Blog o nové práci a dobrém životě

Žiju teď trochu v tempu. O to víc překvapení ale dnes a denně zažívám. Dnes jsem se třeba překvapil tím, že už za 18 dní opouštím na půl roku on-line svět (zde), a došlo mi, co všechno je před tím ještě třeba dodělat. Hlavně mi ale došlo, že už za týden se koná Svoboda NaŽivo - to hlavní, co už třetí rok za sebou pořádáme...

číst více

Může to být nějakých pět, sedm let, co mi došlo, jak moc potřebujeme my lidé patřit do skupiny jedinců sdílejících společný smysl a hodnoty. V Bowling alone ("Hrát kuželky sám") mi došlo, proč je tolik lidí v naší společnosti na “práškách” (viz např. zde). Začal jsem si všímat, že šťastný člověk je především ten, který je součástí nějaké komunity - prostě ten, který "nehraje kuželky sám". Došlo mi, že úspěšná firma, která přitahuje lidi jako žárovka můry, je ve své podstatě komunita jedinců sdílejících společné principy a rituály. Klíčová je dle mého komunita v místě bydliště. Došlo mi, že šťastní a zdraví lidé v místě svého domova číst více

http://www.youtube.com/watch?v=e3wztLjmt-E

Pod svícnem bývá největší tma. Takový mám pocit z mého objevu roku, kterým je prvorepublikové družstevnictví. Dostalo mě, že to, co už pár let složitě objevujeme V Gore, Semcu, Zapposu nebo v Google bylo v naší části světa, ještě do roku 1952, naprosto běžné. “První republika” byla podle mnohých “družstevní republika” - jinými slovy “jel v tom (skoro) každý”. Založit družstvo bylo tehdy asi tak běžné jako je dnes založení eseróčka. A pokud víte trochu o čem mluvím, byly to firmy nejenom svobodné, ale navíc skutečně demokratické (zdaleka ne každá firma, jejímž cílem je dnes svoboda, je skutečně demokratická). Lidé je zakládali ne proto, aby zbohatli (jako je tomu dnes), ale proto aby vyřešili nějaký svůj problém, jehož řešení bude ve spojení s druhými snažší než, když kdyby na to byl člověk sám (uskladnění surovin či potra číst více

Tohle video jsem natočil vloni po návratu z Bělehradu a následné návštěvě jedné pražské restaurace. Přestože si toho všímám už léta, ten ostrý kontrast mě pomohl vidět, jak moc jsme my Češi "ticho". Většina z nás se přitom rodí stejně hlučná jako balkánské, latino-americké či africké děti, ale český rodič a následně učitel nás umlčí. Podobně jako v případě dnešního lhaní v české politice, je to umlčení ve smyslu pasivity a (a následné “hledění si svého”) tak časté, že ho považujeme za normální. Nedivíme se mu. číst více

http://www.youtube.com/watch?v=E3m4w5Pe7Qk

Tohle byla přednáška, která mě na letošním pražském TEDxu dostala nejvíc. K slzám mě dostala... život aktívní vs. život pasívní. Život tvůrce vs. život oběti. Život, který prospívá vs. život, o kterém vlastně ani nevíte... čtete o něm možná ve statistikách. Myslím, že aktivita je to, co rozhoduje o tom, "jak se člověk má". Aktivita je též to, co rozhodne, zda a jak dlouho jako druh přežijeme. Já teď strávil pár dnů v posteli a když jsem měl sílu, díval jsem se na filmy.  číst více

Toto bude jedna z nejdivnějších věcí, na které narazíte 20.11. na letošní Svobodě NaŽivo. Projekt Zuzany Ondrášové člověku umožní osahat si, co zažívají pouze křečci v kleci a dokonale si nasimulovat životní styl známý pod termínem "krysí závod". Myslím, že by to mohlo být  pěkné memento - natočit či vyfotit se, jak v tom člověk pádí a následně si to dát někam před oči (do mobilu/počítače/na zeď) jako připomínku marnosti takového snažení ... které je ale v našem dnešním světě realitou až devíti lidí z deseti. Pokud máte o podobný suvenýr z Bratislavy zájem, oblékněte si 20.11. něco slušivého a my vás rádi zvěčníme :-).

číst více

Tento článek - Práce na hovno či v originále On The Phenomenon Of Bullshit Jobs od Davida Graebera jste už jistě všichni četli. Přesto sem s dovolením dám několik výstřižků, neboť jsou to "hřebíčky na hlavičku". Sám se totiž ptám, jak to, že se systém, který zpočátku sliboval hromadu volného času a pro většinu lidí možnost tvořit, co milují se tak hrubě zvrtl? Jak to, že dnes 8-9 z 10 lidí nemá vztah k tomu, co dělá? Jak to, že je tolik lidí "na prášcích"? Jak to, že byznys likviduje planetu v míře dosud nevídané (

číst více

Dával jsem to včera na facebook, ale přijde mi, že to stojí za hlubší úvahu. Takže... hlásil jsem, že 1.12. lámu tužku. Včera jsem dostal tři zprávy, které mi pomohly uvědomit si ten hlavní důvod, proč to potřebuji udělat - mrkněte na ten facebook (a že na půl roku zlomená tužka nebude sama o sobě stačit). Jinak tohle bude možná jedna z nejúpřímnějších blogo-zpovědí od krysího závodníka. Ne, že bych měl s otevřeností trable, ale některý věci nerozhlašuju na potkání. Dnes jo.

číst více

Něco takového jsme ještě nepořádali. Možná jste četli Peníze, nebo život? (či něco jiného). Možná něco z hromady článků (Jak si vytvořit vlastní práci?, Jak začít?,...) nebo videí na tomhle (či jiném) blogu, určitě máte za sebou nějaký ten vlastní pokus-omyl... ale ještě jsme tu neměli setkání s lidmi, kteří se dokáží živit tím, co milují. Alespoň já o něm nevím. Požádali jsme jich proto sedm o pět krátkých číst více

Včera jsme v naší škole (viz např. montessori cesta nebo 10 postřehů z montessori)  uspořádali podzimní jarmark. Přestože jsem v životě už pár jarmarků zažil, tento mně nadchl natolik, že sedám ke kompu, abych se podělil o pár podstatných postřehů. Především mi došlo, že “jarmark” je geniální “nástroj”. Nástroj, se kterým se může naučit pracovat většina z nás. Tak jako třeba dlátem vydlabete díru do dřeva, hoblíkem ho vyhladíte do hladka, jarmarkem dáte lidi dohromady, mnohé seznámíte a propojíte, “uděláte jim den”, inspirujete je, usnadníte jim výměnu toho, co vytvořili a (těm, kteří o to stojí) číst více