Postřehy z matrixu

Ve  "Zprávách ze života #78" píšu o seriálu, který je unikátním náhledem do fungování mocenských struktur na této planetě, do života 1% nejbohatších a bohatým studijním materiálem k tématu multi-generačního traumatu. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. (Foto: cc, zdroj).

číst více

Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

číst více

Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

číst více

Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

číst více

Chcete-li, poslechněte si nedávný rozhovor na téma lokalizace, dobrého života v podcastu Cup of tea Lukáše Soukupa. 

číst více

Vláda Kanárských ostrovů rozhodla, že od 1.1.23 budou autobusy a tramvaje pro místní zdarma. Podmínkou je to, aby člověk jel autobusem minimálně patnáctkrát měsíčně a měl doklad residenta. Změna je cílená na místní pracující, cílem je ulevit místní husté automobilové dopravě a místním lidem. 

číst více

V březnu tohoto roku se mi podařilo dostat do Saudské Arábie. Tato, pro turisty, dlouho zavřená země přichystá našincovi nejedno "Jiříkovo vidění". Přestože jsem kus arabského světa už sjezdil, v KSA (Kingdom of Saudi Arabia) jsem žasl každý den. Jedním z mých velkých úžasů byla místní doprava. Ta veřejná de facto neexistuje nebo jen velmi, velmi okrajově. Objev všudypřítomné ropy přinesl zemi obrovské materiální bohatství a způsobil, že benzín tu stojí "pár haléřů", auta jsou (v poměru k místnímu ropnému bohatství) za hubičku a asfaltové superdálnice vedou skoro do každé vesničky. Individuálně vlastněné auto je tak de facto jediným způsobem přepravy. Saudská Arábie překonala mé nejhorší zkušenosti z amerických a některých jihoasijských megapolí. Myslím, že může být jedním z obrazů toho, kam až může vést závislost na ropě. 

číst více

Ukázka toxické re-klam-y, které (třeba) na pražském Hlaváku, neuniknete.

číst více

Máme dva pošťáky, kteří k nám domů nosí/vozí zásilky - muže a ženu. Žena nosí psaní, muž vozí balíky. Oba jsou klíčovými "prvky" naší sousedské komunity - znají nás totiž jako své boty (oslovují nás jmény), a tak žádnou zásilku neodnesou zpět na poštu v případě, že adresát není doma. To nám zde následně vytváří tisíce drobných interakcí, z kterých vznikají vazby, sociální kapitál, pocit bezpečí a domova, základ dobrého života. Tito dva lidé patří, bez nadsázky, k těm nejdůležitějším osobám, které u nás dělají z bydliště skutečný domov. 

číst více

Foto: CC; CC-BY-SA-3.0; Released under the GNU Free Documentation License, zde

Všechno, co potřebujeme vědět o životě v míru, radosti a blahobytu, v kolektivní paměti lidstva už někde existuje. To si uvědomím prakticky při každé exkurzi do historie. Jedním z kousíčků puzzle do mozaiky dobrého života na Zemi je to, co etiopský císař Haile Selasie přednesl na půdě OSN viz jeho památný protiválečný projev. Je v něm všechno. Letos to bude 60 let, co tato slova zazněla. 

číst více