jarmark X

Včera jsme v naší škole (viz např. montessori cesta nebo 10 postřehů z montessori)  uspořádali podzimní jarmark. Přestože jsem v životě už pár jarmarků zažil, tento mně nadchl natolik, že sedám ke kompu, abych se podělil o pár podstatných postřehů. Především mi došlo, že “jarmark” je geniální “nástroj”. Nástroj, se kterým se může naučit pracovat většina z nás. Tak jako třeba dlátem vydlabete díru do dřeva, hoblíkem ho vyhladíte do hladka, jarmarkem dáte lidi dohromady, mnohé seznámíte a propojíte, “uděláte jim den”, inspirujete je, usnadníte jim výměnu toho, co vytvořili a (těm, kteří o to stojí) přímo na jarmarku dáte možnost tvořit, předvést své umění ostatním a třeba si i trochu osahat svůj důlek. Jarmarkem nezřídka vdechnete život do, jinak mrtvé čtvrti (já si často o víkendech nebo o pozdních odpoledních všedních dní, v mnoha českých městech či městských čtvrtích, přijdu jako při zákazu vycházení). Ukážete lidem, že volný čas (včera byla sobota) je možné trávit barevněji, hlouběji a hlavně ŽIVĚJI než bloumáním po anonymním nákupním centru či třeba skákáním padákem. Bez nadsázky si myslím, že jarmarkem můžete změnit svět.

Kdo trochu cestujete mimo naše postindustriální teritorium do míst, které zprůmyslnění a s ní spojená městská anonymita ještě nezasáhla nebo do míst, které se z této epochy už vymanily a navrací se zpět ke svému místu, ke komunitnímu způsobu životu a blízkým vztahům s lidmi ve svém domě, ulici, čtvrti nebo obecně v obci, vidíte o co jsou tito lidé šťastnější (a též zdravější!!!). Ať už jsou to trhy či jakékoli jiné příležitosti „spolu-tvořit“ a hlavně „spolu-být“. Kdybyste včera jen viděli všechny ty zářící oči!! O co jiné je přijít v sobotu na trh, kde se potkáte s přáteli, dáte si skvělou polévku nebo parádní koláčky, které připravili vaši sousedé (či “spolu-rodiče”), nakoupíte si zdravé ne-chemo-potraviny, přátelé vás seznámí s jejich přáteli, vaše děti si vyrobí třeba draka nebo lucerničku z listů, vydlabou si dýni, namalují si obraz…. a penězi, které na trhu utratíte, navíc zaplatíte pomůcky pro děti z místní školy (nebo cokoli jiného, podobně prospěšného)… A to vůbec nemluvím, že se do příprav jarmarku můžete aktivně zapojit – domluvit si stánek, dodat své výrobky, tvoření pro děti, cokoliv a zažít tak parádní “flow”.

jarmmm

Teď to porovnejte s tím, jak funguje dnešní většinová společnost (a jak funguji často bohužel i já). Kolik z nás nezná vůbec sousedy ve svém domě, neřkuli ve své ulici? Kolegy v práci? Rodiče spolužáků vašich dětí ve škole či školce, kam chodí vaše děti? – viz např. v “Podpoř svého kavárníka”… jak říkal už Erich Fromm… život člověka v moderní kapitalistické společnosti staví na dvou nohách – na 1. radikálním hedonismu (hlavní prioritou života se stalo to – si ho maximálně užít) a 2. neomezeném individualismu (já, já, já, jenom já… jde především o mě, ostatní se stávají nástrojem k tomu to „dotáhnout, co nejdál“). Naše kultura nás tak programuje především k efektivitě… čím více získáme, za čím míň méně času, tím lépe. A protože žijeme v „kapitál-ismu“, jde hlavně o maximalizaci „kapitálu“ (neboť kdo má kapitál je důležitější než ten, kdo ho nemá). Závodíme s časem (a s druhými).

jarmark III.Co se proto týče například zajišťování potravin, dnes je nejobvyklejší sednout do auta a odjet do anonymního hangáru, kde pravděpodobně nebudu nikoho znát, neboť většina ostatních (včetně zaměstnanců) přijela též svým vozem (a obaleni plechem jsme se cestou neměli šanci potkat). Jsme tam proto, abychom „maximalizovali kapitál“ (zákazníci nakoupili levně, se slevou, v akci, podle letáku a zaměstnanci si vydělali), ne proto, abychom (kromě nutnosti nákupu) naplnili naše vrozené potřeby jako je například sounáležitost… Stejně tak vyrážíme mimo svůj domov “za zážitky” nebo (mnozí z nás) do do „zaměstnání“. V místě svého domova jsme tak přestali žít. Už tam pouze bydlíme. Domov se tak stal bydlištěm.

Žijeme v době, kdy jsme v místě svého domova přestali „žít“. Tam, kde se dřív žilo, dnes pouze „bydlíme“. „Domov“ se stal „bydlištěm“.

A zde přichází moje včerejší „AHA!“ Kdokoli z nás může vzít jarmark jako nástroj tuto anonymitu, toto dojíždění za tupým bůhvíčím, tuto bezbřehou a smysl-postrádající maximalizaci kapitálu a kumulaci zážitků změnit. Dát lidi z vašeho domu, z vaší firmy, z vaší ulice, čtvrti či firmy dohromady, propojit je, pomoci jim se poznat a začít si důvěřovat. To může udělat každý! Nebo jinak: K-A-Ž-D-Ý. Doslova.

jarmark

Věřím, že TO JE CESTA KE SVOBODĚ A SKUTEČNÉ DEMOKRACII, budované ZDOLA (viz Příběh našeho zotročení). Včera to byla Péťa Mitická, která se před pár týdny zadívala z okna svého domu na dozrávající dýni, aby následně zasedla ke kompu a poslala nám ostatním e-mail: “Dozrávají nám dýně. Určitě nejsme jediní rodiče u nás ve škole, kterým se na zahradách objevují podobné věci. Pojďme udělat podzimní jarmark!“ Slovo dalo slovo, po kterém následovalo pár týdnů usilovné práce a do té doby neuvěřitelná aktivizace a zapojení mnoha dalších rodičů. Včerejšek byl vyvrcholením….

jarm

S kolika rodiči u nás ve škole se neumíme „jen tak“ sejít a vymlouváme se, že “nemáme čas”. Včera jsme si ho udělali, s mnohými skvěle probrali život. S kolika rodiči, s kterými se ráno a odpoledne míháme ve škole jsme se měli konečně možnost seznámit! Stejně tak s učiteli. Kolik jen přijelo kamarádů z jiných čtvrtí!? Kolik se přišlo podívat nových lidí, kteří hledají školu pro svého dítě!? Dokonce s námi část odpoledne strávili i Eva Tylová, Daniela Rázková a Petr Prchal (naši radní – viz např. tweet Daniely Rázkové)… a já měl pocit, že to nejsou v žádném případě nějací anonymní politici na předvolebním turné, ale lidé, naši sousedé, kteří s námi sdílejí smysl našeho snažení, a kteří nás přišli podpořit a společně s námi pobýt…

jarmark II

Já osobně si myslím, že pasivita je kořenem nesvobody a neštěstí (viz např. To není moje věc! nebo Život aktívní a pasívní). Individualizmus a celá ta naše postindustriální odcizenost nás vede k tomu, abychom ještě i v roce 2013 volali po vůdci, po pevné ruce a jednou za čtyři roky se nechali zblbnout „kluky z plakátu“. Mně včera došlo, že jarmark může být jedním z klíčových nástrojů pro demokracii budovanou zdola, demokracii skutečnou a tedy i společnost se zcela jinou mírou (dnes běžných) sociálních patologií (závislosti, nezaměstnanost, deprese nebo i kojenecké ústavy či domovy důchodců, …) než je tomu dnes. Společnost, ve které většina z nás může strávit důstojný život věnovaný tomu, co má opravdu ráda. Život, který nás všechny může posunout zase o kousek dál k tomu, aby se Země stala lepším místem pro život.

P.S.: Kamilo, dík za fotky! Péťo M., díky za výkop. Díky Danovi Bezányimu a naší bývalé školce za obrovskou inspiraci. Díky všem ostatním, kdo jakkoli přiložili ruku k dílu. Předevčírem a minulou sobotu jsme strávili den debatami s Jaroslavem Duškem, Táňou Fischerovou, Naďou Johanisovou, Ilonou Švihlíkovou, Anežkou Janátovou a dalšími inspirativními lidmi nad tématy demokracie, svobody, tvořivosti a radostnosti. Bylo to krásné a nadějné filozofování. Včera to pro mě byla ale praxe. Skutečnost. Něco, na co si všichni můžeme sáhnout. Příklad! Ukázka toho, jak to může jít. A že skutečně každý z nás M-Ů-Ž-E. Že každý z nás máme M-O-C, ne BEZ-MOC a NE-MOC, jak si často myslíme. Díky!!