Umění žít

Tento týden tu mám tři rozhovory se mnou. "Rozhovory se mnou" zní šíleně ego-maniakálně, ale nevím, jak jinak to nazvat. Mimochodem všiml jste si někdo, že se sem do blogu snažím psát jen jednou za týden, a to celkem pravidelně? Vždy v úterý +/- jeden den. Je to pro někoho fajn? Nebo spíš ne-fajn? Napište, prosím. Ať mám nějakou zpětnou vazbu. Díky.

číst více

http://www.youtube.com/watch?v=cclencDw73g

Tohle video pro mě byl důvod, proč přijet na letošní TEDx do Nitry. O Ivanu Ježíkovi jsem do té doby neměl ani ponětí. O to víc jsem zajížděl do křesla, když jsem poslouchal a sledoval jeho vyprávění. Byla to pro mě nejlepší přednáška za hodně dlouhou dobu a Ivan je pro mě jednou z velkých nadějí, že jednou bude líp. Je to také on, kdo ve mě uspíšil moji letošní fascinaci Slovenskem (přesněji řečeno slovenskými intelektuály), která vyvrcholila nedávnou Slobodou NaŽivo v Bratislavě. Přál bych si, abychom český a slovenský aktivismus mnohem lépe propojili. Myslím si, že bychom se tím všichni obohatili. Pokud je to ve vašich silách, prosím pomozte.

číst více

Před třemi týdny jsem byl, po dlouhé době, na pohřbu. Bylo to takové to tradiční venkovské loučení, co zná většina z nás dnes už jen z filmů. Farář, kostel, zpěv, kázání, vzpomínání. Sešlo se odhadem 250 - 300 lidí. Štrůdl lidí postával i venku, protože uvnitř už nebylo místo. Obřad trval bezmála dvě hodiny. Zemřel Míla Doležal - dlouhá léta můj velký vzor. Neumím psát pocty nebo nekrology a nikdy jsem to tu neudělal, ale pan Míla žil tak, jak bych si já v mnoha ohledech přál žít a já mám potřebu na něho zavzpomínat a za mnohé mu poděkovat.  číst více

Může to být nějakých pět, sedm let, co mi došlo, jak moc potřebujeme my lidé patřit do skupiny jedinců sdílejících společný smysl a hodnoty. V Bowling alone ("Hrát kuželky sám") mi došlo, proč je tolik lidí v naší společnosti na “práškách” (viz např. zde). Začal jsem si všímat, že šťastný člověk je především ten, který je součástí nějaké komunity - prostě ten, který "nehraje kuželky sám". Došlo mi, že úspěšná firma, která přitahuje lidi jako žárovka můry, je ve své podstatě komunita jedinců sdílejících společné principy a rituály. Klíčová je dle mého komunita v místě bydliště. Došlo mi, že šťastní a zdraví lidé v místě svého domova číst více

Včera jsme v naší škole (viz např. montessori cesta nebo 10 postřehů z montessori)  uspořádali podzimní jarmark. Přestože jsem v životě už pár jarmarků zažil, tento mně nadchl natolik, že sedám ke kompu, abych se podělil o pár podstatných postřehů. Především mi došlo, že “jarmark” je geniální “nástroj”. Nástroj, se kterým se může naučit pracovat většina z nás. Tak jako třeba dlátem vydlabete díru do dřeva, hoblíkem ho vyhladíte do hladka, jarmarkem dáte lidi dohromady, mnohé seznámíte a propojíte, “uděláte jim den”, inspirujete je, usnadníte jim výměnu toho, co vytvořili a (těm, kteří o to stojí) číst více

Předevčírem na konferenci o družstevnictví (mimochodem skvělá akce) zaznělo, že “život je založený na daru”, a že vlastně  většina toho, co zkraje života dostáváme, jsou dary. Život jako takový je dar (někdo nám ho dá), stejně tak láska a obecně náklonnost, přístřeší, výživa, výchova, vzdělání,... to všechno jsou dary. Až najednou přijdeme do práce (a předtím vlastně už do školy, máme-li tu smůlu a chodíme do té většinové ochočovací, známkovací) a najednou se učíme věřit, že “zadarmo ani kuře nehrabe” nebo že “čas jsou peníze”. Čím více se necháme těmito zcestnostmi oblbnout, tím spíše na otázku "Peníze, nebo život?" odpovíme: Peníze! A protože čas rovná se život, potom uvěříme tomu, že život jsou peníze. Život poč číst více

Jsme do zítřka ve slovinském Piranu. Je to zase taková mini Honzo-cesta s hromadou velkých "AHA!" Jedno včerejší si nemohu nechat pro sebe. Naše holky tu tráví asi nejvíc času na pláži (kde jinde?)... sbíráním kamínků, budováním rozličných kamenných staveb a také hledáním a nacházením mořských živočichů, mimo jiné i šneků. Včera jsme se rozesmáli, když naši Valentýnu napadlo tyto plže zachraňovat. Začala je vytahovat z vody a pokládat na kamen na pláži. Prý, aby se neutopili! Je to totiž takový malý srdcař, ta naše Valentýna. Od malička se snaží pomáhat. A mně přijde, že mnozí z nás jsme na tom do určité míry podobně. Snažíme se pečovat o druhé. To je samozřejmě velmi důležité, jen je u toho třeba v číst více

Chtěl jsem navázat na Jeseník. Mám to rozepsané už dlouho, ale po čtvrtečním Edufóru to potřebuji dopsat. Jedná se o téma životní aktivity. Protože příklady považuji za to hlavní, co potřebujeme, chci ukázat na deset lidí, kteří "nesedí na zadku" a aktivně utvářejí nejenom svůj život, ale životy mnoha lidí okolo nich.

číst více

"Vzájemná podpora jeden druhého". Vidíte jí v mnoha tradičních společenstvích. Zpravidla tam, kde se "dobře", tj. šťastně a zdravě žije. Já v Čechách pozoruji podporování jeden druhého v rámci komunity nejviditelněji mezi vietnamskou menšinou. A to jak lidsky, tak především ekonomicky. Nakupují ve vietnamských obchodech, stravují se ve vietnamských restauracích, vzájemně si pomáhají. Přál bych si, abychom to od nich odkoukali. Proč?

číst více

Dobré ráno! Zdravím při pondělku s úvahou na téma, o kterém léta dumám - aktivity a pasivity. Myslím si totiž, že svobodná společnost se od té méně svobodné liší především právě mírou zapojení svých jednotlivých členů. Buď rozhoduje jeden člověk či úzká skupinka lidí, kteří od zbytku vyžadují "po-slušnost" a "pod-řízení" se nebo se rozhodování účastní většina a jeden po druhém chtějí především "z-odpověd-nost", tedy "sebe-řízení". Mimochodem je to i téma posledního dílu seriálu o Svobodě v práci - zde.

číst více