Včera jsme odevzdali moji novou knihu Třináct tisíc dní k sazbě – tak už to do konce února dopadne. Kdo můžete, držte palce (díky). V jedné kapitole tam narazíte mimo jiné i na setkání s Christinou Bell. Nadchlo mě, že ta žena vlastnila (zcela vědomě a s rozmyslem) pouze dvě tašky a malou modrou Hondu a přesto žila pohodlným životem moderního západního člověka. U nás to podobně praktikuje mimo jiné David Cháb. Nevlastní skoro nic a žije si přitom naprosto radostným životem (svého času na Kanárských ostrovech). Kromě jeho experimentů s „minimalismem“ a „disfrutalismem“  je pro mě i jedním z velmi inspirativních příkladů lidí, kteří opustili vyhřátou zlatou klícku a vytvořili si vlastní smysluplnnou práci ze svých koníčků… Zaposlouchejte se od našeho rozhovoru, natočeného koncem září v Kunraticích.

Když už sem dnes dávám 2,5 měsíce starý rozhovor, napadlo mě se dnes ráno Davida zeptat, jak se momentálně má. Poslal jsem mu šest otázek (poplatné tématu našeho rozhovoru) a on mi obratem odpověděl. Mrkněte na to:

1) Na čem momentálně děláš?

Experiment: projekt www.jak-na-bolava-zada.cz; Věnoval jsem tomu cca 4 měsíce života a desítky tisíc korun investici (zahrnuty i nepřímé náklady) se záměrem zvednout ze židle pár set (ideálně pár tisíc) lidí a dát jim návod, jak si ulevit od bolesti zad. Zaregistrovalo se za 6 týdnů 7000 lidí a tak jsem odpověděl ručně na cca 5000 emailů, kdy většinou řešíme zdravotní stav těch lidí. Fůůů!! Někdo je nadšený (ano, po pouhých 7 dnech cvičení se pár lidí bolestí zbavilo ZCELA a jsme z toho vyjevení jak oni tak já). Většina lidí poděkuje a vezme si z toho, co je jim prospěšné. A pak je pár jedinců, kteří mi dost vynadali, že jsem zlý člověk, když nabízím též část informací v podobě placeného ebooku.

Je to pro mě nesmírně zajímavá hlubinná sonda do duší a životních podmínek českého národa. Ty příběhy, co čtu, by se měly probírat na základní škole!! Jsem spokojen: přes sto lidí již napsalo, že zlepšení tam rozhodně je. Začínají na základě toho měnit i zaměstnání, protože si uvědomují, že to, co děkají jim vyloženě škodí. Dalších cca 2000 lidí začalo cvičit a cvičí denně alespoň 3 týdny.. Jsem ochoten s nimi takto jít (posílat další free videa a rady) ještě tak 2 měsíce, pak již to bude na nich.

2) Jak vypadá tvůj typický den a týden? 

a) Tvořivé období: Neděle je jiná – vyjímečně ráno zvoní budík. Jedeme totiž na trh (prodávat šperky, které vyrábí přítelkyně a nakoupit čerstvou místní zeleninu) a je potřeba tam být včas. Pak dojet do hor pro vodu k prameni (12 km). Pondělí až sobota jsou si podobné. Vstanu, vyčistím zuby, zacvičím si. Otevřu počítač, vyřídím emaily a objednávky, píšu článek, jdu k moři natočit video, sestříhám ho. Kolem 13 hod k snídani banán, kolem 14 hod si dáme k obědu salát a rýži. Odpoledne zajdeme k moři na chvíli zaplavat a „poležet“ na pláži, pokud nejsou velké vlny nebo příliš „zima“.

Tak 1-2x za týden do města něco vyřídit (např. koupit sýr, nebo na poštu). Navečer někdy procházka, návštěva, nebo někdo chce s něčím poradit – skype, či si zahraji na sitár. Večeře kolem 20 hod a pak dál tvoření do cca 22 hod, když je slina, tak i přes půlnoc. Jednou za čas den free (podle nálady) – výlet do hor nebo jinam po ostrově. Někdy se mi nechce nic a tak ani nevím, co ten den dělám – jen tak nějak jsem.

b) Ultratvořivé období: sedím u počítače 12 nebo i 16 hodin denně a mydlím to tam – články, videa, píšu elektronické knihy, vylepšuji weby, studuji, zapomínám jíst a pít, nechodím nikam. Skoro nemluvím, prostě makám, protože mě to baví.. :)

c) Období cestování – i na jiné ostrovy (cca 10 dní): spí se v autě. Pozvolné ráno u přírodní pláže. Čas není, takže těžko říci, kolik je hodin, když odjíždíme chodit do hor. Oběd někde na lávovém poli, jindy nad mraky, ve vulkánu nebo v třetihorním pralese. Když se setmí, jedeme přespat dolů k moři na místo, kde se nám líbilo, nebo objevit jiné.

3) Jak se vlastně máš? Co radost? Pocit naplnění, štěstí?

Mám se… – stále co učit :)) Nikdy v životě jsem se necítil lépe a ten pocit v průběhu času sílí. Pociťuji vděk za vše, čeho se mi dostává a cítím se být požehnaný a svobodný. Mnohokrát za den si na to jen tak vzpomenu a tohle bych opravdu přál všem. I proto další projekt bude směřovat právě k tomuto tématu – jak lidem pomoci změnit svůj život tak, aby mohli žít to, po čem volá jejich srdce a duše.

Má to i druhou stanu mince. Někdy na mne přijde na den nebo dva opravdový smutek, když si uvědomím, v jakém bludišti se člověčí plémě ocitlo. A že mnoha lidem nelze jakkoliv pomoci, protože nechtějí. Tohle místo, kde žiji, pro mne není jen slunce a teplo, jak se mnozí domnívají. Jsem tu především kvůli velmi silnému vnitřnímu pocitu, že tohle je místo, kam patřím a zkrátka tu chci a mám žít. Ale to se těžko vysvětluje.

4) Co tvoje vztahy? Na místě a na dálku? Jak se jim daří? Jak je udržuješ?

Jsme tu s přítelkyní, která je statečná, protože se obejde bez většiny toho, bez čeho by dle mě 95% žen prostě nepřežilo. Jinak tu máme již pár velmi dobrých přátel – kanářanů, Čechů, Španělů,…). V Čechách mám dost přátel. Ale necítím potřebu „se s nimi vídat“ z toho důvodu, abychom zůstali přáteli. Takže přátelství cíleně „neudržuji“. Nevolám někomu proto, aby na mne nezapomněl. S nejlepšími přáteli se vídám třeba jen 1-2x do roka.. Ale vnitřně to pak stojí za to..

Mnoha lidem jsem asi sešel z mysli, protože jsem pryč. Řeka života však teče a prochází mnohými krajinami. Některá zrnka písku nesená řekou spolu doputují od pramene až k moři, jiná se po cestě rozdělí. Tak to prostě beru :) Samozřejmě si někdy na někoho vzpomenu, tak mu zavolám, dáme skype, nebo „naplánujeme“ setkání za třičtvrtě roku :))

Co se týče rodičů, tak ti jsou spíše smutní, že nejsem v Čechách. Volám jim jednou za týden nebo dva. Pravidelně také voláme a skypujeme s mou skvělou sestrou Mončou a jejím dráčaty (dvěmi skvělými dětmi).

5) S jakým měsíčním rozpočtem momentálně hospodaříš?

Měsíční náklady osobní: Bydlení 200 Kč, jídlo cca 1500 Kč, benzín 1000 Kč, telefon 300 Kč, cestovní pojištění 500 Kč, takže dohromady 3500 Kč. Občas samozřejmě nějaká investice mimo (např. nová baterie do karavanu), trajekt na jiný ostrov. Takže spíše 4000 Kč.

Pak jsou tu náklady vázané na provozování živnosti: internet 1700 Kč, zdravotní a sociální pojištění 3900 Kč, softwarové vybavení 4000 Kč. Když se rozhodnu podnikání přerušit nebo ukončit, platit je nemusím.

6) Hovoříme o minimalismu – můžeš vypsat základní položky tvého majetku (ke koneci roku 2015) 

Karavan (napůl s přítelkyní), auto Dacia Dokker, solární panel, hrnec, pánev, pár příborů. Sitár, kytara (+malé kombo), píšťala koncovka, krosna a batůžek, pár triček, kalhot a kraťasů, bunda, sluneční brýle. 4 knihy – do té doby, než je přečtu.

„Krabičky“: 2x notebook, wifi modem, telefon, nahrávadlo zvuku, kamera, stativ, čelovka, nabíječka na baterky, sluchátka. A když to tak po sobě čtu, říkám si, že bych to mohl ještě trochu zredukovat ;).

Pokud vás to zaujme, mrkněte jak David – před dvěma lety – vysvětluje, jak a čím se živí:

A zde pro zajímavost – dle mého velmi inspirativní – debata ze setkání, na kterém David představoval svou práci – všechna videa z tohoto setkání naleznete zde.

Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt: přihlášení k newsletteru. Jarní workshopy – do 20.1. za příznivější cenu: Tvrdě, kamarádsky, nebo jinak? 11.-12.4. 2016 a Najděte svůj důlek 18.-20.4.2016.