Včera jsem na kurzu Autorita & vedení narazil na jedno AHA, o které se nemůžu nepodělit. V jedné části jsme si měli každý pojmenovat jednu klíčovou hodnotu, které v současné době věnujeme největší pozornost. Vznikl seznam, který vidíte napravo nahoře (férovost, blízkost,…). Napadlo mě vedle toho sepsat hodnoty naší většinové společnosti. Avšak ne ty naleštěné, deklarované (našimi politiky, médii, reklamou,…), ale ty většinovou společností vnímané (alespoň to, co od lidí okolo sebe slyším já).

Minulý pátek v Lucerně jsem z úst Jana Hnízdila zaslechl, že už 600.000 Čechů je na antidepresivech. Zmiňoval též to, že jeho pacienti jsou „stejně nemocní jako je společnost, ve které žijeme.“ (viz toto video)

Mně ten náš systém přijde nejenom „nemocný“ v klasickém smyslu slova, ale i nemocný, tedy bez moci, vlivu, možnosti ovlivnit chod dění. Vnímaná „moc“ se podle všeho soudředí mezi pár lidí (zástupců finančních skupin a jejich přátel) a ti ostatní logicky pociťují dost často nic než bezmoc. Dlouhodobě vnímaná bezmoc může vést k agresi (např. momentálně žhavě debatovaný Dan Landa) či apatii (kdo z nás to nezná?) a nakonec k nemoci, a to obrazně i doslova.

Jak to, že většina lidí touží po lásce a blízkých vztazích s lidmi, zatímco většinová společnost dává na první místo výkon a soutěž?

Aby ne, když je člověk od přírody (či čímkoli jiným) naprogramovaný k férovosti, blízkosti, zdraví, lásce a dalším hodnotám z pravého sloupce nahoře a přitom žije v systému, kde je nutné (pro většinu lidí) v pondělí ráno vyběhnout někam, kde to člověk nesnáší, aby vydělal na věci, které nepotřebuje a tím se vyrovnal lidem, které nemusí. Vždyť je to jako kdyby rybu nutili šplhat nebo veverku plavat! Já osobně se nedivím, že 600.000 našinců bere prášky a ti ostatní tvrdí, že jsou v prdeli. Kromě těch, co jsou na Neurolu. snad nenadává pouze to promile lidí, u kterých se kumuluje moc. I když bůh ví, jak ono to všechno je…?

Komenského desatero jsem už do jednoho z článků dával, ale znovu připomínám, že i v naší tradici najdeme stopy toho, na co upozorňuje stále více sociologů, psychologů, filozofů a dalších lidí. Tj. že dlouhodobě můžeme být šťastní, úspěšní a zdraví pouze, když naše vnitřní nastavení bude v souladu s nastavením vnějšího světa. Jinými slovy, že kapitalismus je a bude „v prdeli“, pokud nebude někdo nebo něco, co nás přiměje k tomu, abychom pravý sloupec upřednostnili před tím nalevo. Co myslíte?