Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Už je to let, co jsme si s Danielou povídali o žaludkové firmě (viz Žaludková a srdcová firma). Minulý týden jsem si na ten rozhovor vzpomněl - narazil jsem na zprávu o tzv. zpětné hypotéce. Penzista vlastnící nemovistost s potřebou si na stará kolena přilepšit, si může sjednat úvěr od společnosti Finemo. Tato firma pak vyplácí seniorovi měsíčně určitou přilepšující částku. Po smrti klienta získává firma výměnou jeho dům či byt. I proto se tomuto byznysu říká "obchodování se smrtí" (viz např. Do Česka dorazili obchodníci se smrtí). Možná tomu jenom blbě r

číst více

Z Manifestu disfrutalismu: 

číst více

číst více

Zdravím ze slovinského Piranu. Mám tu, v návaznosti na markety, téma bez-odpadovosti. Už jsem o tom psal v článku "O dvou nákupech". U nás doma se snažíme už nějakou dobu fungovat bez obalů,  obecně bez jednorázovosti (tj. bez modelu "použít a vyhodit") a s minimem odpadů. Proč? Chci se ohlédnout za sebe a nemuset se přitom stydět. Byla to dlouhá cesta a ještě bude. Vlastně ani nevím, kde začala... možná v roce 2007 v Mali? Tam jsem se po deseti letech zhrozil, jak jsou zasypaní v plastech (viz fotka dole). Nebo v roce 2001, když jsem poprvé v Mexiku zakopl o velkou mořskou želvu uškrcenou v plastových držácích od plechovek Coca-Coly (

číst více

Kamarádi připravují na 15.9. důležitou konferenci: Život se supermarkety - Konference o obchodních řetězcích a o tom, proč a jak se jim vyhnout. Napadlo mě při té příležitosti sáhnout do mé připravované knihy, ve které mám mimo jiné i 19 důvodů, proč se super a jiným marketům vyhnout a jít místo nich raději za místními obchodníky, trhovci, výrobci či pěstiteli. Překvapivě ještě v roce 2015 si totiž pouze minimum lidí uvědomuje, jak moc právě markety změnily po roce 1989 tvář naší společnosti - jak moc jejich existence ovlivňuje mezilidské vztahy, lidské zdraví a fungování ekonomiky. Naše společnost by zasloužila na téma "markety" mnohem, mnohem více diskuze. Tento text je mým příspěvkem

číst více

Kamila Boudová patří mezi lidi, kteří mi ukázali cestu v tom, do čeho se oblékat pokud si nechci zničit zdraví (a vedle toho ho nechci zničit nespočtu dalších lidí, kterým můj oděv prošel rukama). Kamila patří ale v naší části světa k těm, kteří umí ukázat, jak podnikat v oblasti módy tak, aby to prospívalo (zákazníkům, zaměstnancům, ostatním lidem a planetě), ne aby to pouze krátkodobě vydělávalo).
Podívejte se na její nedávný rozhovor s Martinem Veselovským na DVTV: Levná móda? Karcinogenní, otravujeme vzduch i půdu, na její přednášku na Svobodě Naživo (nahoře) nebo na náš rozhovor před půl rokem níže. A pokud se s ní chcete v našich končinách potkat (žije v Paříži) t

číst více

Zaujal mě článek v jednom z květnových čísel časopisu The Economist: "The Weaker sex" a "Badly educated men in rich countries have not adapted well to trade, technology or feminism". Chvíli mi trvalo než jsem z něho vytáhl esenci. Až dnes. Pojednává o tom, že méně vzdělané muže čekají v blízké budoucnosti zásadní potíže.

číst více

Ricardo Semler: Tímhle člověkem to pro mě všechno začalo. On byl první, u koho jsem si všiml, že i (velká) výrobní firma může být uvnitř naprosto svobodná, lidé tam mohou být lidmi a žít i v práci tak jako žijí jinde.

číst více

Mám týden na to, abych odevzdal rukopis své nové knížky na korektury. Sedím v tom teď proto od rána do večera. Včera a dnes se mi ale lepí klávesnice na prsty. Na našem venkovním teploměru bylo většinu dne 38 °C. Škála ČMHI přitom končí na šestatřicítce (viz printscreen #1 níže). Vůbec si nestěžuji - třeba v irácké Basře mají tyto dny až 52 °C. Ve stínu. Celsia (viz printscreen #2 dole). Je to měsíc a kousek, co tyhle teploty zakusili třeba i v pákistánském Karáčí a během pár dní jim přestaly stačit všechny márnice ve městě a neměli kam pohřbívat (reportáž CNN dole). Pro pocit, co to 52 °C vůbec znamená se podívejte na video zcela dole.
Pokouším se si to dávat krapet do souvislostí...

číst více

Když už jsme u toho prázdninového rozjímání (viz Na čem skutečně záleží?), mrknětě i na tenhle kousek filmu. A prosím neříkejte, že ho znáte! Alespoň já myslím, že vidět, je něco jiného než znát. A i kdyby, tak od "znát" je zpravidla ještě pěkně dlouhá cesta k "dělat". Takže tady je další prázdninová otázka: "Za kolik prodáváte vaší svobodu? Případně za kolik by byla na prodej?" A neptám se "řečnicky" Ta částka by mě zajímala. Za kolik Kč (či v jakékoli jiné měně) svou svobodu (tj. život tak, jako ho chcete) prodáváte?

číst více