Zprávy ze života #94: O ukončování

22. 02. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Toto jsou moje Zprávy ze života č. 94. Věnuji se v nich tématu ukončování na příkladech toho, co jsem já opustil v roce 2024. 

Přátelé a kamarádi! 

Minule jsem se ptal, které ze tří nabízených témat (Vietnam, kontroverze a opouštění) by vás zajímalo nejdřív. Nejvíc hlasů přišlo k tomu poslednímu. 

Dnes tedy o ukončování, opouštění, odcházení. 

Ztráta je 2x víc, než zisk

Výzkumy lidské podstaty potvrzují, že ztráta bolí zhruba dvakrát tolik, než kolik radosti nám přináší zisk. Jako příklad si představte, že ztratíte 1000 Kč a za nějaký čas 1000 Kč najdete. To první s vámi "zamává" 2x víc než to druhé (více viz averze ke ztrátě). 

Je proto jenom logické, že tolik z nás trčí celá léta, někdy celé životy, v toxických vztazích, v nedůstojných zaměstnáních, v podmínkách, místech a projektech, kde prostě nemáme být. O schopnosti opustit myšlenku, (zlo) zvyk, závislost, životní styl nebo snad ideologii, raději ani nemluvím. Už jen představa toho zabolí...

Výzkumy jsou přitom neúprosné: 9 z 10 lidí tráví život prací, ke které nemají vztah, tj. většinu svého produktivního života strávíme žitím života někoho jiného. 

Střídání cyklů 

Všiml jsem si, že v mém životě se období začátků a rozjíždění střídají s obdobími ukončování a opouštění podobně jako se střídají roční období. Před lety, když jsem si toho poprvé všiml, mě překvapilo, jak moc to mám kumulované. Pak mi došlo, že jsem možná jen srovnal krok s přírodou, vesmírem, cykly. 

Loňský rok byl pro mě jedním z těch opouštěcích období. Do určité míry to byl další cyklus, ale určitě to bylo poplatné i mému dlouhodobému vyhoření ze stavu světa a bojů v mé rodině. 

Některá z těch opouštění s vámi chci sdílet. Myslím, že právě společné sdílení nám může pomoci opustit to, kde o nás nestojí, to z čeho nás dlouhodobě "bolí břicho", kde nám vyloženě ubližují nebo, co nás nebo naše okolí ničí a zabíjí. Ono, když se nad tím zamyslíte... vy-držet něco jenom proto, že to držíme už léta a vlastně jsme už dávno zapomněli, proč to vlastně držíme, nedává smysl. 

Jenomže! Vychovali nás jako "hodné" lidi. Za "ano" nás přijímali, za "ne" nám hrozili ne-přijetím (viz Umění odejít). My dnes ale víme, že když se nenaučíme říkat NE tomu toxickému, nerespektujícímu, manipulativnímu,.. cizímu, tak onemocníme a nakonec zemřeme - prostě naše tělo řekne NE za nás.   

Takže, co jsem vloni opustil a proč? Pro ty z vás, kteří si chcete počíst, vkládám do textu klasicky i moře prokliků do větších hloubek :-). 

Obživa

Obživa je první novodobý potravinový spolkový obchod v Česku. Zakládali jsme ho s kamarády s vizí, že propojí drobné pěstitele a zpracovatele místního, bio jídla bez jednorázových obalů s lidmi ve městě, kteří chtějí živit své rodiny jídlem od lidí, kterým důvěřují. Obživa měla těm malým místním pomoci s distribucí, nám v Praze měla zajistit skutečné jídlo za dostupnou cenu. Spolkový obchod funguje tak, že se členové skládají na jeho vybudování a provoz a spolu-provozují ho. Z pravidelných měsíčních poplatků se hradí provozní náklady a členové pak za to získávají lokalizovanou alternativu supermarketu, kde nakupují za velkoobchodní ceny. 

Mojí osobní inspirací pro Obživu byly prvorepublikové spolkové podniky a také krámky jako Thoughtful Foods. 

Obživu jsem opustil ze tří důvodů: 1) Moje mise se tam naplnila tím, že jsem ji pomohl vytvořit a rozjet (např. zde), 2) Nesouzním s některými aspekty toho, jak dnes Obživa funguje, 3) Jezdit pro jídlo na Florenc je pro nás z Komořan obtížný výlet na celý den. 

Jsem vděčný za to, že jsem Obživu mohl zažít, že tu tento typ obchod mohl vzniknout, že se šíří i jinam - dnes např. BEZ, Spižírna, Kosí Zob, Cirka,… a stal se tak "normální" alter-nativou stále destruktivnější monokultuře supermarketů.

Obživa zůstává nadále (i) mým dítětem. Když by bylo náhodou třeba, jsem připravený pomoct.  

Slušná firma

Od roku 2010 jsem přesvědčený o tom, že byznys je jedna z nejefektivnějších forem aktivismu… a také, že byznys je jednou z nejexpresivnějších forem umění.”

Nejprve jsem se věnoval aspektu "svobody" (viz Deset let jednoho hnutí), než mi došlo, že svoboda je jen vedlejším produktem zodpovědnosti. Tak vznikla Slušná firma jako projekt, který měl dva cíle: Zaprvé vyhledávat, propojovat a podporovat organizace, které v Česko-Slovensku podnikají na principu slušnosti. Zadruhé jsme chtěli přispět ke změně toho, jak se u nás podniká - směrem od jednostranné kumulace zisku a přenášení škod na druhé k obecnému prospěchu a přebírání zodpovědnosti za škody, které každé podnikání působí. 

Slušné firmě jsem věnoval řááádný kus života. Byl to kus smyslu mého bytí a lidi okolo byli "moje smečka". Ale byl to i klasický "donquijotský boj s větrnými mlýny", "hulákání na poušti", "čůrání proti větru" nebo jakkoli jinak byste nazvali urputnou snahu s nulovým výsledkem. Celá ta léta jsem si přišel, jako bychom koncem 19.století někomu vysvětlovali, co je to smartphone nebo klimatická změna. 

Naštěstí mě ze Slušné firmy vyhodili. No, možná jsem se vyhodil sám (Tohle byla pro některé členy "poslední kapka"/"trigger"). 

Koncem roku jsme Slušnou firmu uspali. Fotka v úvodu je z našeho posledního setkání před Vánocemi. Fakt je ten, že v Česku (a nejspíš i celosvětově) neexistuje projekt, kde se - na jednom místě - dozvíte tolik o historii a budoucnosti podnikání, o tom jak funguje ekonomika, jak práce, co všechno by měla splňovat firma, jejíž vlastníci a zaměstnanci chtějí usínat s čistým svědomím. V Česko-Slovensku je to jediný projekt tohoto druhu bez green a dobro-washingu a svým způsobem databanka nadčasových informací. Pro nás uvnitř to byla léta potu a dřiny. Dnes žádné projekty za webem Slušná firma (do odvolání) neprobíhají. K dispozici všem ale dále zůstává veškerý obsah, který jsme za ta léta vytvořili: blog, konkrétně třeba seriál "Byznys 101", naprosto unikátní "Index evoluce",... a vše ostatní, ale i celé projekty jako Zpátky k jídlu, Nouzový stav podnikání, Video-záznamy debat/přednášek,...

1% pro planetu

Každé podnikání škodí. Škodí lidem i ostatním druhům na zemi, škodí planetárním ekosystémům: spotřebováváme fosilní elektřinu, tvoříme odpad, ničíme vzduch našimi auty, naše telefony, kompy, auta, oděvy, další pracovní pomůcky, vybavení kanceláří byly v době korporátní globalizace vyrobeny problematickým, často toxickým, destruktivním způsobem. Valná většina škod vzniká v korporacích tím, jak se navrhují produkty. Korporátní propaganda navíc ničí naše duše a udržuje při životě dnešní predátorský systém. 

1% pro planetu je forma dobrovolného zdanění, kdy byznys odevzdává část příjmů neziskovkám, které tyto škody napravují. S PeopleCommem jsme byli součástí 1% pro planetu od roku 2017 a každý rok jsme posílali 1% našich příjmů Hnutí duha jako poděkování za jejich důležitou práci (viz Jak jsme se stali partnery Hnutí duha). Jenomže PeopleComm je mini-firma, pečujeme o ní ve 2,5 lidech, stárneme a dochází nám síly. Administrativa spojená s 1%FTP, každoroční stres z termínů nám nikdy nedělal dobře. Nakonec jsme vyhodnotili, že bude lepší, když se s vděčností rozloučíme.  

Důlek

Důlek je kurz s cílem pomoci lidem vytvořit si práci, která je bude těšit, sytit a která je ideálně i uživí. Pořádal jsem ho deset, možná patnáct let. Poslední léta se Důlek konal vždy na chatě u Bertholda v Orlických horách. Vloni v dubnu jsme tam byli naposledy. Za ta léta na to mám neuvěřitelných vzpomínek. Hodně mě to naučilo. Důvod opuštění Důlku je dvojí: Zaprvé vlastníci chatu prodávají a budoucnost je nejistá. Zadruhé já potřebuji dopsat knihu, která se tématu Důlku věnuje. Mám v tom tématu několik oblastí, které potřebuji hlouběji prozkoumat (souvislost traumatu s vášní/talentem, hranice vášně a závislosti, nastavení práce podle přirozených cyklů, téma domácí ekonomiky s důrazem na tu nepeněžní nebo vytváření lokalizované práce v kontextu kolabujícího pozdního kapitalismu). Dokud ta kniha nebude venku, nebude Důlek jako kurz. Až to bude, rád bych se do něho opět pustil, nejspíš ovšem už v jiné formě. 

Basecamp

Basecamp je jeden z moderních online nástrojů pro organizaci projektů stavící na principech demokracie/sebeřízení. Začal jsem ho používat někdy okolo roku 2010 a organizoval jsem v něm všechno, na čem jsem za ta léta pracoval. Vydávali jsme v něm knihy, organizoval jsem přes to kurzy, jela na něm Slušná firma, dokonce jsme ho používali i ve škole našich dětí a dodnes ho používáme v naší KPZ-ce. Po opuštění Důlku a uspání Slušné firmy, už nebyl důvod platit 20 dolarů měsíčně americké korporaci. Basecamp mi do života přinesl Lukáš. Děkuju mu za to. Pomohl mi obrovsky.  

Meta, Microsoft a X

V minulých Zprávách jsem už psal, že jsem přestal psát a číst příspěvky na platformách od Meta. Dál tam dávám jen informace o našich knihách a akcích. Příspěvky tam už ale stát nebudu. Tu korporaci považuji za zločineckou organizaci, která krade a prodává naše data, odposlouchává a šmíruje nás, manipulují naše chování tak, abychom kupovali, co nepotřebujeme a co nám ubližuje, rozdělují nás, podněcují nenávist a genocidy, ničí a zabíjejí naše děti. Sám na sobě jsem si všiml, jak devastující vliv má používání těchto a-sociálních sítí na mou náladu, můj spánek, mou schopnost soustředění, na mé výsledky a nakonec i zdraví. Bohužel, řada z nás si bez fejsbuku, instagramu, whatsupu, messengeru,… nedovede představit svůj život nebo svůj podnik. Zotročili si nás. Doslova. 

Chystal jsem se dlouho, nakonec mě “vyhecovala” kamarádka Míša. Je toho hromada, co se v mém životě i ve světě děje, co toužím okomentovat a sdílet. K tomu nyní využívám Mastodon a Bluesky. Pokud jste zvědaví, co sdílím, mrkněte tam... i když setkávání naživo NIC NENAHRADÍ. 

Mediální “zprávy”

Podobně toxické jako a-sociální sítě od amerických giga-korporací je obecně to, co nazýváme (mainstreamovými) "zprávami" či "zpravodajstvím". Čím víc se společnost vzdaluje od pravdy, tím absurdnější a vlastně až nesledovatelné “zprávy” jsou. Já žil léta v přesvědčení, že "musím být v obraze", a to tak že budu právě ze všeho nejvíc "sledovat zprávy". Poslední léta přistupuji ke zprávám tak, že se občas namátkou podívám na “zpravodajství” ČT24, iRozhlas, BBC, Guardian nebo AlJazeeru, ale vždy jen proto, abych zjistil, co zrovna jejich “dez-informace propagují”. Informace hledám v knihách, v práci svých oblíbených historiků, filozofů, vědců,... a taky u dětí a starých lidí, původních národů a tam, kde je to možné, nejlépe vlastní zkušeností. Když mám potřebu nějakých mediálních článků, podívám se na Truthout, Intercept, občas kouknu na chvíli na DemocracyNow (dialogy, ne zprávy). Když chci pohled mimo "západní bublinu", podívám se na média typu Ahram. Když jsem mimo EU, sleduji i ruská média, která jsou v Evropě zakázaná. Á propos, to je super absurdní fenomén, kdy je ruský zpravodajský server nebezpečnější než dětské porno nebo zbraně, které jsou na českém internetu bez omezení. Hádejte proč. 

Haluška

Haluška byla fenka, která posledních deset let spolu-utvářela náš domov. V červnu umřela. Kdo jste někdy měli psa, asi jste si také všimli, že není snadné opustit “život s ním" a přijmout "život po něm”. Já se třeba denně snažím chodit běhat. A zjistil jsem, že si už moc nepamatuju běhání "před Haluškou". Dlouho jsem si tak nemohl zvyknout na to, že se mi nikdo při běhu nemotá pod nohama, že jsem u toho prostě sám. Ale s každým dalším během mám pocit, že už jsem snad opustil i to.

Táta, brácha a domov

V covidu jsem přišel o tátu, o bráchu, o svého synovce, neteř a de facto tak o všechno, co tvořilo můj domov v mém rodném Lanškrouně. Tátovi v covidu přeskočilo, zmlátil mámu, ta si to poprvé nenechala líbit a doběhla na policii. To jsme ještě ale nevěděli, že tím se rozjede mašinérie, která nás všechny pěkně semele a hlavně, že to bude jednosměrka, která vyústí v dokonale přetrhané vztahy (o tom píšu zde). Bylo to to hlavní, co mě poslední čtyři roky zaměstnávalo a vyčerpávalo. Vloni na podzim to všechno skončilo a já nedávno zasedl, abych celý příběh těch čtyř let sepsal (aktuálně je to to hlavní, na čem dělám). 

Je to pro mě příběh "generačního traumatu", který píšu především pro (všechny) děti v naší rodině a jako sebe-terapii, od které si slibuji, že mi pomůže právě s opouštěním. A pak také - přijde mi, že sdílení příběhů je možná ta hlavní ingredience v léčení rodinných, generačních i národních traumat. Proto to píšu i pro kohokoli dalšího, kdo se na cestu léčení generačního traumatu ve své rodině také vydal.

Brýle

Posledních několik let pozoruji, jak se mi horší zrak na blízko. Dlouho jsem se to snažil řešit cvičením a tím, že jsem prostě četl, i když to bylo (ráno, večer, při únavě, stresu a nemoci) tak trochu utrpení. Když už to bylo neúnosný, půjčoval jsem si brýle Peťky (manželky). A když jsme pak ve Vietnamu šli kolem jedné sympatické optiky, pořídil jsem si tam brýle. Připomněl jsem si, jaká slast je čtení a došlo mi, že jsem poslední 2-3 roky četl znatelně míň právě proto, že jsem nebyl schopný opustit svoje neobrýlené já. 

Tolik k mým opouštěním v loňském roce. Třeba v tom pro sebe najdete nějaké užitečné myšlenky/pocity.

Na závěr nám všem přeji dost odvahy do opuštění,.. ideálně ale vždy v souladu se známou modlitbou: 

„Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit. “ 

_______________

Odkazy, které ke mě od posledně přišly 
Posílám pár vybraných odkazů, které ke mě dorazily od minule: 
Na podzim '23 jsme byli na Planet Local Summit v anglickém Bristolu - další ročník se koná v Ladakhu. Tam se nechystáme, ale bude to něco. 
Skvělý podcast s Jasonem Hickelem: Billionaire colonialism - fascinuje mě, v jaké stručnosti dovede tenhle člověk vysvětlit podstatu problémů našeho světa. Pokud jste nečetli jeho Propast, velmi doporučuji. 
Nový dánský seriál s tématem klimatické změny Rodiny jako ty naše (podobný thriller jako Extrapolations). 
Podíval jsem se po letech na Bílou nemoc a naprosto mě odrovnala nadčasovost toho díla. Velmi doporučuji experiment: Podívejte se na ten film (nebo si přečtěte román) jako dokumentární snímek o dnešní době. Možná budete žasnout jako jsem žasl já, že od roku 1937 se nic nezměnilo. Vše stále platí. 
Dlouhodobě podporujeme Linku bezpečí, jsme jim ultra-vděční za jejich práci. Děti jsou našimi "kanárky v dole". V odkazu mrkněte, co vloni řešili.
Přišla mi zpráva, že "můj web byl zařazen mezi výběrové české webové zdroje určené k pravidelné a dlouhodobé archivaci webu s cílem jejich uchování pro budoucí historické a výzkumné účely v rámci Webarchivu Národní knihovny České republiky". Nevím, co to znamená, ale zní to. 
Nevím, zda znáte projekt Pravda o vodě.. mrkněte na "Šikana žalobou aneb gangsterské útoky v rukavičkách". 
Důležitý dokument o zavraždění Patrice Lumumby a tedy o kořenech rozvratu dnešního Konga: Soundrack to a Coup d'État.
Objevili jsme tyhle dva podcastový kluky: Zjisti víc. Vtipný, obohacující. 
Body, mind, unity je komunita, která v Česku navazuje na práci Gabora Matého a věnuje se tématu léčení traumatu. 
Chci připomenout projekt Tovaryš z dílny Petry, která překládá tyto skvělé knihy.
6.3. v Praze bude 2. projekce filmu Kde pláčí olivovníky. 
Včera jsem byl na projekci filmu Hranice solidarity a následné debatě. Organizuje to skvělá komunita Svět bez válek a násilí - mám je moc rád, mrkněte na ně.   

Knižní prosba na závěr

Na závěr dovolte prosbu. Zaznamenali jsme jeden velký rozpor v našem knižním snažení. Pravidelně nám chodí úžasné ohlasy na některé naše knihy, které se nám ale nedaří šířit. Konkrétně se jedná o Hostinu, Třináct tisíc dní, Slámu v botách (první i druhý díl), Jeden odstavec denně a Domácnost bez odpadu. 
Slzíme tady u těch emailů od čtenářů o tom, jak skvělé ty knihy jsou, pak se ale podíváme na čísla prodejů a škrábeme se z toho na hlavě. 
Pro představu: Respektovat a být respektován jsme vloni prodali přes 3500 ks, knihy Gabora Matého nestíháme dotiskovat. Hostin se ale vloni prodalo 70 ks, Třináct tisíc dní 48 ks. 
Myslíme si, že problém je v tom, že naše knihy nejsou v distribuci, nepoužíváme slevy ani jiný manipulativní marketing, a že se šíří jenom tak, že si o nich řeknou naši čtenáři. A knihy, které nemají dostatek lidí, kteří by je doporučovaly, se pak prostě nešíří. A tak chci požádat ty z vás, které kterákoli naše kniha nadchla, nějak vás obohatila... Prosím, řekněte o ní ostatním - osobně, na soc. sítích nebo napište doporučení na stránky databázeknih, goodreads, ČBDB, u konkrétních knih na peoplecomm.cz, martinus.cz. Moc vám za to děkuju.   

Mějte se hezky. 

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.