Na loňské Svobodě NaŽivo jsem se snažil vysvětlit, jak se posunul můj zájem od výlučného zaměření se na svobodu k zodpovědnosti. Před dvěma týdny jsme se s kolegy pustili do projektu „Slušná firma“ (Na termín mě navedl Ján Košturiak zde). Napsal jsem k tomu krátký text, kterým chci vysvětlit, jak a proč jsem se ve svém zájmu od svobody posunul ke slušnosti a proč si myslím, že právě slušnost je tím hlavním, co potřebujeme do světa podnikání (a naší moderní západní kapitalistické společnosti obecně) dostat a proč si myslím, že svoboda může následně být vedlejším produktem snahy o slušnost.

Od svobody přes zodpovědnost

Jako děti jsme dělali pouze to, co nás zajímalo. V dospělosti se nás ale přes osm z deseti věnuje práci, ke které nemáme vztah. Místo, abychom žili, většinu času na život pouze vyděláváme.

Začal jsem si tohoto rozporu všímat.

Zjistil jsem, že hlavní příčinou této epidemie nechuti do práce a mrhání talentem je nedostatek svobody: 1) svobody být tím, kým člověk opravdu je; 2) svobody věnovat se tomu, čemu se člověk věnovat chce; 3) svobody trávit dostatek času s blízkými lidmi.

Svobodná firma

Tak vznikla “Svoboda v práci” jako hnutí za svobodnější pracovní prostředí a s ním konference Svoboda NaŽivo, nakladatelství Peoplecomm, přednášky, workshopy, články, videa, profesní setkávání nebo portál Svobodavpraci.cz.

Svoboda si sama o sobě ale nevystačí. Existuje mnoho firem s vymazlenými kancelářemi, v kterých si zaměstnanci rozhodují o tom, co, kdy, kde, jak budou dělat. Firem, které ale často zároveň ničí lidské zdraví a přírodu nebo takové podnikání podporují jako dodavatelé či zákazníci.

Zodpovědná firma

Člověk jako stádní jedinec může být svobodný (a dlouhodobě přežije) pouze tehdy, pokud se naučí respektovat svobodu druhých. Tomuto respektu k právům ostatních se říká zodpovědnost. Svoboda je nám vrozená a sama se dere ven: Vězni od nepaměti utíkají z vězení, utlačování se bouří, omezované děti pláčou. Zodpovědnost je ale třeba se naučit.

My lidé máme za sebou přes deset tisíc let důrazu na poslušnost, kdy nad-řízený předepisoval pod-řízenému, co smí a co nesmí. Byli jsme loutkami. Úkolem loutek bylo vykonat povinnost. Loutkař je ovládal kombinací cukru a biču. Nešlo o svobodu a zodpovědnost proto nebyla třeba. Vystačili jsme si s poslušností. Zodpovědnosti tak nebylo kde se učit. Většina z nás neví, co to je.

Žijeme v době hroutících se mocenských hierarchií. Pokud se nechceme propadnout do anarchie, zodpovědnost se musí stát klíčovou kompetencí. Ve světě podnikání se to synonymy zodpovědnosti hemží: společenská odpovědnost, společenský dopad, udržitelnost, sociální podnikání, CSR (Corporate Social Responsibility),… Ve valné většině velkých firem je to však jen další nástroj maximalizace zisku pro vlastníky a se skutečnou odpovědností má pramálo společného.

Slušná firma

Ve většině menších firem má snaha o zodpovědnost formu obyčejné lidské slušnosti – snahy chovat se slušně jeden k druhému, věnovat se tomu, co druhým skutečně prospívá a minimalizovat škody na lidském zdraví a životním prostředí. Podstatou slušnosti je zde to, co najdeme ve světových náboženstvích pod termínem “Zlaté pravidlo”: “Chovej se k druhým tak, jak chceš aby se chovali oni k tobě.” Slušnost či Zlaté pravidlo považujeme za základ proto, aby firma mohla v 21.století prosperovat a přežít. A my ostatní s ní.

Naši snahu přispět ke změně toho, jak se u nás podniká jsme začali svobodou. Dalším krokem byla zodpovědnost tak, abychom skončili zlatého pravidla. Jsme přesvědčení, že pouze takové podnikání je udržitelné, tj. že se udrží i v budoucnosti.

Co vy na to?

P.S.1: Kniha „Třináct tisíc dní“ je už na většině míst, kde si ji můžete koupit – viz kde koupit (viz např. Bio-zahrada v Praze).

Snímek obrazovky 2016-02-25 v 17.53.05

PS2: Druhý termín jarního Důlku je 16.-18.5.2016 s uzavírkou přihlášek 15.4. Přihlášky jsou tady. Na Tvrdě, kamarádsky nebo jinak? s termínem 11.-12.4. a uzavírkou přihlášek 20.3. jsou přihlášky zde.

PS3: Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt zde.