Zprávy ze života #101: Hledám spřízněné duše
31. 10. 2025, TOMÁŠ HAJZLER
Zde jsou Zprávy ze života č. 101. Dělím se v nich o pár postřehů z cest po střední Asii a hledám jimi spřízněné duše.
Přátelé, ahoj! Je 1.11. a já vám posílám 101. číslo Zpráv ze života.
Minule jsem psal, že si v naší zemi přijdu stále více jako cizinec. Těžce nesu systémové rozdělování lidí a s tím související atomizaci společnosti. Je mi smutno z epidemie nenávisti, která naši zemi/kontinent zasáhla, z toho jaká se z naší země stala ekonomická i politická kolonie USA/Západu a z toho, jak naši lídři (v duchu národního hujerismu) poslušně vykonávají i to, co po nich jejich šéfové ve Washingtonu, Bruselu a Izraeli ani nechtějí.
Uzbecký kontrast
Tyhle řádky vám píšu z uzbecké Chivy. Kontrast, který mi střední Asie životu v Česko-Slovensku/EU nastavuje, je dechberoucí. Předně: nikdo tu nikoho ne-nenávidí. Rusko je tu Rusko, Čína je Čína, Írán je Írán, Venezuela, Severní Korea,...nejsou nepřátelé. Islám je islám. Nikdo tu nebubnuje k válce. Když jsem v jednom našem hotelu vyprávěl o tom, že "Češi se skládají na raketu", kterou je možné zabíjet až v Moskvě, pan domácí nevěřícně kroutil hlavou, slzel, modlil se a já se hluboce styděl.
Srdcem každého města je tu obří tržnice. Je to vždy úžasná ukázka ekonomické demokracie (jako alternativy kapitalismu viz zde).a též učebnicový obraz fenoménu "arabského bazaaru". Nejsou tu žádná Tesca, Lidly, IKEa, OBI,... žádné jiné korporace, které by odsávaly hodnotu do daňových rájů a likvidovaly místní ekonomiku. Občas tu něco západního zahlédnete (Coca-Cola, Pepsi, Nestlé...), ale z velké míry jsou tu životy velmi lokální. Žije se tam, kde se bydlí. Na každém kroku tu brkáte o hory čerstvého místního jídla za hubičku, navíc od milých lidí (viz úvodní fotka melounů u autobusáku v Nukusu). Jsou tu stovky tisíc drobných prodejců, pěstitelů, řemeslníků, opravářů, malých i větších podnikatelů. Když jde někdo na tržišti na pauzu nebo má padla, přehodí přes svůj stánek hadr. Když se vrátí, nikdo mu nic neukradl. Nemusí se bát, jistit se, nic zamykat, najímat ochranku, instalovat kamery,... prostě jen důvěřuje. Na tržnicích tu trávím denně dlouhé hodiny, je to úžasné studium skutečné ekonomiky.
Srdcem každého města je tu obří tržnice. Je to vždy úžasná ukázka ekonomické demokracie jako alternativy kapitalismu.
Předevčírem jsme jeli trolejbusem (mimochodem "ŠKODA") mezi dvěma městy. Jedna ze spolucestujících nás všechny obešla a každému nabídla ze sáčku buchtiček, které napekla. Jen tak, uprostřed velkého anonymního města. Lidé nás zastavují na ulici, zvou nás domů, obdarovávají nás. Osvěta, kterou se v Česku snažíme horko těžko šířit přes "Přirozenou výchovu", je tu zcela normální: Rodiny tu fungují, výchova je tu ještě při-rozená, tj. kooperativní = dítě je vy-chováváno ve velkých rodinách, ještě se tu nosí (ne vozí v kočárcích).
Jsem tu s maminkou, což s sebou nese další obrovsky inspirativní aspekt, kterým je možnost zažívat, jak se tu ctí staří lidé a staré ženy obzvlášť. Ze všech stran je cítit, jak si společnost těch nejstarších cení (a když se místní dozví, že je to moje maminka, tak se rázem klaní i přede mnou). Malé děti a mladší lidé nás tu na ulici běžně zdraví, což z domova neznám. Když se tváříme ztraceně, vždy někdo přiskočí a pomáhá nám. Když na silnici někomu klekne auto, hned někdo zastaví, aby pomohl. Děti tu běhají venku ve smečkách tak jako si to vybavuju ze svého dětství. Veřejná doprava je tu neuvěřitelně funkční a dostupná. Vlakem z Prahy do Bratislavy to trvá 4,5 - 5 hodin, zatímco v "pouštním/zaostalém" Uzbekistánu ujedete stejnou vzdálenost za 2 hodiny. V míře elektrifikace automobilů a autobusů jim tu nesaháme ani po kotníky. Pro mě obrovská inspirace, velké otevření očí. Každý den se tu učím mraky nových věcí. Samozřejmě, že to není černobílé, i tady mají své (zajímavé) problémy. Já ale mluvím o kontrastu kvality života běžného člověka, a ten mi tyto země nastavují de facto non-stop.
Střední Asie patří k oblastem, kde se ještě ctí staří lidé a staré ženy obzvlášť. Ze všech stran je tu cítit, jak si společnost těch nejstarších cení. A malé děti a mladší lidé nás tu na ulici běžně zdraví, což z domova neznám.
Potřeba spolu-tvorby
Snažím se tím říct, že odtud vidím ten "náš zmar" ještě zřetelněji. Ještě před odjezdem jsem si prohlížel svá stará alba s fotkami z 2. půlky 90. let. Skoro jsem se u toho rozbrečel, na kolika večírcích jsem byl s lidmi, kteří mi dnes na fejsbuku i jinde sprostě nadávají, "varují přede mnou" nebo "se mnou ukončili vztah" (psal jsem o tom pár čísel dozadu). Jako by mi ze života takřka zmizeli lidé, s kterými můžu být tím, kým jsem. A vím, že nejsem ani náhodou sám, že je to mor, který se u nás rozšířil.
Už dlouho cítím, že se potřebuju vrátit k nějaké formě spolu-tvorby s lidmi, s kterými sdílíme hodnoty a vnímání toho, jak funguje svět v nás i okolo nás. Cítím to o to víc, že jsem se letos ze společenského života stáhl, že jsme rozpustili můj hlavní profesní projekt Slušná firma, a že moje důležitá spřízněná duše Míša Thomas, která stála za Novým příběhem, vážně onemocněla.
V mém malém obyčejném životě jsem se neměl vůbec špatně... zahradničil jsem si, fermentoval, zavařoval, bylinkařil, cestoval, studoval, pořádali jsme hostiny, trávil jsem čas s rodinou, sousedy, přáteli a hodně se věnoval bádání po traumatu naší rodiny a léčení své duše i těla.
Na určité úrovni si ale přijdu osamělý, stále hůř snáším pohled na potápějící se Česko, Evropu, na vzestup totality a utrpení různě po světě, na "poflusávání" institucí mezinárodního práva a institucí ze strany mocných. Potřebuji znovu přiložit ruku k dílu v okruhu lidí, s kterými "jsme na jedné vlně". Chci se proto pokusit založit jakýsi “tvůrčí kruh”, skupinu lidí, s kterými máme společný vědomostní základ a pokud ho nemáme, jsme natolik otevření, že si ho společně do-vytvoříme (tj. například se nebudeme dohadovat o elitami uměle vytvářených hrozbách jako je "Rusko/Putin", "komunisté", "migranti" nebo "Čína", neboť už víme, že hrozby jsou úplně někde jinde).
Přál bych si shromáždit skupinku otevřených, zvídavých, inspirativních lidí, kteří se budou chtít čas od času naživo potkat, a to ze tří hlavních důvodů:
1) aby přiložili ruce k dílu k udržení míru a vybudování spravedlivějšího, udržitelnějšího světa
2) aby, si navzájem pomohli ve schopnosti odlišit skutečnost od všudypřítomné propagandy a v hledání cest z dnešní patové situace ven
3) aby si pomohli, aspoň trochu, od dnešní epidemie osamělosti
Pokud máte do tohoto experimentu někdo chuť, napište mi. A ano, bude to experiment, tj. může i nevyjít... nikoho to neosloví, nenajdeme sílu se potkat, na setkání si to nesedne,... Uvidíme. Já přesto cítím, že to potřebuju zkusit. Těším se na cokoli.
_______________________________
NOVINKY
Vrátili jsme se k udržitelným taškám
Zdánlivá blbost, pro mě malý sen... před skoro patnácti lety jsme vyrobili udržitelné a maximálně trvanlivé tašky se sloganem "Dělejte, co milujete, Milujte, co děláte". Tehdy nám hned zmizely a do dneška na ně máme skvělé ohlasy. Dlouho jsem chtěl zkusit zase nějaké vyrobit - tak, aby ta výroba za sebou nezanechala škodu, aby tašky vydržely na věky a ještě nám pomohly s osvětou důležitých témat. Zatím se nám to povedlo ve dvou designech x třech barvách (tyrkysová, tmavě-modrá, zelená):
Fuck Social Media. Read Books
Books not bombs
Vše vysvětluji v tomto videu.
Kniha "Méně je více, Jak nerůst zachrání svět", Dr. Jason Hickel
Pouštíme se do překladu nové knihy: Méně je více z pera Dr. Jasona Hickela, kterou bych bez rozmýšlení zařadil mezi top 10 knih, které mě během posledních deseti, pěti let, nejvíce ovlivnily. Neexistuje mnoho titulů, které by s takovou jasností, lehkostí, srozumitelně a přitom i překvapivě stručně, vysvětlovaly hlavní příčiny dnešní ekologické a sociální krize a zároveň popisovaly, jaká by měla být cesta dál. Potom, co si jedno české nakladatelství na překladu "vylámalo zuby", se do překladu pouštíme my. Chcete-li, nechte na sebe kontakt a my vám napíšeme, až bude kniha k objednání: ZDE.
DALŠÍ NOVINKY
1) Máme pár knih, které nám ve skladu zabírají místo, a tak je nabízíme Za-DAR-mo.
2) Léta balíme knihy na PeopleCommu do tematických, cenově zvýhodněných balíčků, abychom čtenářům usnadnili orientaci v tématech. Nově jsme všechny tyto balíčky dali do jedné, přehledné sekce.
3) Naše dvě poslední novinky, které najdete v balíčku Při-rozená výchova jsou už ve všech v knihkupectvích, kde najdete i jiné naše knihy - v Praze ve všech třech Academiích, v Karolinum v Celetné, v Portálu v Jindřišské, ve Vršovickém knihkupectví, v Dobrých knihách, v Martinusu,... Prosím, pomozte nám je (Matky a ti druzí, Při-rozené hnízdo) šířit. Pokud máte přečteno a máte z toho nějaké "AHA výpisky", pošlete mi je, dám je na fejsbuky ostatním k užitku.
4) Kolegové z NaZemi vyvinuli důležitý workshop s názvem "Sebe-řídí organizace". Znám jejich práci, a tak vím, že to bude velmi, velmi praktické a "firmu/život měnící". Pokud vlastníte, vedete nějakou firmu, koordinujete nějaké týmy a aspirujete na zelenou/tyrkysovou úroveň, doporučuji.
5) Markéta Černoušková se svými kolegy, kteří stojí za dvěma návštěvami Gabora Maté v Praze, připravili tzv. "Body Mind Unity Academy", kde najdete kurzy nejenom Gabora Matého, ale i dalších inspirativních lékařů, terapeutů, léčitelů a dalších učitelů, kteří se věnují uzdravování duše i těla. Vše na jednom místě, vše v češtině.
______________________________
ČLÁNKY/VIDEA OD MINULE:
"Milion chvilek pro kapitalismus": Role politických neziskovek v PR západní oligarchie
Roz-hovor o Ladaku/"Malém Tibetu", ekonomické globalizaci, spolupráci a naději
Ve volbách si nevolíme politiky, ale miliardáře
My Češi jsme národ, který je "expertem na všechno". Bohužel, je to jedna z našich největších národních pastí.
"Nobelova cena míru musí být nyní přejmenovaná na Nobelovu cenu války"
Člověk je tvor dotykový. Máte v životě dotyků dost?
Jak rozeznat skutečnost od propagandy? A jak poznat, že propaganda nedostala i vás?
Tragédie Aralského moře jako učebnicový příklad důsledků fungování industriální společnosti, lidské chamtivosti a hlouposti
(pouze) VIDEA OD MINULE:
Vladimír Lobotka a Tomáš Hajzler o tom, co se to děje se světem a jak z toho ven
Vyhlaďte všechny ty netvory: Sven Lindquist
Ukrajina a Rusko jako německé kolonie
Proč a jak vychovávat děti v rozšířené rodině? (viz též článek výše).
Memento Mori - Memento Vivere
Co čtu a co se chystám číst
Mehrgon bazaar, Dušanbe
Panjshanbe bazaar, Chudžand, Tadžikistán
Všichni obchodníci se stejným druhem zboží na jednom místě
Drobná ukázka z našeho skladu
Muzeum miniaturních knih v Baku
Potravinová tržnice v Baku
Fungující místní ekonomika
Tradiční místní pekárna v Dušanbe
PROSBY:
1) Míša Thomas, kterou jsem zmiňoval výše, zakladatelka Butterflies & Hurricanes BH se vzpamatovává z mrtvice. Už chodí o holi a učí se znovu mluvit. Stále je ale ještě na začátku. Její kolegové se snaží držet BH nad vodou a proto potřebují zakázky. Kdybyste potřebovali grafické/textařské služby, prosím obraťte se na ně.
2) Dostal jsem tuto prosbu od jedné maminky samoživitelky: Za viac úsmevov a menej bolesti
3) Tady se rodí jedna zajímavá kniha, která potřebuje podpořit: Pojďme tvořit revitalizovanou budoucnost
Toť ve 101. čísle 1.11. vše.
Na závěr jen pro kontext cesty, na kterou jsem se vydal (kdyby to někoho zajímalo). Odjel jsem nabrat dech, odpočinout si od českého žabomyšení, od všudypřítomné US/EU propagandy a vlastně i od zahradničení, kterým jsem dal letos svým zádům dost zabrat. Hlavním cílem je poznat trochu místní kultury, zjistit, jak jsou tu na tom, co se týče místní ekonomiky vs. globalizace, jaká je ve společnosti důvěra, nerovnosti, chudoba, co rodina, místní komunity, kvalita života,... zda a jak tu ještě funguje veřejná doprava. Potřeboval jsem strávit čas s maminkou, podívat se do míst, odkud bylo několik mých spolužáků a kam jsem se vždy toužil podívat. Jsou tři místa, kam jsem chtěl jet konkrétně - Chudžand a Taškent, neboť odtud byla naše blízká kamarádka Larisa a pak k Aralskému moři, neboť tou tragédií nepřestávám být fascinován. Jsme tu na 35 dní, byli jsme chvíli v azerbajdžánském Baku, pak chvíli v Tadžikistánu, teď už nějaký čas v Uzbekistánu. Za týden se máme přesunouti Ankary, odtud do Istanbulu a nakonec domů. Kde to jde, jedeme veřejnou dopravou, potkáváme mraky fascinujících lidí, vedeme hluboké konverzace o snad všem možném, jíme to nejlepší jídlo a já nepřestávám žasnout nad všemi těmi aspekty života, o kterých jsem vám psal. Milým bonusem je i možnost popovídat si po letech rusky. Občas se někde na pár dní usadíme. To se dostanu ke kompu a pracuji na knize o práci.
Tomáš
Promiňte překlepy.
Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.