Zprávy ze života #86: Co je to "pravice", co "levice" a koho tyto volby (ne)volit?

Přátelé, zdravím! Jak víte, zítra/pozítří můžeme jít zase volit. Furt se mě někdo ptá, koho budu volit já. Napadlo mě odpovědět "veřejně" - do tohoto čísla "Zpráv ze života". Koho budu volit najdete až na samém konci. Pokud vás zajímá jen to, jděte na konec. Ostatní dovolte nejprve několik souvislostí (třeba to, kde se vzaly termíny "pravice" a "levice") a pár laických "optik", které mohou s orientací na aktuální CZ politické scéně, pomoct. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud tyto Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde

Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by byly zakázané.

Nechci volby nijak shazovat, ale hned na úvod potřebuji říct, že jsem začal souhlasit se stále častějším názorem, který tvrdí toto: "Kdyby mohly volby něco (skutečně podstatného) změnit, dávno by byly zakázané." Trvalo mi to, ale nakonec jsem pochopil, že je to tak. Mocní se o svojí moc připravit nenechají. 

Při rešerši pro svou poslední knihu mi definitivně došlo, že právě volby jsou jedním z klíčových základů kolabování dnešní demokracie, a že to, co tu máme, demokracie rozhodně není. Stylu dnešního vládnutí u nás se říká plutokracie či oligarchie. To je stav, kdy skutečnou politickou moc má v rukou pouze hrstka prominentních osob. Většinoví politici jsou pak, z velké míry, nástrojem prosazování jejich zájmů a dalšího posilování moci mocných.

Propaganda moderní české konzumní společnosti však ale stále vydává volby za něco, čím my - běžný lid - řídíme naší zemi (v ostrém kontrastu s totalitou, kdy jsme tuto možnost neměli). Viz aktuální kampaň: 

To platí, jak na úrovni jednotlivých zemí, tak u nás na úrovni EU, ale především globálně, kdy je dnes Česko (stále oči-vidněji) jedním z "vazalských" států amerického imperialismu, tj. nadvlády "bílého muže" z vládnoucí kasty nad snědými lidmi a nad přírodou. Vím, že podobná tvrzení jsou v Česku označována jako konspirace a dezinformace. Je to ale jen obyčejná - lety ověřená - snaha mocných udržet si (formou "propagandistického stroje") svou moc. Stačí si přečíst třeba jen tyto dvě brožurky - "Obnažený Západ" nebo aktuálně sledovat detailně jednání establishmentu zemí tzv. demokratického světa k masakru v Gaze a člověku se rázem otevřou oči dokořán. Stačí se jen odvážit.

Něco málo volby ale změnit mohou

Buď jak buď, něco (málo) volby ale změnit mohou. Ukázkou budiž třeba ty poslední parlamentní v Česku, které do českých mocenských struktur vrátily ODS (a další dvě strany z uskupení SPOLU), společně s jejich devadesátkovými metodami jako je klausovské "utahování opasků", privatizace všeho (ještě) veřejného a protěžování korporací a oligarchů. Propracovaný politický marketing, skvěle zacílený na strach části voličstva z oligarchy Babiše a do toho, vždy i umně zneužívané české trauma komunismu, dosáhly i toho, že se do mocenských struktur Česka nedostala žádná strana reprezentující zájmy nás - běžných občanů. 

Za poslední dva roky tak, ve zrychleném režimu, můžeme pozorovat raketové zrychlení tempa demontáže veřejné sféry české společnosti a transfer našeho bohatsví do rukou oligarchů. Ať už je to privatizace zdraví, vzdělání nebo přírody, mezi ty nejviditelnější příklady patří snahy o destrukci penzijního/sociálního systému, omezování práv zaměstnanců, ničení České pošty, šíření klimatických lží, podpora fosilní ekonomiky a fosilních miliardářů, "unesení našich veřejnoprávních médií" (viz "Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit."), další omezování dostupnosti veřejné dopravy,... a celkově pak rekordní nárůsty zisků oligarchů a korporací (zatímco my ostatní rekordně chudneme). 

Dvěma slovy můžeme pozorovat obří nárůst "Oligarchizace Česka". 

O hlasité - dech-beroucí - podpoře genocidy, dehumanizace Palestinců českými a evropskými politickými strukturami ani nemluvím (viz "Reakce českých politických stran na genocidu v Gaze"). Zmiňuji ji však, neboť odkrývá skutečné hodnoty dnešních oligarchů a jejich politické reprezentace. 

Takže jak? Volit nebo nevolit? 

Samozřejmě, jsme (jen) součástí globálního vývoje. Přesto si myslím, že odpověď je jasná. Poslední dva roky asociální a destruktivní politiky aktuální vlády a naprosto ostudná servilita vůči genocidní politice izraelské vlády a všemu americkému, popírání fenoménu ekologického kolapsu ukazují, že volby něco změnit mohou. Jakýmkoli směrem. 

Odpověď na otázku, zda volit, je jasná i z podstaty slova "politika" (z řeckého polis – město, politiké techné – správa obce). Politika znamená to, kdo a jak rozhoduje o věcech veřejných, tj. o velké míře našich životů. 

Myslím, že nechat rozhodování o naší budoucnosti a o budoucnosti našich dětí oligarchům (a jejich politickým představitelům), je přinejmenším ne-rozumné. 

Koho volit? Co je pravice a co levice?

Nejčastější optikou při pohledu do politiky, je rozdělení na "pravici" a "levici". Mám ale dojem, že pochopení toho, co tyto dva termíny znamenají, je u nás ale prach-mizerné. Minimálně v mém okolí existuje nadávka "levičák", což znamená "komouš", což znamená totalitář, násilník, zloděj. V postkomunistických zemích dodnes existuje rovnítko mezi pravice a svoboda a mezi levice a totalita. 

V postkomunistických zemích dodnes existují rovnice: pravice = svoboda a levice = totalita.

Jenomže skutečnost je jiná. 

"Pojmy pocházejí z konce 18. století, kdy byl ve Francii po Velké francouzské revoluci roku 1791 ustaveno Zákonodárné národní shromáždění, kdy zastánci revoluce (třetí stav) zasedali vlevo od předsedy, a zastánci minulého režimu (druhý stav – šlechta) zase vpravo." (Wikipedie). 

Velmi zjednodušeně: Pravice hájí zájmy tradiční moci/mocných, zatímco levice hájí zájmy běžného lidu. Pravice tedy usiluje o udržení status qua, tj. minulosti zatímco levice chce změnu, touží po jiné budoucnosti. 

Cíle pravice a důsledky jejich vládnutí

Úlohou dnešní české/evropské pravice je - v obecné rovině - posilování moci korporací a oligarchů. K hlavním nástrojům jejich vládnutí patří škrty výdajů na věci veřejné, privatizace (prodej či zpoplatnění veřejných statků a přírody). Vedle privatizace, tj. zpoplatňování života se dnešní pravice opírá ještě o dva klíčové fenomény: "ekonomickou globalizaci" a "ekonomiku prokapávání" - tj. snižování či rušení zdanění oligarchů/korporací a na druhou stranu zvyšování zdanění (a jiných forem extrakce od) běžných lidí. 

Mezi hlavní důsledky vládnutí pravice pak patří: nárůst nerovností a s tím související nárůst fenoménu "rozdělené společnosti", nedůvěry, chudoby, nemocnosti, extremismu a válčení. 

Zde fotka ilustrující návrat k idejím fašismu z jednoho italského krámku (foceno 06/24). 

Stejným tempem, jakým se rozkládá soudržnost moderní společnosti zrychluje i kolaps přírody. 

Cíle levice a důsledky jejich vládnutí

Hlavní úlohou (autentické) levice je udržení či ideálně zvýšení kvality života běžných lidí, tj. zajištění základních potřeb (dostupné jídlo, dostupné bydlení, dostupné energie, dostupná veřejná doprava, veřejný prostor, ochrana pracujících, funkční sousedství a rodina, tj. lokalizace...), ochrana přírody (dýchatelný vzduch, pitná voda, jídlo bez pesticidů,..), udržení míru a propojování běžných lidí napříč národy a etniky. Cílem je snaha o omezení oligarchie (jejich zdanění, regulace daňových rájů, regulace lobbingu a další forem posilování jejich politické moci). 

Mým jazykem, jak to chápu já.... autentická levice kope za dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Pozor na re-KLAM-u

Potíž je, že v dobách jako je ta dnešní si základním rozdělením na "pravo - levo" nevystačíme. Kapitalismus je systém, jehož podstatou je zajistit bohatnutí bohatých na úkor běžných lidí a přírody. Pokud do hospodářských vztahů nezasahuje stát, obec nebo jiná entita (jako u nás třeba EU), produkuje nerovnosti, odcizuje lidi a ničí přírodu. Čím více se to děje, tím začínají běžní lidé pociťovat nespravedlnost, nedůvěru, zlost a úzkost. To je nejúrodnější půda pro různé formy extremismu. Do politiky pak začínají vstupovat lidé, kde podstatou jejich politiky je vytváření nepřátel, stavění lidí proti sobě a autoritářství. To je to, co můžeme ve světě pozorovat, ve zrychleném režimu nejvíc snad od roku 2008. Svým způsobem se opakuje to, co se dělo od poloviny 20.let a 30.léta minulého století v Evropě. Příčiny nárůstu extremismu byly tehdy podobné. 

Situaci bohužel zesložiťuje marketing/re-KLAM-a (tj opakovaný KLAM). V našem vzdělávacím systému nejsme školeni na to, abychom rozeznali propagandu od skutečnosti, plus naše národní traumata nejsou cíleně reflekována.... a tak jsme volby od voleb svědky, jak se necháme znovu a znovu vmanipulovávat do toho, abychom volili "menší zlo" stylem "ode zdi ke zdi" (naposledy "rádoby levicový" oligarcha vs. ODS). 

Do toho žijeme v době bezprecedentního nárůstu nerovností, rozdělené společnosti, destrukce přírody a dalších hrozeb, což s sebou přináší "tsunami" nejistoty, bezmoci a strachu. 

Nejistota a strach jsou pak nejlepším podhoubím pro různá extremistická uskupení, jejichž podstatou je dostávat se k moci tím, že nás staví proti sobě. (...v první části této přednášky mluvím o tom, jak re-KLAM-a funguje). Příkladem zneužití strachu je základem aktuálního marketingu ODS/SPOLU. 

Politikům se nevěří, politici se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ — Karel Kryl.

A koho budu teda volit já? 

Mám dva objevy: Jsme levice a Hnutí Budoucnost (převážně mladí lidé, často z vyloučených regionů s vlastní odžitou zkušeností s dopady oligarchizace Česka), u kterých mám dojem, že se - za nás ostatní - "pustili do práce". 

Sleduju Vítka Prokopa, Boba Čápa, Markétu Juřicovou a pod valnou většinu toho, co říkají a dělají se podepisuji. Mnoha jejich vystoupením tleskám a jsem jim za jejich odvahu vděčný. 

Do toho poslouchám rozhovory s Janou Maláčovou, Vladimírem Špidlou a Lubomírem Zaorálkem, s nimiž též velmi souzním. Ti jsou ze Socdem

Vím, že moc korumpuje, a že volby jsou (jen) volby. Přesto jdu zítra volit a volím buď Levici nebo Socdem.

P.S.: Býval jsem fanoušek Zelených a pak Pirátů. Obě strany se pro mě ale totálně zdiskreditovaly - především svým postojem k masakru v Gaze a pak i celkovou nekonzistentností mezi tím, co hlásají a co dělají. 

Prosím, můžete-li, běžte zítra/pozítří zase volit. Mějme ale na paměti, že skutečná změna musí přijít odjinud - viz "Nová společnost".

Mějte se hezky! Drržme si palce. 

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

Zde je prinstcreen stránek Hnutí Budoucnost. Jejich hodnoty jsou i mými hodnotami: 

Poslední léta jsem věnoval hodně energie osvětě toho, co je to korporace, oligarcha a oligarchie. Možná proto tolik souzním s lidmi z Levice. Mimochodem jako jediní se naplno postavili proti masakru v Gaze. 

Vyfotil jsem si teď v Praze pár politických plakátů. Myslím, že společným jmenovatelem většiny je "prázdnota", vyhozené peníze a poničená příroda.

Jedna z postav na české politické scéně, které mě fascinují, je Jan Lipavský. Za mě se jedná o jednoho z nejslabších ministrů zahraničních věcí Česka, oči-vidnou loutku amerického imperialismu, zapáleného sionistu, podporovatele masové vraždění Palestinců a šiřitele nenávisti vůči všemu ruskému. Za mě obrovská ostuda této země a údiv nad PR oddělením Pirátské strany, která tuto postavu používá v re-KLAM-ní komunikaci strany.  

Naprosto vyprázdněný, nic-neříkající slogan: "Odvaha a zkušenost". Slušelo by se dodat: Odvaha k čemu? K prosazování zájmů (fosilních a zbrojařských) oligarchů? 

To samé na druhou. Za "prospěch naší země", ať si každý dosadí své: 

"Mír, ne válku". Podepisuji. Jenomže... SPD... Okamura,... však víte :-(. Bohužel, jen PR slogan. 

Ano, bude líp. Už bylo. I tuhle zkušenost už máme. 

____________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky!