Epidemie obezity, enkláva křesťanů uprostřed oceánu a korálový ráj bez korálů: Jak se žije na Samoi

Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

Byla to v mnoha ohledech život měnící zkušenost. Zaposlouchejte se. 

A nebo se podívejte na pár fotek... 

První zajímovost: Na letišti v Apii přistávají/odlétají 2 - 3 letadla denně. Ve světě je přitom ve vzduchu v jeden moment skoro 10000 letadel přepravujícch 1,5 miliónu lidí. Přemýšlel jsem, jaké by to bylo, kdyby ostatní letiště přešly na frekvenci Apie.

Letadel je tu tak málo, že se vyplatí najmout kapelu, která lidi vítá. Milý.  

Naše první jídlo. To jsme ještě nevěděli, že jsme přijeli do království junk foodu, kde je 93% lidí obézních, každý druhý má cukrovku a kde mnozí umírají na nadváhu zatraceně mladí. Nevěděli jsme, že budeme tři týdny na fish and chips, slazených nápojích, konzervách, průmyslově zpracovaných potravinách a taru. 

Vali chtěla hned první den do moře. Jenže, přestože je Samoa ostrovní stát, na většině míst se do moře vlézt nedá a mnozí Samoané dokonce neumí plavat... A tak si musela chvíli počkat, než jsme našli přístup do vody. 

23.2.19. Valentýna oslavila devítiny. 

V Apii jsme narazili na prvního krajana - Karla z Holic. Odešel v roce 1968. Prožil život v Kostarice, Panamě, na Americké Samoii. Byli jsme jeho první Češi po osmnácti letech. Krásné setkání. 

Pak jsme vyrazili na druhý ostrov, Savai'i, kde jsme byli domluvení na tom, že pomůžeme na poli. Samojský busy to je na knihu - disco v každým, lidi si sedí na klínech, děti nic neznamenají, pasažéři se rozvážejí až domů....

Tohle je náš cca majetek tyhle tři měsíce, i když pracovní oblečení už je pryč, dárky rozdaný, spousta věcí poztrácená. Obecně toho vlečeme hodně, neboť jsme připravení na hic i kosu. Máme dvě velké moskytiéry, bundy, pláštěnky, deštníky, šnorchly, lahve na pití, samozřejmě kompy, knihy, foťák. Do toho při přesunech vždycky i tašku s jídlem. Týnka táhne ukulele. 

Naše "rodina" na Savai'i. Skutečná rozšířená rodina. Mluvíme o tom ve videu výše. Doma nás bylo 15-20. My s babičkou jsme měli pokoj, ostatní bydleli/spali společně na zemi v obýváku. 

Plný dům dětí. Takhle se pracovalo na domácích úkolech. Podobně jako v Japonsku se toho většina odehrává na zemi. 

Byli jsme tam v období dešťů, což bylo super. Jinak nevím, jak bychom tu práci ve skleníku vydrželi. I když lilo, teplota pod 30 nikdy neklesla. 

Pracovala celá rodina - česká i samojská. Připravovali jsme záhony, sbírali lávu, sázeli čínské zelí, seli okurky, přesazovali cibuli, seli salát, pleli fazole,...

Tolik zelí jsme nikdy nezasadili. Pauza. Dobrý fitko to bylo. Obdivuju zase o trochu víc všechny bio-zemědělce. 

Pole tara, místních brambor. 

Součástí farmy je i kakaová plantáž. Kakao bylo třeba pravidelně protrhávat a sušit boby. 

V neděli se celá Samoa zahalí do dýmu: Vaří se nedělní oběd. Krásný rituál. 

U nás se vařil v této kuchyni :-). Strejda loupe taro, Sulu vaří hovězí nohu, Týna to pozoruje. 

Pak se jde do kostela. Dvakrát. Dress code je velmi přísný. Gatě na ostrově nosí jen katoličtí misionáři. V těch hicech se kalhoty unos'it prostě nedají.  

Milý zvyk - pohřbívat své blízké hned vedle domu. To zelený je náš dům a před ním děda s babičkou. 

Tradičnímu obydlí se říká fale. Nemá stěny a podobně jako sukně tak poskytuje prima profuk. Tady jsme ve Fale s dětma. 

Selfie s dětma. S Ualem v popředí jsme byli jediní muži v baráku. Dřeli jsme spolu na zahradě. Zažil jsem s ním několik skvělých konverzací. Skvělej kluk. Stýská se mi po něm. 

Tohle byl náš kostel. V neděli jsme si tam odseděli pět hodin a vyzpívali jsme si plíce. Jinak jestli je něčeho na Samoi opravdu dost, jsou to kostely. Je to ráj křesťanů.

Tohle je zase fale sousedů a před ním hrobka předků. Mnozí Samoané si dnes už ale staví i západní domy se stěnama, které vyžadují klimatizaci či ventilaci. "Chlazení vzduchu" už dnes přitom údajně spotřebovává 10% světové produkce elektřiny. Se změnami klimatu bude ten podíl stoupat. 

Ve fale jsme pak spali po zbytek dní na Samoi. Tohle je jedna z našich nocleháren. 

Moskytiéra je must. Komáři tu mají pré.. Jo a tohle je největší moskytiéra,v které jsem já kdy spal. 

Týnka pilně cvičí na ukulele. Jinak ukulele je magnet.

Se Situfu a Perel jsme si přišli jako doma. Strávili jsme den zavařováním a debatami o stavu světa... Taky se mi po nich stýská. 

Cestou jsme potkali i další krajany. Tohle je Dominik a Darina. 2 roky na cestě kolem světa, momentálně na cestě na Tahiti, pak Velikonoční ostrov. 

S Tomem, Katkou a Niki jsme toho zažili.... Ti žijí dlouhodobě v Sydney. 

Stejně jako s Amrym a Liorem z Izraele. Oba se narodili a vyrostli v kibutzech. Několik dní s nimi byl dokonalý workshop o tomto izraelském socialistickém utopickém experimentu. Děkuju!!

Hodně dní jsme prožili pod vodou. Nebo u vody. 

I když v moři nám bylo často do pláče. Byl to takový korálový ráj bez korálů. Většina je tam totiž mrtvá. A když umřou korály, odejte hodně dalšího života. Klimatické změny, znáte to :-(.

Jinak Samoa je nádherná. Třeba tohle "koupaliště" s názvem To Sua Ocean Trench... Podobných je tam spousta.