Žaludková a srdcová firma

25. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: JenniPenni

Naše kamarádka Daniela, člověk, který mě fascinuje svou schopností trefných pojmenování, mi jednou vyprávěla o tzv. „žaludkových“ a „srdcových“ firmách. Žaludková je podle ní ta, kde potřebujete především silný žaludek na to, abyste mohli fungovat, uspět a neublížit si. V srdcové potřebujete především velké srdce, schopnost se nadchnout, jít do věcí naplno, věřit a spolupracovat.

Co se týče lidí, žaludková se zaměřuje na to, jak snížit náklady na zaměstnance. Zaměstnanec totiž představuje pro firmu náklad. Srdcová firma se snaží lidem umožnit, aby se co nejlépe zapojili. Žaludková bojuje proti mnoha přirozeným aspektům toho, co dělá člověka člověkem – nutí je přicházet na konkrétní hodinu, odsedět/odstát si minimálně osm hodin denně, předstírat práci a řadu dalších věcí, které tento projekt pracovních revolucí do detailu popisuje.

Kdo by chtěl ještě v 21. století pracovat v žaludku, když si může vybrat srdce? Smutným faktem dneška přitom je, že většina lidí funguje právě v žaludku. Své srdce nechávají každé ráno v igelitce před vrátnicí.

Pro mě to není nic než trefné pojmenování starých a nových firem. Ale nové jméno často pomůže vidět skutečnosti novýma očima. A proto jsou různé paralely, metafory a přirovnání pro lepší porozumění realitě nezastupitelné. Nicméně žaludková firma je ta tradičně řízená, do pyramidy zorganizovaná, konvenční. Snaží se pilovat slabé stránky a své lidi spíše omezuje, než by jim dala prostor. Srdcová je potom ta, která se snaží stavět na principech demokracie, silných stránkách, a dává tak lidem prostor projevit, co v nich je.

Myslím si, že už pouhá představa žaludku a srdce musí mnohým z nás otevřít oči. Říkám si, kdo by chtěl ještě v 21. století pracovat v žaludku, když si může vybrat srdce? V žaludku plném vředů, rozkládající se potravy, šťáv a stále stejné peristaltiky. Smutným faktem dnešní doby přitom je, že většina lidí funguje právě v žaludku. Své srdce nechávají každé ráno v igelitce před vrátnicí.