Zpět mezi automobilisty: 13 věcí, které mě naučil život bez auta (27. díl seriálu o car-free životě)

Před bezmála pěti lety jsme prodali automobil. Došli jsme poznání, že nám jen zbytečně zabírá místo v garáži, odsává peníze, ničí přírodu a stresuje nás.Toto léto jsme si auto opět koupili**. V tomto díle seriálu o car-free životě chci popsat, co se za těch pět let změnilo a hlavně - co mě to bez-autové období naučilo. 

Situace se, u nás doma, po pěti letech proměnila. Auto jsme opět začali potřebovat, a to z pěti hlavních důvodů: 

1) Před rokem jsem si pořídil zahrádku v zahrádkářské kolonii v pražských Cholupicích. Je tam práce jako na kostele a já jsem na ní většinou sám. Na kole tam se mnou nechce jezdit. Jednou jsme tam jel půjčeným autem a hnedle jela celá rodina a všichni tam pracovali jako šroubci. Když jsme se pak nad tím zamýšleli, holky mi řekly mi, že kdybychom měli auto, tak by tam se mnou určitě jezdily, ale na kole se tam prostě rvát nebudou. Je to asi jen 4 km, z toho ale velká část do kopce. A i já začal pozorovat, že se z mého kola stal "cargo bike", a že bych se mohl v uvezených kilogramech směle poměřovat s lidmi z Asie, které jsem tam viděl na kole vézt třeba i velkou lednici. Jenomže jak stárnu, ubývají mi síly a tak si říkám, jestli mi to ještě stojí za to. 

2) Kromě zahrady, pečuji o stárnoucí maminku (a o její zahradu). Maminka žije v malé obci v Orlických horách, kam je stále obtížnější se veřejnou dopravou dostat. K "bodu zlomu" u mě došlo, když jsem zjistil, že od pátečního večera do pondělního rána, se tam/odtud nedá dostat vůbec. A moje děti, které jsou po-pá ve škole, tak do Čenkovic za babičkou už nejezdí, protože se tam jednoduše nemohou - bez auta - dostat. Arogantní politici (konkrétně Netolický a Kupka) na otázky nás občanů nereagují (viz můj případ  výše) - naopak: autobusové linky se dál ruší a krátí. Kromě dostupnosti potřebuji s sebou do/z Čenkovic brát nově i těžké věci, které vlakem nepoberu - naposledy pilu, štěpovačku, zavařeniny, zásoby na zimu. 

3) Provozujeme nakladatelství a e-shop, což obnáší pravidelné převážení stohů knih a dalších věcí plus dopravu balíků na poštu. K tomuto účelu jsme si auto půjčovali a/nebo jezdili Boltem. Dnes viz obrázek auta naloženého "k prasknutí" na poslední návštěvu Gabora Matého v Lucerně. 

4) Čtvrtý důvod jsou veřejnou dopravou nedostupní, velmi obtížně či předraženě dostupní kamarádi - Holandsko, Kravany nad Dunajom, myjavské kopanice, Zaježka, Sedlčansko, Šumava, Slovinsko,.... K nim jsme si auto buď půjčovali nebo (často) se skřípotem zubů jeli veřejnou dopravou s několika komplikovanými přestupy, nervovali se při tom, když nám ujel přípoj, museli jsme se doprošovat, aby nás někdo svezl autem. 

5) Pět let intenzivního studia stavu veřejné dopravy - na vlastní kůži - mi stačilo. Před pěti lety jsem si myslel, že jen prodávám auto. Nedošlo mi, co všechno se na tom naučím, že to ovlivní celou mojí rodinu, že to bude tak emočně nabité, a že se nakonec i pustím do seriálu o car-free životě a stavu veřejné dopravy (nejenom) v naší zemi. Testování stavu veřejné dopravy v naší zemi za všech okolností tímto nechávám mladším a odolnějším. Téma je mému srdci blízké, je to důležitý aspekt kvality života, a tak se mu budu samozřejmě věnovat dál. V Česku se ale chci snažit vyhýbat situacím, kdy čekám několik hodin nebo dní na spoj v naději, že něco pojede. Toho už jsem si ve svém životě zažil dost. P.S.: Nadále to však hodlám testovat veřejnou dopravu za našimi hranicemi. V prosinci plánuji - pro tento seriál - cestu z Gruzie do Prahy po zemi. Uvidíme, jak dopadnu.  

Tolik mých pět hlavních důvodů, proč se k automobilismu vrátit. 

A co je to hlavní, co mě těch pět let, bez osobního vlastnictví automobilu, naučilo? 

1) Auto je úžasný nástroj, když se umí správně použít. 

2) Tam, kde se dobře, zdravě a dlouho žije, je automobil jen jeden ze způsobů přepravy. Je to nástroj dopravy, který je rovnocenný kolu, pěší chůzi, veřejné dopravě. Tam, kde se dobře žije, není automobil symbol úspěchu či módní doplněk, je to (jen) doplňkový, vedlejší způsob přepravy. Příklad viz Jak se dožít stovky.

3) Auto bylo vytvořeno k tomu, aby sloužilo lidem, aby bylo naším nástrojem, naší "loutkou". Dnes se však role převrací, auto se velmi snadno snadno stává naším loutkařem. Má neuvěřitelnou moc si nás zotročit bez toho, že bychom si toho všimli (samozřejmě, že néé auto, ale marketing auto-korporací). O fenoménu, kdy se z loutek stávají naši loutkaři, píšu detailně v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti

Auto bylo vytvořeno k tomu, aby sloužilo lidem, aby bylo naším nástrojem, naší "loutkou". Dnes se však role převrací, auto se velmi snadno snadno stává naším loutkařem. Má neuvěřitelnou moc si lidi zotročit bez toho, že bychom si toho byli vědomi.  

4) Před automobilovými korporacemi, jejich lobbisty a (spřátelenými) tzv. pravicovými politiky ale smekám v tom, jak se jim podařilo nás vmanipulovat do situace, kdy jsme dnes uvěřili tomu, že potřebujeme 3 tuny železa a dalších vzácných surovin k přepravě 50 - 80 kg člověka. O tom více v některých předešlých dílech tohoto seriálu: např. v 6. dílu O tom, jak se auto stalo módním doplňkem, v 5. dílu: Auto jako symbol společenského postavení nebo v 22.dílu: Motorismus jako symbol společenského postavení, svobody, bezpečí a maskulinity. 

5) Fascinuje mě, jak snadno lze téma "vlastnictví automobilu" využít k odvedení pozornosti od podstatných problémů dneška jako další z nástrojů “kulturních válek” - viz oblíbená "automobilisté proti cyklistům". Přitom valná většina obyvatel moderních měst má jeden společný zájem, a to aby se jim tam dobře a zdravě žilo. 

6) Žasnu nad tím, jak moc se těmto entitám (korporace, oligarchové, lobbisté a zmiňovaní pravicoví politici) podařilo podrobit design většiny světových měst individuálnímu automobilismu s obrovsky destruktivními dopady pro zdraví a kvalitu života běžných lidí (a dalších druhů). Kořeny této proměny najdeme v USA - stručná historie je též v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Jen v Praze je dnes už přes 1 mil. osobních aut, většina je většinu času někde zaparkovaná s obrovskými nároky na prostor a v těch které jedou, sedí v průměru 1,3 člověka. 

7) Se stejným úžasem pozoruji, jak moc se jmenovaným protagonistům podařilo a dále daří demontovat veřejnou dopravu, a to jak globálně, tak samozřejmě u nás v Česko-Slovensku. Strmě roste počet míst, kam se v Česku nedá hromadnou dopravou dostat a pokud ano, tak stále obtížněji a omezeněji. O tom jsem psal už hned v 2. dílu svého seriálu: O další cestě bez auta Aneb tragédie české veřejné dopravy. 

8) Na planetě je aktuálně 1,5 miliardy automobilů a tento počet každou minutou vzrůstá. Legislativou předepsaným cílem (automobilových) korporací je trvalý růst jejich zisků - tj. všemi způsoby se snaží, aby automobilů bylo stále víc. Dopady individuálního automobilového provozu na lidské zdraví, přírodu a postupné kolabování ekosystémů jsou ohromné (toxické látky vznikající spalováním paliva, mikroplasty a další jedy vznikající oděrem pneumatik, tlak na spotřebu stále vzácnějších přírodních zdrojů,...). Individuální vlastnictví osobního automobilu je - z pohledu udržení života na Zemi - jeden z nejvíce destruktivních vynálezů. Pro marketing konzumu je však základním nástrojem. Základní rovnice zní takto: "vlastnit ten správný vůz = být někdo, být ostatními obdivován/přijímán" plus "být svobodný a mít pohodlný, tedy šťastný život." 

Tam, kde se auto stane naším loutkařem, tam kde se lidé stávají na autě závislími -  tak jako je to u nás - tam se auto stává nástrojem oddělování lidí a destrukce života a přírody. 

9) Aby byla přeprava automobilem smysluplná a udržitelná, je třeba aby byl automobil sdílený více rodinami/rodinnou či sousedskou komunitou tak jako to známe z moderních ekovesnic či cohousingu (viz např. zde). Moje zkušenost se sdílecími službami je však taková, že většina je příliš komerční a složitá. Skutečné sdílení funguje pouze tam, kde se lidé znají v konkrétním místě. Valná většina lidí v zemích globálního severu ale ještě není na společné vlastnictví a sdílení připravena. 

10) Za jeden z velkých objevů, v oblasti individuálního automobilismu, považuji aspekt svobody. Vlastnit auto je nám totiž prodáváno často právě jako symbol svobody. Zjistil jsem, že to je pravda pouze v několika situacích. Mezi ty hlavní patří: Místa, kde je neexistující místní infrastruktura, za vším je nutné odjíždět a k tomu byla demontována veřejná doprava.; V situacích, kdy člověk potřebuje vozit (těžké) náklady/věci.; V situacích, kdy je v ohrožení života a automobilem se může rychle přepravit do bezpečí. V mnoha dalších kontextech nám však vlastnictví automobilu svobodu spíše bere. 

Zde je několik případů svobod, o které vlastnictvím automobilu přicházíme:  

A) svobodu dělat, co člověk miluje obklopený svými blízkými (protože na auto musíme vydělávat a my žijeme v systému, kde většina vydělává hákováním daleko od svých nejbližších.  

B) svobodu žít (se vším všudy) tam, kde bydlím. Protože mohu kdykoli a kamkoli odjet, jsem doma mnohem míň doma. Velká část lidí se dostanou do bodu, kdy doma už pouze přespávají. Často se snažím poukazovat na to, že tam, kde se auto stane naším loutkařem, tam kde se lidé stávají na autě závislými -  tak jako je to ve velké části Česka - tam se auto stává nástrojem oddělování lidi a destrukce života, komunit a přírody. 

C) svobodu dýchat čistý a zdravý vzduch,...  

D) svobodu žít bez válek v míru (neboť přístup k ropě a vzácným kovům je skutečnou příčinou většiny válek). 

E) Hegemonie automobilu způsobuje to, že města jsou navrhována na prvním místě tak, aby se v nich dobře pohybovalo automobilem, buduje se infrastruktura - obrovské nákupáky na okrajích měst, stále více "drive-thru" služeb (v USA už dokonce i bohoslužby nebo pohřby), obří parkoviště, silnice a další a další zaasfaltovaná a zabetonovaná půda. Tím přicházím o další a další svobody. 

F) Svoboda vybrat si z plejády dopravy tím non-stop klesá - až do bodu, kdy jedinou možností přepravy je v mnoha místech automobil - člověk se tak na automobilu stává zcela závislým. Auto je základním nástrojem komodifikace života, což je základní proces našeho zotročování. Čím více jsou naše životy zkomodifikované (tj. čím více potřebujeme peníze k uspokojování našich potřeb), tím méně svobodní jsme.  

11) Obrovský nárůst automobilismu a s tím související devastaci místních komunit, kvality života, zdraví, přírody, krajiny je třeba řešit na prvním místě lokalizací našich životů (více viz např. Naše budoucnost je lokální). Je třeba začít budovat tzv. 15 minutová města - tj. města, kde si do 15 minut pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou zajistíte všechny základní potřeby: práci, nákup, zdravotní péče, úřady, vzdělání dětí. 

Obrovský nárůst automobilismu a s tím související devastaci místních komunit, kvality života, zdraví, přírody, krajiny je třeba řešit na prvním místě lokalizací našich životů. Potřebujeme tzv. 15 minutová města - tj. města, kde si do 15 minut pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou zajistíte všechny základní potřeby: práci, nákup, zdravotní péče, úřady, vzdělání dětí. 

12) Česko-Slovensko se po roce 1990 stalo montovnami automobilů pro západní Evropu. Obrovská část živobytí dnešních Čechů a Slováků tak závisí na prosperitě nadnárodních automobilových korporací. Jenomže my se blížíme bodu zásadní změny. Marketingová mašinérie autokorporací, spřátelených politiků a velkých médií pracuje tvrdě na tom, aby každý automobil se spalovacím motorem byl nahrazen minimálně jedním elektromobilem. Tato "masírka" a je ohromná - bohužel není daleko chvíle, kdy se současný ekonomický systém rozsype jako domeček z karet a oblasti světa, jejichž živobytí závisí na globálních korporacích čeká zásadní chudoba a největší problémy. Scénáře kolapsu a dalšího vývoje rozebírá srozumitelně například Charles Eisenstein v knize Posvátná ekonomie.  

13) Poslední AHA pochází z období po nástupu dnešní pravicové vlády, kdy je veřejná doprava od přepravy dvou lidí výš dražší než doprava automobilem. To je - v době ekologického kolapsu a energetické chudoby - natolik absurdní, že se člověku chce plakat. Naposledy jsme se takhle dopravovali do obce Nová Seninka v Jeseníkách (tam 3 lidi, zpět 5 lidí). Cesta s Českými drahami do Starého města pod Sněžníkem (kam by pro nás někdo musel zajet, neboť do Seninky bychom se už nedostali) vychází pro dva lidi tam a zpět (s 25% zákaznickou slevou ČD) 1348 Kč. Autem nás to vyšlo na 950 (spotřeba 5 litrů á 38 Kč). A - jako by to nestačilo - ČD chystá další zdražování.  

Tam, kde se dobře žije, není automobil symbol úspěchu či módní doplněk, je to (jen) doplňkový, vedlejší způsob přepravy, který je zpravidla i sdílený více lidmi.  

Tolik k mým hlavním poučením. Za těch pět let jich bylo mnohem, mnohem víc. Škoda, že jsem ten seriál nezačal psát dřív, neboť třeba zkušenosti z cestování veřejnou dopravou napříč Ruskem (2019, 2016 a předtím v 90.ůetech), po Bělorusku (2016), po Japonsku (2017), po Malajsii (2020) nebo na Novém Zélandu (2019) byly oči-otevírající a život-měnící. I když v mé knize 13000 dní najdete mraky cestovních zážitků z mnoha částí naší planety (do roku 2015), neboť já jsem toho vlaky, busy a sdílenými auty najezdil ve svém životě až nekřesťansky moc. 

Zde pár dalších obrázků z vytěžování našeho auta (jaro '24 - stavební materiál a zahrada).

Podtrženo sečteno: Proč jsme nevlastnili auto stále dobře vím a budu si to pravidelně připomínat. 

Auto (znovu) vlastníme jako vedlejší nástroj dopravy carga a větších počtů lidí. Hlavním způsobem dopravy zůstává chůze, kolo/koloběžka a potom doprava veřejná. Dřív než kdykoli předtím si uvědomuji, v čem vlastnictví automobilu ochuzuje život můj i lidí okolo mě a v čem přispívá k devastaci lidského zdraví, vztahů, blahobytu a přírody. Na druhou stranu žiji v době a v části světa, kde žiji a zřetelně si tak uvědomuji i přínosy vlastnictví automobilu. Očekávám, že doprava bude procházet do budoucna obrovskou proměnou, jsem zvědavý, jakou roli v ní budou individuálně vlastněné automobily hrát. Jsem též zvědavý, zda a jak snadno/obtížně se udržím v roli loutkaře a jaký dopad bude opětovné vlastnictví automobilu na naší rodinu mít. Po tomto létě jsem nadšený - objeli jsme holandské, slovenské přátele, mamince se mi podařilo dopravit řadu věcí, zjednodušil se nám transport knih a nejvíc se raduji z možnosti přepravy věcí na zahradu a zpět. Letos plodila, jak šílená, těžko bych to množství jídla přepravil jinak. 

Mějte se hezky!

*13 let starý benzínový Peuegeot 307
** 3 roky starou, benzínovou Škodu Rapid

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.