Umění žít

Mám tu jeden z příběhů, který najdete v knize Třináct tisíc dní. Týká se toho, jak moc je možné se lišit od většiny, aby nám ostatní ještě vůbec rozuměli. Musím říct, že v oblasti hledání vlastní cesty (tak, aby byla zároveň pro druhé ještě přijatelná) jsem pár zkušeností už nasbíral.

Tento příběh začíná v běloruském Minsku v roce 1989 slovem, které bylo na pět papírů. Poprosil jsem proto svoje holky, aby mi pro tenhle blog nakreslily ilustrační obrázek (Valentýnka kreslila S, V. Valérie O, O a společně vyrobily L).

číst více

Dnešní hromádka fotek a text k tomu je jednou z mých odpovědí na otázku: "Doba jedová: Jak ji přežít?". Navazuje na: "Od marketů zpět k obchodníkům" a je to jakási aktualizace "Podpoř svého kavárníka" po našem přesunu z Holešovic do Komořan, případně též "O dvou nákupech".
Věřím v to, že k-a-ž-d-ý máme na výběr, a že náš svět se může do velké míry utvářet podle toho, co si zvolíme. To nejsnažší je hlasovat penězi = utrácet pouze tam, kde to prospěje i číst více

Dávám to sem pěkně za čerstva, neboť tenhle rozhovor mě hodně bavil. Napadl mě při psaní zprávy o Kopistech, Krameterhofu & Lysé. Vlastně mě krapet naštvalo, že jsem v Lysé neměl kameru, a že Katka Varhaník Wildová, autorka mého letošního objevu Manifestu disfrutalismu zítra mizí na čtyří měsíce do Spanělska. Zvládli jsme se domluvit a v pátek to pěkně rozpovídali...

číst více

Je to už měsíc, co jsem se byl v Liberci podívat na místní "Summerhill" (viz jejich facebook nebo web), který se tam začíná zajímavě klubat. Záminkou byl cyklus přednášek, které škola uspořádala k tématu svobodného vzdělávání - viz záznam z povídání nahoře. K tomu jsem ještě cestou navštívil staré kamarády v Turnově (Vítku, Honzo, Péťo, mávám) a celý den mi sedl jako nějaký krásný film. Film, který vás vtáhne do děje. Film, který ale jaksi nejste schopni převyprávět, jen se cítíte plní toho krásného pocitu. V tomhle blogu dovolte tedy jen pár fotek a pocitů. V závěru i několik málo informací z mého současného fungování.

číst více

Prázdni-ny: prázdné, činností nevyplněné období je ideální pro reflexi a uspořádání si priorit. Kamarád ze Slovenska mi poslal kraťoučký film, který by k tomu mohl pomoct. Alespoň na mě tyhle věci - jako na pracujícího rodiče dvou dětí - působí.

číst více

Vloni mě na TEDxu v Bratislavě zaujal Jakub Ptáčín s Operačným programom: Krajšie" width="560" height="315" frameborder="0" allowfullscreen> Slovensko. Řekl jsem si, že by se mi podobný občanský manifest taky líbil a rozhodl jsem se ho sepsat do deseti bodů v rámci Tišnov žije. Byla tam kamera, a tak se na to podívejte. Je to možná trochu dlouhý a upovídaný, ale třeba v tom najdete i něco pro sebe nebo to spolu propracujeme k větší dokonalosti. Je to o tom, jak žít svobodněji (více po svém) a zároveň zodpovědněji (více prospívat a méně škodit). O tom, jak (lépe) žít a (více) nechat žít.  číst více

Tento týden tu mám tři rozhovory se mnou. "Rozhovory se mnou" zní šíleně ego-maniakálně, ale nevím, jak jinak to nazvat. Mimochodem všiml jste si někdo, že se sem do blogu snažím psát jen jednou za týden, a to celkem pravidelně? Vždy v úterý +/- jeden den. Je to pro někoho fajn? Nebo spíš ne-fajn? Napište, prosím. Ať mám nějakou zpětnou vazbu. Díky.

číst více

http://www.youtube.com/watch?v=cclencDw73g

Tohle video pro mě byl důvod, proč přijet na letošní TEDx do Nitry. O Ivanu Ježíkovi jsem do té doby neměl ani ponětí. O to víc jsem zajížděl do křesla, když jsem poslouchal a sledoval jeho vyprávění. Byla to pro mě nejlepší přednáška za hodně dlouhou dobu a Ivan je pro mě jednou z velkých nadějí, že jednou bude líp. Je to také on, kdo ve mě uspíšil moji letošní fascinaci Slovenskem (přesněji řečeno slovenskými intelektuály), která vyvrcholila nedávnou Slobodou NaŽivo v Bratislavě. Přál bych si, abychom český a slovenský aktivismus mnohem lépe propojili. Myslím si, že bychom se tím všichni obohatili. Pokud je to ve vašich silách, prosím pomozte.

číst více

Před třemi týdny jsem byl, po dlouhé době, na pohřbu. Bylo to takové to tradiční venkovské loučení, co zná většina z nás dnes už jen z filmů. Farář, kostel, zpěv, kázání, vzpomínání. Sešlo se odhadem 250 - 300 lidí. Štrůdl lidí postával i venku, protože uvnitř už nebylo místo. Obřad trval bezmála dvě hodiny. Zemřel Míla Doležal - dlouhá léta můj velký vzor. Neumím psát pocty nebo nekrology a nikdy jsem to tu neudělal, ale pan Míla žil tak, jak bych si já v mnoha ohledech přál žít a já mám potřebu na něho zavzpomínat a za mnohé mu poděkovat.  číst více

Může to být nějakých pět, sedm let, co mi došlo, jak moc potřebujeme my lidé patřit do skupiny jedinců sdílejících společný smysl a hodnoty. V Bowling alone ("Hrát kuželky sám") mi došlo, proč je tolik lidí v naší společnosti na “práškách” (viz např. zde). Začal jsem si všímat, že šťastný člověk je především ten, který je součástí nějaké komunity - prostě ten, který "nehraje kuželky sám". Došlo mi, že úspěšná firma, která přitahuje lidi jako žárovka můry, je ve své podstatě komunita jedinců sdílejících společné principy a rituály. Klíčová je dle mého komunita v místě bydliště. Došlo mi, že šťastní a zdraví lidé v místě svého domova číst více