FB cover

Žiju teď trochu v tempu. O to víc překvapení ale dnes a denně zažívám. Dnes jsem se třeba překvapil tím, že už za 18 dní opouštím na půl roku on-line svět (zde), a došlo mi, co všechno je před tím ještě třeba dodělat. Hlavně mi ale došlo, že už za týden se koná Svoboda NaŽivo – to hlavní, co už třetí rok za sebou pořádáme…

A mám s tím spojený jakýsi mikro-smutek, o který se nemůžu nepodělit. Možná jsem jediný (nebo nás je pár), kdo si myslí, že „jsme v prdeli“ (nebo se tam celkem rychle blížíme – omlouvám se samozřejmě všem, kteří slovo „prdel“ považují za sprosté slovo – pouze cituji)… Určitě namítnete, že TAM určitě nejsme. Ano, většina z nás se máme – materiálně – jako „prasata v žitě“. …Ano, nemusíme se plížit zákopy, stát ve frontě s potravinovými lístky nebo pochodovat deset kilometrů pro kanistr vody… Ano… jenomže to, jak se máme „materiálně“ dnes neznamená, že se tak budeme mít i zítra. Podle mnohých nebudeme. A hlavně „materiální“ stránka života je možná pouhou čtvrtinou toho, o co v životě jde. Za součást „cesty do prdele“ považuji právě to, že na zbylé 2-3/4 života většinová společnost prakticky nedbá (viz výňatek).

Pokud byste chtěli lidskou bytost rozložit na prvočinitele, jednou z možných optik je rozklad na tělo, mysl, srdce a duši. Ze stejných „součástek“ se skládá i jakákoli firma, organizace nebo společnost jako celek. Dnešní většinová společnost se zaměřuje na tělo (materiální struktury) a částečně mysl (dovednosti, know-how). Duši (sdílený smysl a hodnoty) a srdce (blízkost, vztahy a sounáležitost) necháváme bez povšimnutí.

Byznys hraje v dnešním světě první housle. Stanovuje hodnoty společnosti (především přes reklamu a PR), určuje legislativu (přes lobbing, tzv. politiku otáčecích se dveří a prý i „nákup konkrétních politiků“ či celých politických stran) a má obří vliv i na fungování vzdělávacího systému. Gró škol a firem u nás přitom funguje stejně totalitně jako Československo v roce 1972. Většina lidí tam stráví největší část života (více už jenom prospíme)… a souhlaste si či nesouhlaste – já mám po letech přehrabování se v našem systému, jasno. Změníme-li to, jak se dnes podniká a pracuje, změníme společnost jako celek. Nemáme-li se „dostat do prdele“, je třeba zásadně a urychleně změnit kurz našeho fungování – každý sám u sebe – firma po firmě, zaměstnanec po zaměstnanci. Bez marného vzhlížení k již dávno nefunkčnímu politickému establishmentu.

Byznys hraje v dnešním světě první housle. Změníme-li to, jak funguje, změníme zásadně společnost jako celek.

A s tím souvisí i ten můj „mikro-smutek“. Svoboda NaŽivo je to hlavní, do čeho investujeme – letos už potřetí – naše know-how a energii. Ta letošní, v Bratislavě, vypadá obzvlášť vyšperkovaně. Už jenom tím, že je to v Bratislavě, ve Staré tržnici, že se (pro přespolní) nabízí cesta vlakem jako „warm-up“ a „aprés“ party, škrečkobeh a jiné podobné srandy, samozřejmě řečníci, možnost seznámení a propojení se a celkového zážitku. Aby to mělo smysl, já osobně jsem si přál pozvat mezi čtyřma a pěti sty lidí. Ještě před pár dny jsme měli ještě ani ne stovku přihlášených (aktuální stav zde). Když se snažím zjistit, čím to je – v Čechách slyším, že Bratislava je daleko, a že mezi řečníky nevidí nikoho, koho by znali. Na Slovensku sice uznale pokyvují, že program je parádní, ale nakonec se hlásí tak, jak se hlásí. Takže vlastně netuším. Z minulých ročníků vím, že se většina lidí hlásí týden před konáním, ale bůhví.

Nemáme-li se „dostat do prdele“, je třeba zásadně a urychleně změnit kurz našeho fungování – každý sám u sebe – firma po firmě, zaměstnanec po zaměstnanci. Bez marného vzhlížení k již dávno nefunkčnímu politickému establishmentu.

Buď jak buď… možná neumíme vysvětlit dost dobře smysl celého setkání, a to že v žádném případě nejde pouze „o konferenci“ (viz Proč?), ale o součást mnohem širších snah o změnu práce a podnikání. Možná už mnozí lidé zahodili naději na to, že můžeme jít jinam než „do prdele“… kamarádi v Bratislavě říkají, že „psy brešú a karavána ide ďalej„. Nevím…  Možná to bude všechno jinak… a za týden se přihlásí 300 lidí (jenom za dnešek zatím přibylo zatím na 15 přihlášek) a společně se nakopneme k další fázi změny… ať už to bude tak, či onak – já se do Bratislavy těším jako malý kluk. Kdo tam chce/má být, ten tam bude :-).