Svobodné firmy

Zdravím poprvé tento týden. Dnes s netypickou ukázkou toho, co o sobě říct potenciálním zaměstnancům. V článku Náborová inzerce 2020 jsem se pokusil o fiktivní návrh toho, jak by mohla vypadat náborová inzerce budnoucnosti. Zde je to, jak se popisuje Scio.

číst více

Tenhle inzerát jsem našel v jednom časopise o cyklistice (53x11). Pokud nedokážete přečíst text, zde je co tam píšou: „Je to přesně to, co nás vytáhne ráno z postele. Je to tvůrčí spolupráce skvělých jezdců a zkušených techniků. Je to neustálý proces inovace, zdokonalování, zlepšování a zase dalších inovací. Je to odmítání stagnace v honbě za dokonalou jízdou. A výsledek? Vynikající kola, jako například SuperSix EVO, které umožňuje našim jezdcům rychleji sprintovat, více se položit do zatáček, vyletět na kopec a více vyhrávat. To je naše mise. Tohle tolik milujeme.“

číst více

Tohle mě zaujalo minulý týden na pražském Smíchově. Přemýšlím, co to o nás říká, když na stánek s párky nestačí napsat „párek“. Proč před to píšeme „poctivý“ a proč „z masa“? Přijde mi to trochu jako třeba název „biopotraviny“ pro něco, čemu naši prarodiče říkali jednoduše „potraviny“. Obecně to chápu jako ukázku jevu, který se jaksi vplížil do našich končin a je dnes naprosto normálním jevem naší společnosti. Normálním, ale podle mého názoru velmi zhoubným, kterého bychom si měli začít všímat a pustit se do celospolečenské diskuze o jeho řešení.

číst více

Ještě tu mám jeden postřeh z letní Kodaně (viz např. Dávání vs. braní nebo Andělé v práci). Jedná se o tzv. dudlíkový strom. Nadchl mě jednak jako rodiče dudajícího dítěte, ale také jako člověka, který se snaží studovat lidská společenství. Bylo to v jednom z kodaňských parků (Frederiksberg Have) a ten strom byl ze všech stran do výšky půltřetího metru ověšený dudlíky. Údajně je to místo, kam se rodiče s dítětem dostaví, aby tam zavěsili všechny dudlíky případně napájecí lahvičky a navíc k tomu přidali třeba ještě nějaký vzkaz a tím ukončili období batolení a posunuli se dál. 

číst více

Tohle jsem vyfotil nedávno na I. P. Pavlova. Jazykem metafory o „stavitelích katedrál“ tam hledají „pokladače cihel“, možná „stavitele zdí“. Napadlo mě zkusit to napsat tak, aby to zaujalo „stavitele katedrál“. Jsem totiž přesvědčený, že firmy které nebudou „stavět katedrály“, v naší části světa 21. století nepřežijí. Proto se odvažuji tvrdit, že náborová inzerce (alespoň její větší část) bude v roce 2020 mluvit k lidem sdílejícím s firmou poslání (ne k těm, kteří hledají zaměstnání pro obživu či kariéru – viz: Méně práce. Více zábavy.)

číst více

Tohle jsem teď vyfotil za rohem našeho bytu v Kodani (viz včerejší Dávání jako nové braní) na místním kadeřnictví. Nadchla mě u toho představa, že přijdu do krámku a potkám tam „anděly“. A já se tak nějak neumím ubránit dojmu, že pro stále větší počet lidí je i u nás práce místem, kde mohou být anděly a zařizovat i tam pro druhé „náhodné zázraky“. Mám z toho radost. Říkám si, jak jste na tom s andělstvím vy (pokud vám ta metafora příliš neskřípe)? Zařídili jste už dnes pro někoho nějaký nečekaný zázrak? A co tento týden? A tento rok? Považujete se za „anděla v práci“?

číst více

Věřím, že se rodíme svobodní a šťastní. Stejně tak si myslím, že většina firem vzniká na principech svobody. Teprve až časem se objeví nedůvěra, nařízení, kontrola a další prvky nesvobody a autokracie. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi přijde, že dnešní firemní nesvoboda je jednoduše nezvládnutá puberta, tj. nezvládnutí růstu firmy. Více viz video.

číst více

Tohle video jsme točili před 14 dny v Martinusu „na Obchodnej“, v Bratislavě. Předevčírem jsem ho dával na youtube a teď už má už skoro 700 shlédnutí. Pane jo! Pro mě je Martinus jeden z milých příkladů lidského a tedy svobodného přístupu u nás. Proto jsem požádal Martina Štrbu, zda bychom si o jejich fungování mohli krátce popovídat (a zapnout u toho kameru). Bylo to poprvé, co jsem si povídal s někým jiným, než je Petr a poprvé jsem to byl já, kdo byl zodpovědný za kameru a střih. Proto moc prosím o postřehy, názory, kritiku, ať vím na čem příště zamakat. Díky!

číst více

Minulý týden se tu objevil článek o tom, proč principy přirozenost a lidskosti (které souhrnně pojmenováváme termínem „svoboda v práci“) nefungují. Přišlo mi, že vyvolal zájem. Zahlédl jsem komentáře se slovy jako: „zajímavý“, „nový pohled“, „zbytečné nadšení tlumící“ či „lépe bych hype kolem @svobodavpraci nepopsal“. Z pár míst zaznělo, že bych se k tomu měl vyjádřit. Sedím ve vlaku z Bratislavy (tři hodiny cesty přede mnou), a tak  zkusím popsat své myšlenky a pocity. S dovolením především ze široka a tudíž od věci.

číst více

Už je to bezmála půl roku, co se Robert Peňažka, společně s tuctem dalších řečníků a více než čtyřmi stovkami účastníků, zamýšlel ve vršovickém Vzletu nad tématem pracovní svobody (více viz Svoboda NaŽivo 2011 & Co s tím dál?). Byl to pro nás experiment, který v mnoha ohledech předčil nejenom naše očekávání. Proto jsme se rozhodli se (přes počáteční pochybnosti) ve čtvrtek 8. 11. 2012 sejít ve Vzletu podruhé. číst více