Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Nad tématem komunismu jako českého národního traumatu se chci po-zastavit mnoho let. Nakopla mě k tomu až přednáška ekonoma Tomáše Sedláčka vloni v létě.
Po 35 letech budování kapitalismu mi během jeho povídání došlo, jak efektivním strašákem "nebezpečí komunismu" stále je. To samé platí i o dalším velkém "strašidlu" - okupaci Československa v roce 1968. Cítím velkou lítost z toho, že se nám za tak dlouho dobu nepodařila ani špetka reflexe těchto dvou ran našem národním psyché, a že jsou dnes ve velkém zneužívány k tomu, aby se s námi manipulovalo. 

V tomto blogu najdete video-záznam moji přednášky s tématem lokalizace z Košic 3.4.'24.

Pražské Hlavní nádraží je laboratoří proměny české ekonomiky po roce 1990 (a té globální od 80.let dál). Jeden z fenoménů, které tu můžete pozorovat jako pod mikroskopem, je obří koncentrace ekonomické moci v rukou nadnárodních korporací. Vyfotil jsem si tam - jako příklad - kavárny (v patře a přízemí). Našel jsem osm, z kterých si člověk může vybrat. Šest z nich je ve vlastnictví obří nadnárodní korporace Lagardére (o nich jsem psal zde), dvě kavárny jsou ve vlastnictví Coca-Coly, která je ve vlastnictví amerických investičních fondů (zde). 

Toto je Peťo Glončák, mezi svými známý pod přezdívkou "tulák". 
Setkali jsme se na Brdárce, kde žije (zde).

V 16.díle seriálu Škola základ života pokračujeme pátým mýtem (z deseti popsaných) naší kultury. Tyto mýty jsou tím, co učíme naše děti o světě okolo nás. Odkaz Jozefa Švejka nás učí, že svět se dělí na lidi více důležité a méně důležité - slovy Josefa Švejka: „Je třeba vědět, z koho se p****t a na koho se v****t.“ Foto: zdroj, 3.0 Unported

Fontana di Trevi, Řím, sobota 17.2.’24, tj. zcela mimo turistickou sezónu, přesto masový turismus ve své nejmasovější podobě. Pro mě osobně je obzvlášť bolestivé přijet někam po 20-30 letech a pozorovat, jak turismus proměnil dobrý místní život v “průmyslovou/konzumní poušť”. 

Knihu Budoucnost organizací jsme poprvé vydali v roce 2016. Od té doby proměnila nejednu českou a slovenskou firmu, školy a mnohé další organizace. Okolo knihy vzniklo globální hnutí lidí, kteří spolupracují na uspíšení vyšších forem vědomí a spolčování. 

Nám v PeopleCommu došlo, že tato kniha patří do TOP 5 titulů, jež by si měl přečíst každý člověk, který chce rozumět tomu, jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes (kdy čelí bezprecedentním krizím ohrožující naše přežití), co se to okolo nás děje a hlavně, kudy se vydat dál v případě, že se chceme vrátit k míru, zvládnout klimatický chaos a zajistit důstojný život pro všechny. Proto jsme se 3. vydání knihy rozhodli vydat v reedici s kompletně novou obálkou a také s novou předmluvou, v které se snažíme vysvětlit, v čem je právě tato kniha unikátní, doslova "most read".

V dnešním díle seriálu Škola základ života pokračujeme už čtvrtým mýtem naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti o světě okolo nás. Dnešní mýtus se věnuje mimořádně aktuálnímu tématu, kterým je vnímání skutečnosti, tj. tomu jak skutečná je skutečnost.

Foto: CC 3.0, zdroj. V dnešním díle seriálu Škola základ života pokračujeme třetím mýtem naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti o světě okolo nás. Dnešní mýtus se jmenuje "Darwinův odkaz" a dětem jeho formou mylně předáváme báchorku o tom, že musí být silné a soupeřivé, aby v životě urvaly co nejvíc, neboť toho není pro všechny dost.