Umění žít

V pondělí jsme složili naši novou knihu Sláma v botách 2. V tomto blogu chci popsat jedno malé dejá vu, které mi u ní naskočilo. Chci vysvětlit, proč si tuto knihu přečíst a obecně proč Slámu číst a šířit. A protože tato kniha je dalším evolučním krokem v tvorbě ekologických knih, chci napsat něco i k tomu. Na závěr přikládám i pár fotek toho, jak kniha vypadá. P.S.: Zítra 21.12. ji křtíme v Lounech a 9.1. v Uhříněvsi. Přijďte!

číst více

Sešli jsme se, po letech, s Petrem Márou.
Od března 2011 do listopadu 2013 jsme spolu natočili 23 dílů "lavičkového" filozofování pod názvem "Snídaně". Před třema lety jsme se pak sešli ještě jednou, k 24-ce. 
Teď jsme mluvili jsme o aktuálních křižovatkách, na kterých se lidstvo nachází, o tom, jak jsme se posunuli od našeho posledního setkání, jaká byla moje letošní cesta vlakem napříč Ruskem a probrali jsme i Gretu a Marxe :-).
Rozhovor je od včerejška venku. Enjoy!

číst více

Byl jsem včera večer na představení nové aktivity firmy Patagonia s názvem Patagonia Action Works. Dostal jsem tam za úkol vyjádřit se k tématu enviromentální krize. Byl to večer plný skvělého vyprávění a naděje. Na můj vstup se můžete podívat ze záznamu výše. 

číst více

Když jsme byli malí, dospělý svět po nás požadoval, abychom byli hodní a abychom nezlobili. Když jsme "tuto hru" odmítali hrát, hrozili nám nepřijetím. To nás samozřejmě děsilo. Pro dítě není nic horšího! A tak jsme se snažili být hodní (přijetí) a ne-zlo-bit. Tak dlouho jsme se snažili, až jsme přestali slyšet sebe a začali místo toho poslouchat druhé. Odřízli jsme se od svých pocitů, které jsou oním kompasem, který nám říká, co je správně a co špatně, co je pravda a co lež, komu věřit a komu ne nebo kdy už máme dost. Většina dospělých tak dnes své tělo neslyší, nerozumí svým pocitům. Proto si neumí stanovit své hranice a ohlídat si vlastní míru... bohužel příliš často až tak, že smrtelně onemocní. O tom, jak tento mechanismus funguje a co s tím, je tato kniha. V tomto blogu si přečtěte mojí předmluvu, ve které se snažím vysvětlit v čem je právě tato kniha speciální.  

číst více

Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde. 
Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

číst více

Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

číst více

V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

číst více

Tak jako jsem si koncem roku zvykl slavit Vánoce nebo Silvestra, už pár let sedám v tomhle období ke kompu, abych si sepsal to nejzajímavější z roku, který skončil. Zde je mých top dvaadvacet AHA roku 2018. Zde 2017, 2016 zde a 2014 zde. 

číst více

Plánoval jsem letos zůstat zalezlý, abych dopsal knihu, kterou jsem posledních pět let rešešoval. Samotného mě překvapilo, jak jsem si tyto své hranice (zase) nedokázal udržet. Vysvětluju si to tak, že mě vychovali jako hodné dítě, pro které je schopnost stanovení si NE holt slabinou.
A tak jsem, svým předsevzetím navzdory, mluvil letos o všem možným. Do tohoto blogu jsem vybral to co mě nejvíc bavilo. Najdete tu přednášky o chudobě, o marketingu bez manipulace, o svobodě, zodpovědnosti, o naší KPZce nebo o tom, jak náš dnešní svět ovlivnilo to, co se stalo v letech 1939 - 1952 nebo dokonce mezi lety 1000 - 1300. Když byste se chtěli do něčeho zaposlouchat, ať víte, kam se podívat. Jinak mnoho dalších monologů i dialogů najdete na mém youtube kanále. 

číst více

Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé chrstne na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: “Co blbneš, vždyť to nemá cenu!” Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: “Dělám, co můžu.” viz Příručka kolibříka

číst více