• Kapitoly z dospělé ekonomie: Problémy s dospíváním

    Naposlouchal jsem teď kolem voleb nezvykle moc politických projevů. Často jsem přitom myslel na Katku Wildovou, jak vysvětluje nejistotu lidí ve vrcholové politice nebo byznysu přes Maslowovu pyramidu potřeb. Neboť! Každý jsme měli nějaké dětství, že jo? A ti týraní nebo přinejmenším nemilovaní mají ve vrcholových patrech naší společnosti nespočet příležitostí tyto výchovné díry, alespoň na chvíli zalátat, ať už tím, že někoho porazí nebo opovržením, despektem, "kopnutím do kotníku", pomluvou, drobnou či větší lží... Však víte, co myslím...

    číst více
  • Toaleta: Lidské právo nebo produkt?

    Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

    číst více
  • Kateřina Varhaník Wildová: Kapitoly z dospělé ekonomie


    Přátelé, hlásím, že kniha Kapitoly z dospělé ekonomie od Kateřiny Varhaník Wildové je venku!
    Doporučuji všem, kdo se chce lépe vyznat v dnešním systému a život více žít a méně na něj pouze vydělávat. Knihu si můžete pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku společně s Katčinou první knihou Manifest disfrutalimu.

    číst více
  • Řídit stát jako firmu aneb co tím ten Babiš vlastně myslí?

    Vůbec nevím, proč jsem téma Andrej Babiš tak dlouho ignoroval. Nikdy jsem o něm nepsal i v rozhovoru se mu vyhýbám. Je to asi proto, že je to pro mě celé pořád něco jako zlý sen, z kterého doufám, že se probudím. Nebo proto, že už jen myšlenka na to, co s sebou tento člověk do naší společnosti přinesl, je mi bytostně nepříjemná a bolestivá. Dlouho jsem nevěřil tomu, že i u nás je možné vytvořit (skutky nepodloženou) značku politika-spasitele podobně snadno jako se dá vybudovat značka psího žrádla nebo čokoládové tyčinky...

    Jak všichni víme, možné to je a sen to rozhodně není.

    číst více

  • Bydlet nebo žít? aneb o tom nejdůležitějším, co potřebujeme v naší společnosti změnit

    Vypadá to, že jsem asi začal přispívat do mého oblíbeného Pravého domácího časopisu (alespoň plán je takový) :-). Zde je můj srpnový příspěvek, který jsem napsal ve zmenšené verzi do blogu Doma v Komořanech o tom, jak jsme jeden den v nejodpudivějším místě u nás v Komořanech připadali jako někde v Provence.

     

    číst více

  • Das Kapital: Endlich!

    Stydím se to přiznat: Začetl jsem se do Marxova Kapitálu.
    Nestydím se ale - ani za nehet - za to, že čtu Kapitál, ale za to, že se k tomuto štosu knih dostávám až ve svých šestačtyřiceti. Léta se věnuji tématu práce, jehož úplné pochopení není bez Marxova historického pohledu dost dobře možné.
    Nu což!? Pozdě - líp než nikdy. Ne?

    číst více

  • StandaShow: Školy vychovávají tovární dělníky...

    Zde je sestřih rozhovoru se Standou Hruškou na jeho Standa Show.
    Zajímavý experiment to byl!
    V čem? Nikdy jsem si takhle dlouho (celkem to byly dvě hodiny) s nikým nepovídal z naší ložnice. V naší ložnici to jo, ale ne s někým, kdo sedí jinde.
    Mluvili jsme o škole, o budoucnosti práce a podnikání, o to, jak funguje náš současný ekonomický systém. Bavilo mě to. Díky, Stando!

    číst více

  • To není můj problém!

    Co jsem poznal lidi z Nového Prostoru (připojili se k projektu Slušná firma), mám dojem, že lépe rozumím tématu bez-domovectví - tomu, kde se bere a co to znamená pro společnost jako celek. Psal jsem o něm už i ve své knize Třináct tisíc dní  a protože je to téma zatraceně zapeklité, dávám dnes do blogu kapitolu z této knihy, která se tomuto extrémnímu projevu našeho systému věnuje. A zde ještě jeden text k tématu: číst více

  • Jak se dožít stovky

    Zítra se máme přesunout na Okinawu, kde bychom měli tři týdny (ve vesničce Ōgimi-son) pracovat na farmě (přes WWOOF). Na Okinawu a speciálně do Ōgimi-son jedeme proto, že tu žije nejvyšší počet stoletých žen na naší planetě. Psal jsem o nich ve své knize Třináct tisíc dní.

    V polovině března se máme přesunout na sever - do města Kagošima, kde se sejdeme s Petřinými rodiči a do dvou týdnů na to se vlakem dostat do Tokia, odkud se vracíme domů.
    Zpět bychom měli být 3.4. a mě pak čeká vcelku perné jaro - mrkněte zde.
    Do tohoto číst více

  • Nebuďme otroky svých životopisů

    V tomto blogu najdete jeden z podzimních rozhovorů, který vyšel v časopise Interview.

    Radka Smejkalová z časopisu píše: Hraje si se slovy, s myšlenkami, skládá z nich za pochodu myšlenkové mapy. Je mistr aforismů. Sype je ze sebe jako kostičky z krabice lega, staví z nich základy svých tezí. Hovory s Tomášem Hajzlerem s podobají dlouhé plavbě po nespoutané řece, kde cesta je cíl. Nespěchá. Vnímá. A říká nepříjemné pravdy....

    číst více