Umění žít

Existuje dokonalejší rozpouštěč ega (= falešné představy o vlastní důležitosti) než je smrt? Předevčírem jsem si to zase připomenul. Letos mi umírá už čtvrtý blízký člověk (první byl Lukáš). Proč tolik najednou?, ptám se sám sebe...

číst více

Předminulý víkend jsem absolvoval druhé (obnovené) setkání naší širší rodiny. Napsal jsem pár řádků o tom, proč mi tato setkání přijdou i dnes důležitá a jaký vztah má funkční rodina k práci a k naplněnému životu.

číst více

Včera jsme po chvíli pohovořili s Katkou Varhaník Wildovou, autorkou mého objevu loňského léta knihy Manifest disfrutalismu. Navrhl jsem, abychom návazali na Katčin nedávný rozhovor s Martinem Veselovským na DVTV, rozpovídali a do větší hloubky i šířky vysvětlili "disfrutalismus". Nakonec z toho bylo tradiční, tentokrát ne gaučové nebo lavičkové, ale maringotkové :-) povídání o širších souvislostech dobrého života. První a druhý rozhovor si poslechněte zde. číst více

číst více

číst více

Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony - a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. Vřele doporučuji Pavlův b číst více

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného - před lety třeba i "čtenost" tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních...

číst více

Mám tu jeden z příběhů, který najdete v knize Třináct tisíc dní. Týká se toho, jak moc je možné se lišit od většiny, aby nám ostatní ještě vůbec rozuměli. Musím říct, že v oblasti hledání vlastní cesty (tak, aby byla zároveň pro druhé ještě přijatelná) jsem pár zkušeností už nasbíral.

Tento příběh začíná v běloruském Minsku v roce 1989 slovem, které bylo na pět papírů. Poprosil jsem proto svoje holky, aby mi pro tenhle blog nakreslily ilustrační obrázek (Valentýnka kreslila S, V. Valérie O, O a společně vyrobily L).

číst více

Dnešní hromádka fotek a text k tomu je jednou z mých odpovědí na otázku: "Doba jedová: Jak ji přežít?". Navazuje na: "Od marketů zpět k obchodníkům" a je to jakási aktualizace "Podpoř svého kavárníka" po našem přesunu z Holešovic do Komořan, případně též "O dvou nákupech".
Věřím v to, že k-a-ž-d-ý máme na výběr, a že náš svět se může do velké míry utvářet podle toho, co si zvolíme. To nejsnažší je hlasovat penězi = utrácet pouze tam, kde to prospěje i číst více

Dávám to sem pěkně za čerstva, neboť tenhle rozhovor mě hodně bavil. Napadl mě při psaní zprávy o Kopistech, Krameterhofu & Lysé. Vlastně mě krapet naštvalo, že jsem v Lysé neměl kameru, a že Katka Varhaník Wildová, autorka mého letošního objevu Manifestu disfrutalismu zítra mizí na čtyří měsíce do Spanělska. Zvládli jsme se domluvit a v pátek to pěkně rozpovídali...

číst více