Svobodné firmy

Možná jste četli Svobodu v práci a narazili v ní na trefný termín "management pro 3 procenta"? Jedná se ve své podstatě o to, že systém, tj. co společnost považuje za správné či nesprávné a co se tedy smí či nesmí se nastavuje podle cca třech procent lidí, kteří buď chybují nebo systém zneužívají či by mohli zneužít. Příklady tohoto druhu řízení jsou na každém kroku. Bohužel jsou tak časté, že je průměrná lidská mysl vyhodnotí jako normální a přestává je vidět.

číst více

Co se týče uspořádání, každá organizace (firma, škola, nadace,...) má na výběr  ze dvou základních možností. Buď se může stát anonymní institucí nebo komunitou lidí sdílejících společný smysl a hodnoty. Zkusím ve stručnosti popsat, jak mohou oba světy vypadat třeba na příkladu školy. číst více

Nevím o nikom, kdo by dokázal tak trefně vysvětlit, proč potřebujeme "znovu vynalézt management" (jako způsob organizace práce a firem) než je Gary Hamel, autor bestselleru Na čem dnes záleží. Díky Vaškovi Pavlínovi máme nyní i české titulky - ZAPNĚTE SI JE. Myslím si, že se stačí podívat jen na toto video a člověku dojde, oč kráčí. Já jsem před lety zvolil termín "Svoboda v práci". Hamel hovoří o "Managementu 2.0". Další lidé používají jiná slova. Ale je to vše o jednom. Současný způsob organizace práce (kterému říkáme nejčastěji právě "management") vznikl v době, kdy většina lidí pracovala doma nebo na poli a relativně svobodné lidi bylo třeba přetvořit v polo-programovatelené roboty, kteří budou ochotní stát 16 hodin denně u pásu a do zblbnutí vykonávat pár mechanických činností. Pokud si stále ještě s

číst více

Žiju teď trochu v tempu. O to víc překvapení ale dnes a denně zažívám. Dnes jsem se třeba překvapil tím, že už za 18 dní opouštím na půl roku on-line svět (zde), a došlo mi, co všechno je před tím ještě třeba dodělat. Hlavně mi ale došlo, že už za týden se koná Svoboda NaŽivo - to hlavní, co už třetí rok za sebou pořádáme...

číst více

Pod svícnem bývá největší tma. Takový mám pocit z mého objevu roku, kterým je prvorepublikové družstevnictví. Dostalo mě, že to, co už pár let složitě objevujeme V Gore, Semcu, Zapposu nebo v Google bylo v naší části světa, ještě do roku 1952, naprosto běžné. “První republika” byla podle mnohých “družstevní republika” - jinými slovy “jel v tom (skoro) každý”. Založit družstvo bylo tehdy asi tak běžné jako je dnes založení eseróčka. A pokud víte trochu o čem mluvím, byly to firmy nejenom svobodné, ale navíc skutečně demokratické (zdaleka ne každá firma, jejímž cílem je dnes svoboda, je skutečně demokratická). Lidé je zakládali ne proto, aby zbohatli (jako je tomu dnes), ale proto aby vyřešili nějaký svůj problém, jehož řešení bude ve spojení s druhými snažší než, když kdyby na to byl člověk sám (uskladnění surovin či potra

číst více

Tohle video jsem natočil vloni po návratu z Bělehradu a následné návštěvě jedné pražské restaurace. Přestože si toho všímám už léta, ten ostrý kontrast mě pomohl vidět, jak moc jsme my Češi "ticho". Většina z nás se přitom rodí stejně hlučná jako balkánské, latino-americké či africké děti, ale český rodič a následně učitel nás umlčí. Podobně jako v případě dnešního lhaní v české politice, je to umlčení ve smyslu pasivity a (a následné “hledění si svého”) tak časté, že ho považujeme za normální. Nedivíme se mu.

číst více