Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Fascinují mě systémy uspořádání života, a to nejenom toho našeho, lidského. Došlo mi, že pokud chci pochopit ty naše... lidské, evropské musím Evropu (nebo obecně "globální sever" opustit. Tím se snažím, už přes třicet let, řídit. Proto pravidelně odjíždím do zemí, kde si vytvořili jiné systémy, jiné způsoby organizace života. 
O tom, co je to (ve skutečnosti) "demokracie", "(neo)liberalismus" a obecně kapitalismus - tedy "náš systém" po roce 1990 - jsem se naučil nejvíc v zemích, kterým byl tento systém násilně nebo skrytě (v)nucen. Mezi tyto země patří i ty, které bývaly součástí Jugoslávie (o rozbití Jugoslávie zde). Přijde mi, že "nejčistější zrcadlo" tam má náš systém nastavené v Bosně a v Srbsku. 

číst více

Stačí přejet Alpy (nebo je objet) a ve většině měst/městeček jste rázem v oáze dobrého života (i když ve stále delším stínu non-stop expandující konzumní společnosti). Srdcem těchto oáz jsou místní tržiště, kdy místní prodávají místním místní produkci. V tomto blogu se podívejte na dnešní trh v jiho-bosenském Trebinje a na předvčerejší v Sarajevu V Trebinje (v Sarajevu míň) je většina produkce domácí, bez pesticidů, bez odlivu peněz do center zahraničních korporací, za dostupné ceny. U většiny stánků stojí milé místní babičky, prodávají nejenom zeleninu, ovoce nebo ryby, ale i vlastní produkci sýrů, sirupů, olejů, bylinek, medu,... Každý takovýhle trh není jen nástrojem ekonomické směny a bohatnutí místních, ale i společenskou událostí... vidíte tu mraky diskutujících místních, ať už přímo na tržištích nebo v okolních kavárnách. Moje srdce plesá. Prohlédněte si fotky. Nejprve z Trebinje: 

číst více

Před několika dny jsme byli v Sarajevu. Půl dne jsem tam strávil v Muzeu zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu. Ze všeho nejvíc mě tam zaujala a dojala místnost, která byla komplet polepená postihy od návštěvníků. Nadchlo mě a překvapilo, že jsem tu nenašel jediný nenávistný vzkaz. Každý papírek volal po míru. Byl to oči-otevírající kontrast mezi tím, co slyšíte dnes a denně od politiků a z (jejich) médií oproti tomu, co opravdu, ve skutečnosti všichni chceme. Pár post-itů jsem vyfotil...

číst více

21.díl seriálu Škola základ života se zaměřuje na to, jak vytvořit to nejzákladnější prostředí pro výchovu zdravých, NE-traumatizovaných dětí v případě, že nežijete poblíž své pokrevní rodiny a mimo blízkou sousedskou komunitu. Všechny díly seriálu najdete zde. Foto v úvodu je z jednoho ze srazů naší KPZ-ky. 

číst více

Dlouho mě nikdo tak nenadchl jako Karolína Chovancová. Od malička žije se svalovou poruchou, která ji upoutala na invalidní vozík. To jí ale vůbec nebrání v tom, aby si s manželem postavili krásný přírodní dům, aby budovali rozsáhlou permakulturní zahradu, aby spolu vychovávali dítě, aby pomáhala druhým lidem, organizovala besedy, propojovala sousedy a další a další fascinující věci. 

číst více

Můžeme být vděční za to, že covid, ruská invaze na Ukrajinu a nakonec i poslední válka proti Gaze zcela obnažily fungování moderních západních médií. Z jedné strany je nám non-stop opakováno, že jsou demokratická, svobodná a nezávislá. My ale na druhé straně vidíme, že "zprávy" a "informace" jsou i v moderní západní společnosti "nebe a dudy", a že informace je třeba hledat úplně jinde než v médiích. V poslední fázi kapitalismu, ve které se aktuálně nacházíme, se média stala ještě důležitějším nástrojem mocenských zájmů, než tomu bylo v minulosti Většina médii jsou dnes vlastněna oligarchy a i ta, která ještě zůstala ve veřejné správě, byla oligarchům podřízena. Místo informování tak dnes všechna mainstreamoová slouží k šíření narativů umocňujících moc mocných. V tomto blogu se podívejte na tři, čtyři - do očí bijící - střípky z fungování dnešních médií.  

číst více

Dočítám fascinující knihu z pera jedné z předních bojovnic za sociální spravedlnost a mír Arundhati Roy s názvem "Capitalism, A Ghost Story". Autorka se v knize pokládá nejednu oči-otevírající otázku a popisuje řadu - běžnému oku neviditelných - souvislostí. Toto je jeden z mnoha příkladů: "Potřebujeme zbraně, abychom mohli bojovat ve válkách? Nebo potřebujeme války, abychom vytvářeli trh pro zbraně?", ptá se Royová a dodává: "Přeci jenom ekonomika USA, Evropy a Izraele závisí do obrovské míry na zbrojním průmyslu. Je to jediná věc, kterou nepřesunuli do Číny." 
Pro ekonomický systém, který vyžaduje non-stop růst (aby se nezhroutil) jsou války klíčovým a nevyhnutelným zdrojem růstu. V kapitalismu jsou proto války uměle vytvářeny podobně jako jsou (stejnými technikami) uměle vytvářeny "potřeby", na základě kterých jsou nám pak prodávány věci, které nepotřebujeme a které (nám) škodí. V tomto blogu dovolte několik málo střípků z vytváření dvou aktuálních válek - válce proti Palestincům a válce na Ukrajině. Foto zdroj, Creative Commons Attribution 4.0 International license.

číst více

V tomto článku chci navázat na text s názvem "České dráhy: Jak se z veřejné služby stal na zisk zaměřený byznys", ve kterém, jsem se pozastavoval nad mnohonásobným nárůstem cen cestování vlakem pro staré lidi v naší zemi. V tomto článku chci popsat tři nedávné aha zážitky s cestováním dětí s Českými drahami. 

číst více

Je vedro. Naše 14 letá dcera, se se stejně starou kamarádkou, vydaly na koupaliště. Nejblíž od nás je koupaliště na Lhotce. Přestože to je de facto obyčejný rybník mezi paneláky, vybírá se tam vstupné. Základní cena pro dítě je absurdních 100 Kč. Pán u vstupného holkám ale navíc řekl, že je na koupaliště pustí pouze pod podmínku, že si koupí vstupenky pro dospělé. Děti tam prý samotné nemohou. Zaplacením vyšší ceny (á 150 Kč) si tak na Lhotce děti mohou koupit dospělost. Holky nakonec za vstup k rybníku zaplatily dohromady 300 Kč, vykoupaly se a šly domů.

číst více

Paní Adamová Pekarová, předsedkyně jedné z vládnoucích stran u nás a šéfová Poslanecké sněmovny českého Parlamentu se fotí s poslancem genocidního státu. Na svém twitteru  - v červenci 2024, tj. několik měsíců po obžalování Izraele z genocidy a vydání zatykače na jeho čelní představitele, píše o jakémsi "právu".
Myslím, že i my - obyčejní lidé - máme svá práva. K těm důležitým patří, se chování těchto sociopatických politiků divit a jejich toxické a destruktivní chování komentovat. Z pohledu budoucnosti našich dětí to považuji za naši důležitou občanskou povinnost. 

číst více