Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Už jsem o ní psal. Většina našinců chápe zkratku "KPZ" jako “krabičku poslední záchrany”. Já ale stále častěji potkávám lidi, pro které je to na prvním místě “komunitou podporované zemědělství”. Pro mě to byl jeden z velkých objevů loňského roku. Letos jsme (po pěti letech) ukončili nomádský způsob života a já si tak můžu tento pro mě fascinující fenomén otestovat na vlastní kůži. Nechápu proč mi to trvalo tak dlouho? I proto vám o tom chci říct, neboť je možné, že nebudu jediný, kdo neměl tušení o tom, že KPZ nemusí být jen nějaká krabička. P.S.: Pokud jste z Modřan a Komořan a chcete se přidat, napište mi na tomas@peoplecomm.cz.

číst více

Umřel mi kamarád (na fotce). Minulý čtvrtek (1.5.). Nečekaně. Bolí to. Logicky. Byl to jeden z mých nejbližších lidí. Pohřeb je zítra - v pondělí (5.5. v 11.00). Chci tam být. Vlastně nechci. MUSÍM. Nemůžu se nerozloučit. Jenomže kamarád žil v Moskvě a rozloučení se koná tam. Letenky jsou, jenomže já se svým občanstvím potřebuji pro cestu do Ruska už pár let razítko úředníků. Nejrychlejší (a samozřejmě též hyperdrahá) možnost to odkývnutí získat, je najmout si na to specializovanou agenturu s potřebnými konexemi. Překvapilo mě, kolik lidí se vyplňováním podobných formulářů a získáváním správných razítek živí. Pořádná hromada "smysluplnné" nebo spíš pořádně nesmysluplnné práce!

číst více

30.11.2013 jsem vypnul net a mobil. Cca 1.2. jsem začal používat google (nešlo mi psát knihu bez možnosti dohledávat zdroje). Cca 1.3. jsem si zapnul basecamp (nedokázal jsem jinak spolupracovat s kolegy na běžících projektech). Cca 1.4. jsem začal používat e-mail. (zjistil jsem, že když nepíšu, e-maily nechodí a nepřišlo mi už tedy přínosné chodit každý týden za kolegyní, která mi s poštou pomáhala). Zhruba ve stejném čase jsem začal s blogem (už jsem potřeboval sdílet postřehy) a na youtube jsem nahrál svá první videa. Od tohoto týdne začínám používat i sociální sítě a mobil. Pár věcí je jinak než před 30.11.

číst více

Ahoj přátelé. PŘEKVAPIL mě zájem o téma "dělání a živení se". Cítím potřebu ten text doplnit sedmi dalšími body - to je hodně, vím :-(. V bodě 1) se snažím říct, že se nepovažuji za podnikatele (ve většinovém významu slova). V bodě 2) najdete můj aktuální pohled na to, jak chápu termín “svoboda v práci”. V bodě 3) je něco málo o mé letošní prioritě číslo jedna. Ve čtyřce potom mikro-úvaha o tom, zda a jak moc být (na internetu) upřímný. V šestce můj pohled na termín “business first” a v posledním bodě potom úvaha na téma marketingu. Cokoli vás k tomu napadne, prosím vpište do komentářů. Budu za to rád.

číst více

Před dvěma týdny jsem se snažil poinformovat o tom, čemu se nyní věnuji a jak se mám - zde. Po čtyřech měsících mimo net mi to přišlo fér. Psal jsem to pro lidi, s kterými sdílím snahu o změnu toho, jak se u nás žije (směrem od zmanipulované, zkorumpované a churavějící společnosti k místu, kde je možné žít a nechat žít). Na sociálních sítích jsem nebyl 4,5 měsíce. V rámci příprav na sobotní TEDx Hradec Králové jsem se tam podíval. Nejprve na twitter a pak na facebook. Zjistil jsem, že na první pohled je vše při starém - přehršle informací, zkratkovité mačkání čudlíků, komentování čehokoli, co se šustne. Dokonce i starého dobrého

číst více

(Jako společnost) jsme na křižovatce a tápeme. Mapy, podle kterých jsme se ještě do nedávné doby orientovali, nezvratně zastaraly. Mnozí do nich stále ještě civíme a někteří z nás dokonce ještě jedou jakoby se nic nedělo. Hezky postaru. Stále větší počet lidí však tápe a zůstávají stát... Tak mi to dnes přijde. Myslím si proto, že spěšně potřebujeme nové mapy, podle kterých se z těch dnešních trablí vymotáme. Kniha "Ekonomiční disidenti" jsou vzácným rozcestníkem do světa map, které by mohly ty dnešní, zastaralé, nahradit. Knihu si můžet koupit např. u nás v eshopu a pokud jste nečetli, určitě se podívejte i na "Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem", též od Nadi Johanisové

číst více

Tak tohle mi vysvětlete. Jak to, že si český notář dokáže za pár minut práce naúčtovat 11401,- Kč, zatímco není výjímkou, že český učitel na pozici asistent (např. u nás ve škole téměř rovnocenný učitel) si za měsíc (!!!) své práce naúčtuje nezřídka třeba i pobuřujících 8500,- Kč hrubého? Vzpomínáte na "Práci na hovno"? Jak to, že zemědělce, řidiče, zdravotníky nebo učitele odměňuje naše společnost neporovnatelně hůře než třeba realitní či burzovní makléře, firemní právníky, různé manažery nebo zmíněné notáře? Čím to, že čím smysluplnnější práce, tím hůře je hodnocená?

číst více

Dvě otázky, které dostávám poslední dobou až příliš často. Naposledy v neděli na sousedkém večírku u nás v domě. Sám v tom mám někdy hokej, a tak mě napadlo si to sepsat. Třeba to ocení i někdo jiný než já. Když si to po sobě čtu, přijde mi to celkem upřímný a taky dost dlouhý (1984 slov). Jakékoli otázky zodpovím. Sem s nima!

číst více

číst více

Škola dlouho byla a stále je základním “indoktrinačním nástrojem” společnosti. Může buď produkovat standardizované součástky, poslušné a snadno manipulovatelné dělníky, "ovčany" a konzumenty. Může též pomoci dětem nalézt jejich přirozené dary a dozrát ve svobodné a zodpovědné lidské bytosti. Teprve svobodní lidé dokáží následně vytvořit šťastnou, zdravou a především udržitelnou společnost.

číst více