Co děláš? Co tě živí? Máš se?

IMG_2139

Co děláš?; Co Tě živí?; Jak moc pracuješ?; Jak se vlastně vůbec máš?… jsou otázky, na které mám dlouhodobě potíž odpovídat. Asi proto, že toho dělám relativně dost. Možná proto, že jsem si smazal rozdíl mezi "vyděláváním na život" a samotným životem. Prakticky nedělám nic, co by mě netěšilo. Když se mě tedy někdo zeptá, co dělám - nevím, co vybrat a o čem mluvit. Tápu i v tom, co mě živí. Kromě toho, že zvyšuji trvale "podíl nepeněžního zajišťování svých potřeb", dozvídám se to jen jednou za rok od našeho účetního Dana.
A jak se mám? No asi jako každý se někdy raduju, jindy zase pláču. Kecám. Plakat moc neumím. Ale smutno mi je někdy dost.
Buď jak buď, napadlo mě si zase po čase sednout a zkusit si to pro větší kl

A) Co dělám?

1. Škola: Naše děti chodí do školy, která by nemohla fungovat bez zapojení rodičů (Montessori a navíc státní). Kromě toho, pokud máme opravit, co je v naší společnosti rozbité myslím, že je třeba hned zkraje nerozbít děti, tj. začít ve výchově a vzdělávání. Pracovat ve škole považuji tedy za mimořádně naplňující. Přispívám tam do školního blogu, pomáhám s fejsbukem, dětem s žákovským parlamentem, spolu-pořádám pravidelné besedy (příští s Ondřejem Štefflem - 30.5.) se zajímavými lidmi. Velký díl energie a času dávám tomu, že naše děti doprovázíme do/ze školy (většinou na kole).

2. Jídlo: Snažíme se jíst lokálně, sezónně, ne-chemo, bez zbytečných obalů, ideálně od konkrétních pěstitelů a chovatelů. Snažíme se podporovat styl zemědělství šetrný k člověku a přírodě. Přemýšlel jsem, že bych si mohl změřit, kolik energie věnuji zajištění jídla mimo většinový systém. Nebude to málo. Kromě toho se snažím pomáhat šířením povědomí o potravinové soběstačnosti a se zakládáním pražského potravinového družstva.

3. Zahrada: Pracuji na dvou zahrádkách. Důvodem je předchozí bod a (pro někoho možná) primitivní potřeba se hrbit, hrabat se v zemi a být v kontaktu s životem na zemi i pod zemí. Dnes sázím okurky a tím mám sezónu do-připravenou.

4. Psaní: Psaní je moje primární forma tvorby a sebevyjádření. Momentálně píši do dvou blogů a do konce roku chystám přispívat do čtyři dalších (témata nové práce, slušnosti v podnikání, vzdělávání a výchovy, sousedských komunit, potravinové soběstačnosti a moudrosti našich předků). Dost toho napíšu i na sociální sítě. Zjistil jsem totiž, že miluju reportáž v psané a mluvené formě. Nejvíc mě pohlcují větší celky - knihy. Momentálně mám rozpracovanou příručku na téma, jak si vytvořit práci - v návaznosti na knihu Peníze, nebo život? ... viz fotka v úvodu, na které se snažím si vyhloubit důlek - moje velké letošní téma.

5. Slušná firma: Od svobody v práci jsem se přes zodpovědnost dostal ke slušnosti jako k elementární ctnosti, kterou bych si přál vidět v naší společnosti (nejenom v podnikání) mnohem, mnohem víc (viz zde). S kolegy pracujeme na projektu slusnafirma.cz, jehož cílem je tyto firmy vyhledávat, propojovat a pomáhat jim s rozvojem. Do prázdnin chceme spouštět webový portál a následně se pustit do propojování naživo.

6. Peoplecomm: Kromě vlastního psaní miluji proces tvorby nové knihy. A to knih, které mě osobně zásadně změnily pohled na to, jak se pracuje, podniká nebo, jak přistupovat k dětem. Nakladatelství a prodej knih mě zaměstnává vydatně. Momentálně si děláme nový pořádek v evidencích, pracujeme na novém webu, který nabídne většinu knih konečně v e-formě, 11.5. jsme pokřtili dvě naše poslední knihy a pracujeme na překladu knihy Reinventing organisations, která vyjde na podzim.

7. Video: Pálí mě to, kolik lidí vydělává na život místo, aby žilo. Fascinuje mě, s jakým klidem tolerujeme destruktivní fungování dnešního byznysu. Miluji nacházet příklady slušného podnikání a prospěšné práce. Hledám cesty k obnově sousedkého spolu-žití. Zajímají mě přirozené přístupy k vzdělávání. Baví mě zmačknout kameru a s někým tato témat probrat nebo to jen tak vychrlit sám. Podobně jako s blogováním je to spíš nárazová činnost - jen, když to na mě přijde - většina je zde, případně Mr. Google: videa.

8. Cesty: Abych lépe porozuměl sám sobě a systému naší společnosti (nebo si své porozumnění udržel) potřebuji občas opustit domov a odjet - viz kniha Třináct tisíc dní. Naposledy to bylo na Srí Lanku, na podzim se chystám po letech do Ruska, konečně do Atén, v zimě míříme do Japonska.

9. Kurzy & přednášky: Vzhledem ke zdravotním trablům jsem tuto oblast od loňského října výrazně omezil, a nechodil na žádné besedy nebo přednášky. Věnoval jsem se jen Důlku (Jak si vytvořit práci) - vč. slovenské verze Jamka a Leadershipu (Jak ostatní vyburcovat k aktivitě a vést je bez cukru a biče). Kam plánuji jet, je vždy tady.

10. Sousedi: Měl jsem období, kdy jsem nenacházel kapacitu, abych se ve větším zapojil   do budování naší čtvrti. Zvládal jsem jen běžný sousedský život. Momentálně trochu pomáhám s přípravami zítřejšího prvního Komořanského jarmarku a hlavně se snažím v Komořanech pomoct s tím, co jsem se naučil v oblasti budování komunit. Pořídili jsme doménu domavkomoranech.cz a co nevidět na ní začneme fungovat. Už jsem psal, že jsme též přispěli k tvorbě dokumentu s tématem sousedského soužití - Sousedé na míru.

11. Moji blízcí: Ti by měli být asi na druhém místě. Po mně. Mám pocit, že aby život fungoval - priority by měly být dlouhodobě nastaveny v tomto pořadí: 1)Já, 2)Blízcí, 3)Práce a všechno ostatní. Moji blízcí - moje děti, Péťa, rodiče, brácha, širší rodina, kamarádi,  Haluška, sousedi… S někým jsem víc, s jiným míň. Vloni jsem zažil první rodinný sraz, první srazy s bývalými kolegy. Letos v organizovaní těchto tmelících, oxytocinových setkání pokračuji.

12. Já: Kromě aktivit, které jsem už vyjmenoval mám i dalších zájmů hodně: Na nočním stolku mám trvale 5-15 knih, které čtu napřeskáčku, s Haluškou chodím běhat, s dětmi se snažíme cvičit jógu. Výhledově snad i se sousedy. Baví mě znovu-objevovat moudrosti našich předků, které mi babička nestihla předat. Mezi mé velké znovu-objevené radosti patří třeba bylinkaření a tradiční konzervace potravin.

13. Údržba a úklid: Stále se nemohu rozhoupat k tomu, abychom se zbavili auta, které používáme naprosto minimálně, a tak když se rozsype se mu musím pověnovat. Stejně tak si naši pozornost vyžaduje náš domov. Hodně času věnuji např. mytí nádobí. To je moje hlavní (ostatními členy rodiny nepochopená) meditační činnost. Je to natolik zpřitomňující, že se bráním tom, abych to odevzdal strojům.

B) Jak moc pracuji? 

Jak jsem psal, nemám ponětí. Tím, že nedělám, co nechci ani moc nevím, co považovat za práci. Co se týče mých profesních projektů - nejvíc času sedím či občas stojím u kompu (píšu maily, organizuju projekty, plánuju, píšu texty, stříhám video, hraju si s fotkama, píšu něco na soc. sítě,..) nebo sedím, stojím či chodím někde s lidmi (na poradě, kurzu, na přednášce). U kompu pak sedím nejčastěji doma - všední den od 8.30 (potom, co se vrátím ze školy) do 14.30 (do chvíle než odjíždím do školy). Úterky obtýden máme školní parlament, a to jsem ve škole. Občas chodím do HUBu - cca 1 x za 1-2 týdny - tam jsem třeba od 9.00 do 17.00. Často chodím po schůzkách, dost často jsem mimo Prahu. A protože jsem se začal poslední rok cítit profesně dost osaměle (většina mých kolegů je mimo Prahu), začal jsem za nimi jezdit na schůzky (Brno, Ostrva, Zlín). Moc se mi tomu nechce věřit, ale čistého času, který věnuji práci (té profesní) bude tak 15-20 hodin týdně. Samozřejmě myšlenky se mi hlavou honí furt, tj. kdybych to započítal do času věnovanému práci, bylo by to mnohem, mnohem víc.

C) Co mě živí? 

Jak jsem psal, tomuhle já moc nerozumím. Obecně mi stačí, když jsme na účtě v plusu. Kromě toho se učím žít se stále větším málem. Vlastně utrácíme nejvíc za tři věci: 1) Prakticky denně je u nás nějaká návštěva - vlastně je u nás furt někdo (jídlo, pití), 2) Děti - škola, oděvy,…, 3) Cesty (bod osm výše). Mimochodem - tohle mi poslal náš účetní Dan na otázku, jaké byly naše příjmy (obrat) za rok 2015. Podnikám na dvě iča - peoplecomm (veškeré knižní aktivity) a své jméno (kurzy, přednášky, poradenství, konference). PeopleComm - 1 017 513,41 Kč (zisk: 85 766,18 Kč) - Tomáš Hajzler: 860 301,00 Kč (daňový základ: 344 120,00 Kč). Pokud potřebujete - ta čísla si interpretujte po svém. Pro mě jsou, co se čísel týče, podstatné tři věci: 1)plus na účtu, 2)poplacené závazky a 3)nulové dluhy.

D) A jak se tedy mám? 

Situační otázka/odpověď. Při pohledu do sebe a po svém okolí se raduji. Většinu času věnuji činnostem, které mě naplňují a které snad někomu i prospívají. Od mých blízkých cítím lásku. Většina mých blízkých (až na pár výjimek) žije plný, radostný život. Co víc si (pro sebe a své blízké) přát? Když se ale rozhlédnu kolem, často klopýtnu do skepse - bezbřehý konzum, výhradní orientace na množení peněz a v důsledku toho krize nerovnosti, jistot, změna klimatu, vymírající druhy a stále více lidí bez domova... v důsledku toho pak sílící strach, zlost a nenávist. To mi tedy dobře nědělá. Bolí mě to. Pak si ale všimnu, kolik lidí se ve všech oblastech společnosti probouzí a chytne mě optimismus. Taky vím, že aby mohlo být dobře, je nutné, aby bylo předtím špatně. Vrchol bez údolí není možný. A co je vlastně dobře a co špatně...?

Takže záleží, kam se podívám a hlavně kým se obklopím. Když jsem se skeptiky, propadám skepsi. Když mě někdo ukazuje příklady, kde se daří, raduji se.

Takže tak. Přepínám.

Jak se máte vy?