme každý sám zcela svobodně, nezávisle na své okolí.