Svobodná práce

Mrkněte na další ze série letních gaučovo/lavičkových rozhovorů - tentokrát s Vláďou Dobešem z demokratické školy Donum Felix v Buštěhradě u Kladna. Téma svobody ve škole a fungování Sudbury modelu jsme se snažili pouze rozpovídat a chceme v něm pokračovat.

číst více

Přátelé, podívejte se na včerejší rozhovor s Michalem Beránkem, kmenovým náčelníkem společnosti OpenOne. Proč? Protože OpenOne patří, v naší části světa, k jedněm z největších experimentátorů s budováním ne-hierarchické firemní kultury postavené na sdílených hodnotách, smyslu a tedy na důvěře. Je to IT firma, momentálně s 22 zaměstnanci se sídlem v Praze. Více o nich - viz jejich profil na Cocumě.

číst více

S Honzou Strakou jsme se poznali před lety v HUBu. Honza po čase odešel a společně s kamarádem Petrem založili Cleverminds. Vytvořili si tak pro sebe smysluplnnou a pro druhé užitečnou práci, díky které dnes žijí mnohem více podle svých představ. Vyrábějí promyšlené papírové pomocníky, které jsou kromě funkčnosti - podobně jako v případě Papelote - až nečesky hezké. My Češi jsme přece jenom spíše na funkci a na vzhled zas tak nedáme a nalézt v našich končinách něco takhle pěkného je pro mě vždy potěšení.

číst více

Co děláš?; Co Tě živí?; Jak moc pracuješ?; Jak se vlastně vůbec máš?… jsou otázky, na které mám dlouhodobě potíž odpovídat. Asi proto, že toho dělám relativně dost. Možná proto, že jsem si smazal rozdíl mezi "vyděláváním na život" a samotným životem. Prakticky nedělám nic, co by mě netěšilo. Když se mě tedy někdo zeptá, co dělám - nevím, co vybrat a o čem mluvit. Tápu i v tom, co mě živí. Kromě toho, že zvyšuji trvale "podíl nepeněžního zajišťování svých potřeb", dozvídám se to jen jednou za rok od našeho účetního Dana.
A jak se mám? No asi jako každý se někdy raduju, jindy zase pláču. Kecám. Plakat moc neumím. Ale smutno mi je někdy dost.
Buď jak buď, napadlo mě si zase po čase sednout a zkusit si to pro větší kl

číst více

Včera jsme odevzdali moji novou knihu Třináct tisíc dní k sazbě - tak už to do konce února dopadne. Kdo můžete, držte palce (díky). V jedné kapitole tam narazíte mimo jiné i na setkání s Christinou Bell. Nadchlo mě, že ta žena vlastnila (zcela vědomě a s rozmyslem) pouze dvě tašky a malou modrou Hondu a přesto žila pohodlným životem moderního západního člověka. U nás to podobně praktikuje mimo jiné David Cháb. Nevlastní skoro nic a žije si přitom naprosto radostným životem (svého času na Kanárských ostrovech). Kromě jeho experimentů s "minimalismem" a "disfrutalismem"  je pro mě i jedním z velmi inspirativních příkladů lidí, kteří opustili vyhřátou zlatou klícku a vytvořili si vlastní smyslupln

číst více

Když už jsme u toho prázdninového rozjímání (viz Na čem skutečně záleží?), mrknětě i na tenhle kousek filmu. A prosím neříkejte, že ho znáte! Alespoň já myslím, že vidět, je něco jiného než znát. A i kdyby, tak od "znát" je zpravidla ještě pěkně dlouhá cesta k "dělat". Takže tady je další prázdninová otázka: "Za kolik prodáváte vaší svobodu? Případně za kolik by byla na prodej?" A neptám se "řečnicky" Ta částka by mě zajímala. Za kolik Kč (či v jakékoli jiné měně) svou svobodu (tj. život tak, jako ho chcete) prodáváte?

číst více

Zdravím z Gruzie. Před chvílí jsme dorazili do Batumi.
Zvláštní místo... z jedné čtvrtiny historický (před-sovětský), z druhé (furt ještě) sovětský, z třetí (částečně) zkrachovalý a z poslední (nově) hotelo-kasinoidní.
Ke snídani jsem koupil chačapuri. Od paní "v díře ve zdi". Za rohem. Právě to vytahovala z trouby. Zabalila mi to, usmála se a ještě přihodila fórek. Doma (jsme tu přes airbnb) jsem k tomu ještě v džezvě uvařil tureckýho turka. Nic tak dobrýho jsem dlouho nejedl...
Gruzie je jedním z míst, kam se vyplatí přijet třeba proto, aby si člověk připomenul, jak chutná skutečné jídlo.

číst více

Byli jsme přes víkend v italských horách a já tam narazil na tuhle cedulku. Dávám ji sem s krátkou úvahou na téma mistrovství.

číst více

Tuhle přednášku jsem měl v plus/mínus podobné formě v Praze, Ostravě, Žilině, Bratislavě, v Brně a bůhvíkde ještě. Naposledy v Brně byla kamera, a tak ji dávám k šíření. Pokud vás cokoli osloví, šiřte (máte-li kamarády ve státní sféře - na ministerstvu práce a soc. věcí, min. průmyslu, prosím pošlete jim na to odkaz). Jestli cokoli vidíte jinak, zapolemizujme si. Myslím si, že se jedná o téma, o kterém bychom jako společnost měli začít urgentně diskutovat.  Do této soboty 4.4. se můžete hlásit na třídenní workshop s názvem Najděte svůj důlek, který se koná 24.-26.4. někde ve středních Čechách (chatu momentálně hledáme). Je tam ještě pár míst. Více o tématu v knize Peníze, nebo život?.

číst více

“Nemám peníze!”; “Nemám nápad!”; “Nevím jak!”;… bla, bla, bla. Výmluv, proč se nevěnovat tomu, co máme rádi s lidmi, kteří nám jsou blízcí, je nespočet. Nedostatek peněz patří bezesporu do top 3. Já si ale potvrdil, že kdo chce zpravidla hledá způsoby a kdo nechce, hledá většinou důvody. Co se týče peněz, nikdy to nebylo snažší než v dnešní době a v naší části světa. Už není nutné sázet ve sportce, přepadat dostavník nebo doufat, že umře bohatá teta. Stačí trochu “nakoumat” váš důlek, popsat první projekt, chytit iphone (nebo jakoukoli jinou kamerku), natočit krátké video, projekt vyvěsit na jeden z crowdfundingových portálů a tam požádat o podporu vaše fanoušky. Kromě nespočtu mezinárodních existují tři české hithit.cz, startovač.cz a nakopni.me (nebo jich je víc?). Samozřejmě jako v případě spermií,

číst více