Umění žít

Kamarádi! Přeji nám všem, ať se i v roce 2017 daří.
Padla na mě tradiční potřeba si - s přelomem let - zabilancovat. Sepsal jsem si proto 22 experimentů, objevů či dojmů tohoto roku. Mrkněte :-).

číst více

Pátek 2.12. Setkání s Beou Johnsonovou. V tomto blogu najdete pohromadě všechny videa a fotky, které jsme ten večer pořídili.

číst více

V dnešním blogu si přečtěte rozhovor s mojí manželkou Petrou a se mnou, který právě vyšel v prosincovém čísle Pravého domácího časopisu. Rozhovor navazuje na Naši domácnost bez odpadků.

číst více

Existuje dokonalejší rozpouštěč ega (= falešné představy o vlastní důležitosti) než je smrt? Předevčírem jsem si to zase připomenul. Letos mi umírá už čtvrtý blízký člověk (první byl Lukáš). Proč tolik najednou?, ptám se sám sebe...

číst více

Předminulý víkend jsem absolvoval druhé (obnovené) setkání naší širší rodiny. Napsal jsem pár řádků o tom, proč mi tato setkání přijdou i dnes důležitá a jaký vztah má funkční rodina k práci a k naplněnému životu.

číst více

číst více

Sliboval jsem (zde je 1.část) 2. část mého záverečného shrnutí dojmů ze života mimo on-line svět z knihy Třináct tisíc dní. Je to kapitola z knihy - pro blog možná krapet dlouhé, ale budiž - tady to máte. 

číst více

Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony - a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. 

číst více

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného - před lety třeba i "čtenost" tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních...

číst více

Mám tu jeden z příběhů, který najdete v knize Třináct tisíc dní. Týká se toho, jak moc je možné se lišit od většiny, aby nám ostatní ještě vůbec rozuměli. Musím říct, že v oblasti hledání vlastní cesty (tak, aby byla zároveň pro druhé ještě přijatelná) jsem pár zkušeností už nasbíral.

Tento příběh začíná v běloruském Minsku v roce 1989 slovem, které bylo na pět papírů. Poprosil jsem proto svoje holky, aby mi pro tenhle blog nakreslily ilustrační obrázek (Valentýnka kreslila S, V. Valérie O, O a společně vyrobily L).

číst více