Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Zaujal mě článek v jednom z květnových čísel časopisu The Economist: "The Weaker sex" a "Badly educated men in rich countries have not adapted well to trade, technology or feminism". Chvíli mi trvalo než jsem z něho vytáhl esenci. Až dnes. Pojednává o tom, že méně vzdělané muže čekají v blízké budoucnosti zásadní potíže.

číst více

Ricardo Semler: Tímhle člověkem to pro mě všechno začalo. On byl první, u koho jsem si všiml, že i (velká) výrobní firma může být uvnitř naprosto svobodná, lidé tam mohou být lidmi a žít i v práci tak jako žijí jinde.

číst více

Mám týden na to, abych odevzdal rukopis své nové knížky na korektury. Sedím v tom teď proto od rána do večera. Včera a dnes se mi ale lepí klávesnice na prsty. Na našem venkovním teploměru bylo většinu dne 38 °C. Škála ČMHI přitom končí na šestatřicítce (viz printscreen #1 níže). Vůbec si nestěžuji - třeba v irácké Basře mají tyto dny až 52 °C. Ve stínu. Celsia (viz printscreen #2 dole). Je to měsíc a kousek, co tyhle teploty zakusili třeba i v pákistánském Karáčí a během pár dní jim přestaly stačit všechny márnice ve městě a neměli kam pohřbívat (reportáž CNN dole). Pro pocit, co to 52 °C vůbec znamená se podívejte na video zcela dole.
Pokouším se si to dávat krapet do souvislostí...

číst více

Když už jsme u toho prázdninového rozjímání (viz Na čem skutečně záleží?), mrknětě i na tenhle kousek filmu. A prosím neříkejte, že ho znáte! Alespoň já myslím, že vidět, je něco jiného než znát. A i kdyby, tak od "znát" je zpravidla ještě pěkně dlouhá cesta k "dělat". Takže tady je další prázdninová otázka: "Za kolik prodáváte vaší svobodu? Případně za kolik by byla na prodej?" A neptám se "řečnicky" Ta částka by mě zajímala. Za kolik Kč (či v jakékoli jiné měně) svou svobodu (tj. život tak, jako ho chcete) prodáváte?

číst více

Prázdni-ny: prázdné, činností nevyplněné období je ideální pro reflexi a uspořádání si priorit. Kamarád ze Slovenska mi poslal kraťoučký film, který by k tomu mohl pomoct. Alespoň na mě tyhle věci - jako na pracujícího rodiče dvou dětí - působí.

číst více

Základní filozofická otázka “Mít, nebo být?” aneb “Peníze, nebo život?” má nespočet praktických aplikací. Podívejte se dnes na tu, která se týká každého z nás - na to, co jíme. Já jsem momentálně na Sicílii, kde se jí stále ještě převážně jídlo, ne naše “industriální kosmická strava”, jak tomu trefně říká Kateřina Varhaník Wildová ve svém Manifestu disfrutalismu. Jeden kamarád používá termín "p-otraviny". Michael Pollan tomu, čím se stravuje většina národa říká “poživatelné náhražky potravin”. Zažil se i termín chemo-potraviny. Pokud vás tohle téma zajímá, pusťte si přednášku Honzy Valešky o tom, jak náš potravinový systém fu

číst více

Zápisník vděčnosti. Už jsem o něm psal - viz Zpráva o štěstí. Dnes je to už nějaký pátek náš rodinný rituál - něco, co děláme zpravidla před usnutím. Je to zároveň i výjimečná psycho-terapeutická technika výrazně zvyšující pocit štěstí a dobré nálady, stejně tak jako imunitu vůči negativismu a blbé náladě. Moje hlavní emoce z minulého týdne je právě vděk. Rozhodl jsem se proto v souvislosti se Svobodou NaŽivo při pátku zasednout a sepsat to.

číst více

O čem byla letošní Svoboda NaŽivo? Pro mě o tom, jak dnešní firmy, které fungují jako "strojky na peníze" (smyslem většinového podnikání je množení majetku pro vlastníky) přetvořit ve spole-čnosti (organizace se společnými ctnostmi), které podnikají na prvním místě proto, aby druhým vyřešily nějaký problém (ne proto, aby pouze maximalizovaly zisk). Jinými slovy o tom, jak podnikat a zůstat přitom lidmi. O tom, jak být svobodný. Jak podnikat a přitom nelhat, neničit a nezabíjet. Jak prostě a jednoduše prospívat.
Zde je mých top deset aha, pocitů a postřehů. Jsou to postřehy spíše obecné. Kromě nich

číst více

Mám jeden postřeh z příprav letošní Svobody NaŽivo.

číst více

Zdravím ještě z Rigy! Předevčírem jsem si tu zaběhl jejich 1/2 maraton. Bylo pět, později šest stupňů. Většinu času pršelo, ke konci jako z konve. Riga je i v dešti a v kose nádherná, ale kromě pohledných míst tu mají i svá post-sovětská, nevábná zákoutí. A tak, když jsme se zrovna prodírali nějakým nevábnem zapnul jsem většinou auto-pilot a přemýšlel o tom, s čím jdu na letošní Svobodu NaŽivo (na které tu mimochodem dělám). Téma zodpovědnosti (tedy svobody v práci 2.0) je pro mě obří. V některých jeho zákoutích mám stále ještě spíše temno. Rozhodl jsem se sepsat si p číst více