Postřehy z matrixu

Tento blog patří do seriálu o carfree životě, neboť vypráví o jedné 700 km dlouhé cestě, kterou se nám s dětmi podařilo překonat - z větší části - veřejnou dopravou. Daleko víc je to ale příběh o jedné z velkých absurdit moderní doby, kdy zástupy turistů ze zemí bohaté části světa jezdí pozorovat poslední zbytky přírody, které na Zemi ještě zbývají. Člověk se považuje za cosi odděleného od přírody. Na jedné straně dělá maximum proto, aby přírodu vytěžil a tedy zničil, na druhé straně jezdí (jako turista) její zbytky pozorovat. My se, v rámci našeho pobytu v Ománu, vydali do vyhlášené želví rezervace. Přečtěte si, jak to dopadlo. Foto: V Ománu jsme byli v roce 2016, kdy byly naše dcery ještě malé. Byly doslovným magnetem pro místní, kteří se s nimi chtěli neustále fotit :-).  

číst více

Minulý týden jsem zažil několik oči-otevírajícich setkání/interakcí souvisejících s válkou, především s tou na Ukrajině a v Rusku. Chci je sdílet v naději, že se třeba dotknou i nějakého jiného srdce než mého. Válku na Ukrajině, kromě veškerého zmaru a destrukce, považuji za jedno z největších ohrožení organizovaného života Homo Sapiens na Zemi. USA/EU se tu snaží všemožně vyprovokovat zemi s 6000 jadernými hlavicemi. Aktuálně jednají o použití raket, kterými by ostřelovali Moskvu. Běžný člověk si neuvědomuje, že použití jediné jaderné hlavice by ukončilo život tak, jak ho známe. Kromě zcela zásadního ohrožení našeho přežití je tato válka stejným útokem na naší svobodu, inteligenci a majetek jako byl covid, jen to celé na desátou. 

číst více

V 88. čísla "Zpráv ze života" píši o naší nedávné cestě po několika státech, které vznikly rozpadem Jugoslávie. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud je nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. (Foto v úvodu: kavárna v jiho-bosenském Trebinje).

číst více

Je to jeden z "plíživých převratů dnešní doby". Jednou větou: Našim dětem není dobře. Mají deprese a jiná psychická onemocnění, řežou se, chtějí si měnit pohlaví,... V české a celkově v západní společnosti ovšem neexistuje diskuze o skutečných příčinách této alarmující krize. Odborníci (i laici na asociálních sítích) se o příčinách a důsledcích přou spíše než že by připustili ty skutečné. Existuje totiž nespočet studií, které nám tu "nepohodlnou pravdu" o skutečných příčinách servírují jako na talíři. 
S mnoha těmito studiemi se můžete seznámit v literatuře. Jednou z našich posledních knih, kterou jsme vydali je světový bestseller Mýtus normálnosti, který ty příčiny polopaticky vysvětluje. Popisuji je i já ve své poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Proto obě knihy najdete balíčku s názvem  Dekonstrukce konzumu. V tomto krátkém článku mi dovolte jen  drobný příspěvek do tolik potřebné diskuze. 

číst více

V důsledku teroristického útoku na Charlie Hebdo, při němž bylo zabito dvanáct lidí – včetně šéfredaktora a čtyř dalších kreslířů – a čtyři Židé byli zavražděni v košer obchodě krátce poté, vyhlásil francouzský premiér Manuel Valis "válku proti terorismu, proti džihádismu, proti radikálnímu islámu, proti všemu, co směřuje ke zničení bratrství, svobody a solidarity."

Miliony lidí demonstrovali za odsouzení těchto zvěrstev, posílené sborovým protestem proti hrůze pod transparenty s nápisem ”Je suis Charlie”. Byly tu výmluvné projevy rozhořčení, které dobře vyjádřil šéf izraelské Strany práce Isaac Herzog, který prohlásil že "terorismus je terorismus a není možné jej vykládat dvěma způsoby, a že všechny národy, které usilují o mír a o svobodu, čelí ohromné výzvě ze strany brutálního násilí." Foto: CC0 1.0 UNIVERSAL

číst více

Po letech jsem si tento týden naservíroval návrat do EU po zemi. Už jsem to zažil dvakrát - jednou z Maroka (pěšky) a pak z Běloruska (busem). Ze Srbska jsme se vraceli autem. 

číst více

Nechal jsem si týden na to, abych si sepsal dojmy ze sarajevského Muzea zločinů proti lidskosti a genocidy z let 1992 - 1995. Pro mě osobně to bylo jedno z nejsilnějších muzeí genocid, které jsem v životě navštívil. Vedle Muzea arménské genocidy v Jerevenu, Muzea míru v Hirošimě, Muzea Gulagu v Moskvě a Muzeu okupace v Rize ho řadím do svým top 5 míst s tematikou ultimátního lidského zla. 
Ještě nikdy jsem ale nebyl v muzeu, kde by bylo lidské zlo páchané na jiných lidech tak detailně zdokumentované jako zde v Sarajevu.
Máte-li na to žaludek, v tomto blogu se podívejte na několik fotografií a přečtěte si pár mých komentářů. Není to systematické, spíše jsem vybral to, u čeho se mi podlomila kolena. 
Pokud mohu doporučit, prohlédněte si to i optikou aktuální genocidy Palestinců. Pokud jsou genocidy z dob jugoslávských válek dnes už solidně zdokumentované, genocida páchaná státem Izrael na Palestincích je nám poslední léta přenášena doslova online. Nikdy v historii jsme neměli tolik informací jako máme dnes z Gazy a Západního břehu... což je v ostrém kontrastu s tím, jak vehementně je tato systematická eliminace jednoho celého etnika, popírána celým blokem tzv. západních zemí. Česko je v tomto popírání světovým Hujerem. 
Na pár příkladů "pokrytectví Západu" se podívejte do jiném blogu z Balkánu s názvem: "Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU. nebo "Evropo, nestačilo to? Obnažená tvář evropské/americké "demokracie" uprostřed Bosny", případně v knihách "Obnažený Západ".  V závěru dovolte i něco málo k tématu skutečných příčin rozbití Jugoslávie, což je též téma, které by nám mohlo pomoci pochopit skutečné dění i v našich devadesátkách a mnohé konflikty dneška. 

číst více

Fascinují mě systémy uspořádání života, a to nejenom toho našeho, lidského. Došlo mi, že pokud chci pochopit ty naše... lidské, evropské musím Evropu (nebo obecně "globální sever" opustit. Tím se snažím, už přes třicet let, řídit. Proto pravidelně odjíždím do zemí, kde si vytvořili jiné systémy, jiné způsoby organizace života. 
O tom, co je to (ve skutečnosti) "demokracie", "(neo)liberalismus" a obecně kapitalismus - tedy "náš systém" po roce 1990 - jsem se naučil nejvíc v zemích, kterým byl tento systém násilně nebo skrytě (v)nucen. Mezi tyto země patří i ty, které bývaly součástí Jugoslávie (o rozbití Jugoslávie zde). Přijde mi, že "nejčistější zrcadlo" tam má náš systém nastavené v Bosně a v Srbsku. 

číst více

Před několika dny jsme byli v Sarajevu. Půl dne jsem tam strávil v Muzeu zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu. Ze všeho nejvíc mě tam zaujala a dojala místnost, která byla komplet polepená postihy od návštěvníků. Nadchlo mě a překvapilo, že jsem tu nenašel jediný nenávistný vzkaz. Každý papírek volal po míru. Byl to oči-otevírající kontrast mezi tím, co slyšíte dnes a denně od politiků a z (jejich) médií oproti tomu, co opravdu, ve skutečnosti všichni chceme. Pár post-itů jsem vyfotil...

číst více

Můžeme být vděční za to, že covid, ruská invaze na Ukrajinu a nakonec i poslední válka proti Gaze zcela obnažily fungování moderních západních médií. Z jedné strany je nám non-stop opakováno, že jsou demokratická, svobodná a nezávislá. My ale na druhé straně vidíme, že "zprávy" a "informace" jsou i v moderní západní společnosti "nebe a dudy", a že informace je třeba hledat úplně jinde než v médiích. V poslední fázi kapitalismu, ve které se aktuálně nacházíme, se média stala ještě důležitějším nástrojem mocenských zájmů, než tomu bylo v minulosti Většina médii jsou dnes vlastněna oligarchy a i ta, která ještě zůstala ve veřejné správě, byla oligarchům podřízena. Místo informování tak dnes všechna mainstreamoová slouží k šíření narativů umocňujících moc mocných. V tomto blogu se podívejte na tři, čtyři - do očí bijící - střípky z fungování dnešních médií.  

číst více