Snímek obrazovky 2013-11-27 v 12.56.06

Co se týče uspořádání, každá organizace (firma, škola, nadace,…) má na výběr  ze dvou základních možností. Buď se může stát anonymní institucí nebo komunitou lidí sdílejících společný smysl a hodnoty. Zkusím ve stručnosti popsat, jak mohou oba světy vypadat třeba na příkladu školy.

Institucí zná většina z nás. Mnozí učitelé chodí v tomto systému do práce především proto, že “pracovat se musí”. Rodiče vodí své děti do školy, protože “do školy se chodit musí” (máme tzv. povinnou školní docházku). Stejně tak děti samy o sobě do školy chodí, protože prostě “musí”. Mnohý učitel tedy “chodí do práce” (tak, jak říkáme nucenému docházení někam, kde nás to zpravidla nebaví) a žák svým způsobem též. Rodič dítě přivádí a odvádí (v nižším věku), „dozoruje“ domácí úkoly, dvakrát do roka zajde na třídní schůzku a případně řeší problémy s kázní. Tento systém (takřka) nikoho nebaví, ale protože to dělají (skoro) všichni, tak se většina rodičů, učitelů ani žáků nijak zvlášť nediví. V mimoškolním (firemním i jiném) světě to funguje na chlup stejně – jen si za slovíčka dítě, rodič či učitel dosaďte jiná slova.

Komunitu (či též společenství) znají dobře naši předci, většina dnešních lidí z neziskového sektoru a vlastně kdokoli, kdo je součástní jakéhokoli (zájmového či sportovního) klubu. Ve škole, která funguje na principech sdíleného smyslu a hodnot tvoří učitel, žák a rodič tým, který sdílí společný zájem, kterým je rozvoj potenciálu žáka. Rodiče, učitelé a žáci pak dohromady tvoří společenství s cílem budování školy, do které se většina lidí těší. Školy, která je místem rozvoje, tvorby, navazování a rozvíjení vztahů, radosti. Součástí společenství jsou však také všichni ostatní, kteří sdílí se školou její poslání – tedy lidi ze sousedství, kamarádi dětí a rodičů, podporovatelé a přispěvatelé, ostatní přátelé a fanoušci školy. A protože dnes lidé kromě skutečného potkávání a komunikace, “žijí” i v on-line prostoru, komunita se formuje i virtuálně a členové komunity – fanoušci tak mohou být klidně z obrácené strany planety (za předpokladu, že sdílejí jazyk, kterým škola či jiný subjekt komunikuje).

Gary Hamel ve své knize Na čem dnes záleží uvádí, že firma (stejně tak škola) přežije 21.století pouze pokud bude společenstvím lidí sdílejícím určité společné principy.

Pokud chceme maximální (možná až strojovou) produktivitu a bezchybnost, potom instituce pro nás může být tím správným uspořádáním. Bůhví ale jak dlouho. Respektovaný guru managementu Gary Hamel totiž ve své knize Na čem dnes záleží uvádí, že firma (stejně tak škola) přežije 21.století pouze pokud bude společenstvím lidí sdílejícím určité společné principy. Mimo jiné třeba i proto, že sílí informovanost, uvědomění a též sebe-vědomí rodičů (viz např. Rodiče na útěku). Už proto stojí za to na komunitě zapracovat….pokud by nám teda nestačilo, že to děláme kvůli sobě (rodiče a učitelé – abychom se tam cítili dobře) nebo kvůli našim dětem (aby se tam ony cítily dobře). Mimochodem, pokud chceme stavitele katedrál (a že my je u nás chceme :-)), v instituci jich nebude víc než 1-2 z deseti. To je, dle mého zatraceně málo!