Zprávy ze života #92: Hra na oliheň jako možnost pochopit fungování našeho ekonomického systému (kapitalismu)
14. 01. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Moje první letošní Zprávy ze života, č. 92. Foto Squid Game 1: Original file, Licence.
Přátelé!
Posílám vám "long read" na neděli.
Myslím, že ten nejdůležitější úkol, před kterým dlouhodobě stojíme, je pochopit jaký je rozdíl mezi příběhy, které nám jsou vyprávěny a mezi skutečností. Zdá se mi, že modernímu člověku v tom mohou pomoci i hrané filmy. Nemusíte ležet v knihách, stačí sednout na gauč a pustit obrazovku.
Hra na Oliheň jako kritika kapitalismu
My se teď doma podívali na druhou řadu korejského seriálu Hra na oliheň (Squid Game 2). Přijde mi, že autorům se v něm opět podařilo ukázat řadu obrazů skutečnosti, v které dnes všichni žijeme. Na některé z nich vás chci upozornit. Hra na Oliheň je sice odporný “akčňák plný krve”, navíc druhá série "končí bez konce", na který je třeba si počkat ve 3. sérii... přesto si myslím, že ten seriál stojí za shlédnutí, a to právě proto, že je to velmi solidně zpracovaná kritika našeho hospodářského systému, tedy kapitalismu.
Kapitalismus je pro nás tím, čím je pro ryby voda
Abychom vyladili slovník: Kapitalismus je dnes pro Homo Sapiens na Zemi tím, čím je pro telefony a počítače "operační systém" (Windows, Android, IOs, Linux,..) nebo tím, čím je pro ryby voda. Je to "to neviditelné", co ale umožňuje a určuje funkčnost všeho ostatního. V obrovském rozporu s tím, jak je pro nás ekonomický systém důležitý, se o něm ale neučíme ve školách, není to téma, které by se probíralo v médiích, nevede se o něm de facto žádná diskuze. Většina z nás, v postkomunistické části Evropy, uvěřila tomu, že kapitalismus je protipól totality, tedy svoboda. Tím naše "znalosti" ale často končí. Bohužel, čím méně tušíme, jak kapitalismus funguje, tím snadněji si s námi "naši vlastníci" hrají. O co víc je s námi hráno, o to víc jsme odsuzování do rolí loutek, které nemají prakticky žádnou moc rozhodovat o opravdu důležitých aspektech našich životů (viz např. "Den boje za svobodu a demokracii" je dnes oslavou vítězství konzumu a oligarchie spíš než svobody a demokracie).
Kapitalismus je dnes pro Homo Sapiens na Zemi tím, čím je pro telefony a počítače "operační systém" (Windows, Android, IOs, Linux,..) nebo tím, čím je pro ryby voda. Je to "to neviditelné", co ale umožňuje a určuje funkčnost všeho ostatního.
Ze všeho, co nám může Hra na oliheň o skutečném fungování naší společnosti a našich životů ukázat, jsem vybral deset scén/optik. Pokud se na seriál podíváte, doporučuji se zaměřit na následující:
Mytologie svobodné vůle
1) Na situace, kdy organizátoři na začátku her a vždy, když se hlasuje o tom, zda bude hra pokračovat vysvětlují principy a pravidla. Vždy zdůrazňují, že "vše je naprosto dobrovolné a výsledek svobodné vůle zúčastněných". Sledujte ale pozorně, jak svobodní vs. jak "indoktrinovaní", tj. spíše zotročení, manipulovaní, nucení a tedy nesvobodní účastníci hry jsou. Tvrzení, že jsme svobodní, a že sami rozhodujeme o tom, jak žijeme, je jedna ze základních lží našeho systému (O tom detailně v Mýtu svobodné vůle).
Jak rozdělit lidi a přimět je, aby se nenáviděli
2) Na scény, kdy se poprvé hlasuje o tom, zda bude hra pokračovat nebo zda skončí. Organizátoři tím vytvoří dva soupeřící týmy. Jeden označí symbolem "O", druhý "X". Sledujte pozorně, jak snadné je lidi rozdělit na znesvářené tábory. Sledujte, jak snadné je přimět je následně i k tomu, aby proti sobě bojovali a zabíjeli jeden druhého, přestože se buď vůbec neznají nebo si předtím dokonce byli blízcí. Jakoby mávnutím nějakého kouzelného proutku se najednou nenávidí na smrt až tak, že se začnou vraždit. V těchto scénách můžete pochopit základní strategii i dnešních oligarchů a jejich politiků a následně pak pochopit třeba i fenomén rozděleného Česka, Slovenska,… a nakonec i světa. Můžete tu snadno pochopit i většinu dnešních válečných konfliktů.
Naší obranou proti epidemickému rozdělování je spojování napříč národy. Hezky to nedávno pojmenoval Yanis Varufakis: "Je třeba opustit "fotbalové uvažování" tj. například Česko vs. Anglie, Izrael vs. Palestina, Rusko vs. Ukrajina,.... Běžní lidé napříč všemi státy mají totiž dnes mnohem víc společného než kolik mají oligarchové s běžnými lidmi v rámci jednoho státu."
Je třeba opustit "fotbalové uvažování" tj. například Česko vs. Anglie, Izrael vs. Palestina, Rusko vs. Ukrajina,.... Běžní lidé napříč všemi státy mají totiž dnes mnohem víc společného než kolik mají oligarchové s běžnými lidmi v rámci jednoho státu." Janis Varufakis
Souboj pravice vs. levice jako nástroj, jak lidi rozdělovat
3) Za fascinující považuji pasáže, kdy jedna skupina (O vs. X) pokřikuje na druhou. Doporučuji zaměřit se na hodnoty, které se snaží jednotlivci ve svých pokřicích vyjádřit. Óčkaři zdůrazňují potřebu "úspěchu" a to, že by "jejich úspěchu by neměl nikdo bránit", požadují pokračování hry, hovoří o nutnosti "vydělat velké peníze", radují se z každého mrtvého a vyjadřují smutek v případě, že zemře málo lidí, neboť každý mrtvý = navýšení výhry pro ty, kteří přežijí. Na druhé straně "X-kaři" mluví o životě, o strachu, o spolupráci, o nutnosti se vrátit domů. Někteří se tu dokonce domlouvají na tom, že se po návratu setkají, navzájem se zvou k sobě domů. Mezi Ó-čkaři je většina mužů, mezi X-kaři je víc žen, je tu těhotná, jsou tu starší i staří lidé.
V moderní společnosti reprezentuje O-čko pravicové a X-ko levicové názory. K tématu pochopení základní politické terminologie jsem posílal Zprávy ze života s názvem: "Oči-otevírající povídání o nejčastějších "ismech", které používáme, ale kterým málokdo rozumíme" Dichotomie pravice vs. levice patří k častým způsobům, jak lidi rozdělovat, aby se jim pak snadněji vládnulo.
"Mingle" či obíhaná jako metafora hierarchické společnosti
4) Sledujte chování jednotlivců během her. Především během té poslední, kdy je na povel třeba v omezeném čase utvářet různě početné skupiny a následně pak utíkat do jedné z místností. Čas je extrémně omezený, místností není dost pro všechny. Všimněte si, že v této hře jsou nejúspěšnější jedinci s "psychopatickými rysy", především fyzicky zdatní muži. Je to dokonalá metafora jakékoli společnosti uspořádané do formy mocenské pyramidy, kdy zjistíte, že nahoře jsou zpravidla muži s "nejsilnějšími žaludky", s "nejsilnějšími lokty", s mizivou empatií, nulovým svědomím a nízkou nebo žádnou morálkou. Na druhé straně, čím níž jste v pyramidě, tím více přibývá empatie, laskavosti, solidarity, spolupráce, tj. je tam více žen, starších, lidí s různými formami omezení, menšin a dětí. Mimo hru jsou pak všichni ti, kteří z ní už vypadli - ti v insolvenci, exekucích, ve vězení, na ulici a v dalších formách extrémní chudoby, plus ti kteří spáchali sebevraždu či zemřeli na nějakou nemoc v důsledku "snah o udržení se ve hře".
Čím výše v hierarchii společnosti, tím více mužů s "nejsilnějšími žaludky", s "nejsilnějšími lokty", s mizivou empatií, nulovým svědomím a nízkou nebo žádnou morálkou. Čím níž v pyramidě, tím více přibývá empatie, laskavosti, solidarity, spolupráce, tj. je tam více žen, starších, lidí s různými formami omezení, menšin a dětí. Mimo hru jsou pak všichni ti, kteří z ní už vypadli - tj. ti v insolvenci, exekucích, ve vězení, na ulici a v dalších formách extrémní chudoby, plus ti kteří spáchali sebevraždu či zemřeli na nějakou nemoc v důsledku "snah o udržení se ve hře".
V davu mizí jednotlivec
5) Všimněte si, jak rychle v davu mizí jednotlivec. Gustav Le Bon o tom skvěle psal. Zaměřte se na to, jak snadno se dá z pozice "lídrů" (těch, kteří určují cíl, směr a pravidla hry) s davem hýbat doprava doleva podle toho, jak hybatel potřebuje. Sledujte pozorně projevy, výkřiky, pokyny, jednotlivé chování a kontext.
Odpad společnosti
6) Velmi zajímavá je i sama podstata výběru hráčů. Ty spojuje jediné, a to že jsou zadlužení "až po uši" a/nebo potřebují velkou sumu peněz. U jednoho je to závislost na automatech, dalšímu zkrachovala firma, někomu se rozpadla rodina, další onemocněl, někdo se nechal nachytat bankami a jinými lichváři,... prostě přestali vycházet s penězi. V moderní kapitalistické společnosti (po roce 1973), tedy v kontextu (nikdy nekončících) vládních škrtů, trvalého zdražování základních potřeb (bydlení, energie, jídlo,..), privatizace zdravotnictví a dalších veřejných služeb,... přijdou najednou neočekávané výdaje. Řada lidí, aby neskončila na ulici, aby třeba dokázali zaplatit léčbu,... si pak musí půjčit. Tím začne bludný kruh, který končí na dávkách, ubytovně, na ulici,.. nemocí, trestnou činností, sebevraždou,... O těchto lidech se v seriálu hovoří jako o "odpadu".
Pro mě osobně je tento bod citlivý i co se týče aktuálního směrování Česka. U moci tu máme politickou garnituru, jejíž hlavní strategií je "šoková doktrína", někdy známá pod termínem “kalamitní kapitalismus”. Podstatou toho přístupu ke správě věcí veřejných, je masívní privatizace veřejného majetku, tj. převod toho, co je veřejně dostupné do sféry korporací a oligarchů, ať už je to zpoplatňování zdravotnictví, školství, omezování výdajů na záchranný systém, veřejnou dopravu, snižování daňové povinnosti korporací a bohatých, "zvyšování hranice pro odchod do penze", "vyhazov bez udání důvodu" a další snahy omezit moc zaměstnanců, snižování mateřské a jiných sociálních dávek,… Prostě cokoli, co bylo a je dostupné všem, se má stát "byznysem" pro ty nejbohatší. Pod vedením Petra Fialy si Česko sáhlo na nejvyšší příčku majetkových nerovností v Evropě a i globálně už patříme ke světové špičce. Kdo ví, že nerovnosti zabíjí, by měl nad vývojem v naší zemi mimořádně zpozornět.
Smyslem života je mít co nejvíc a vydržet co nejdýl
7) Pak je tu smysl celé té hry. Laicky řečeno: Smyslem hry na oliheň, tj. kapitalistické společnosti je hrabat (a nezemřít u toho). Kdo nahrabe víc, je víc. Kdo nahrabe málo, je míň nebo dokonce "nikdo". Rekruti Hry na oliheň jsou "nikdo" - viz "odpad společnosti". To jsou ti, kteří už z (kapitalistické) hry vypadli. Lidi v kapitalismu (v jakékoli mocenské hierarchii) se vždy dělí na dva druhy: Na "někoho" a "nikoho". Rozdělovníkem je právě j-mění. Čím víc nahrabete (peněz, majetku, titulů, diplomů, známostí,.. obecně vlivu), tím víc NĚKDO jste. A naopak.
Smyslem hry na oliheň, tj. kapitalistické společnosti je nahrabat si co nejvíc (a nezemřít u toho).
Svobodná vůle, mocenské struktury a výroba souhlasu
8) Myslím, že vedle pochopení toho, že "svobodná vůle" není svobodná, ale podmíněná, je ze všeho nejdůležitější téma "mocenských struktur". Hra na Oliheň i tento fenomén nasvěcuje velmi názorně. O co jde? K základním "klamům kapitalismu" patří tvrzení, že kapitalismus = demokracie, a že hlas každého z nás má stejnou váhu. Všichni pak, formou voleb, rozhodujeme o tom, jak se nám žije. Nerozhodujeme, neboť volby nefungují. Bohužel, nic není vzdálenějšího pravdě. Skutečnost je mnohem prozaičtější:
Každá hierarchická společnost, tj. i ta kapitalistická se dělí do tří "tříd", na: 1) vládnoucí vrstvu, 2) pomocníky těch, kteří vládnou, 3) běžný lid - viz Struktury a posilování moci v demokratické společnosti. V Olihni máte partičku znuděných miliardářů, kteří za existenci hry platí miliardy. Pak je tu celý konglomerát těch v uniformách, kteří se o hru starají a obstarávají tak přání ultrabohatých. A nakonec tu jsou hráči symbolizující běžný lid. To samé rozdělení najdete i v každé tzv. demokratické společnosti. Cílem mocných je vždy udržení a posilování moci. V totalitě na to jdou často silou, v "demokracii" propagandou (viz fenomén Výroby souhlasu).
I v davu se objevují hrdinové
9) Hlavní postava seriálu, Song, je člověk, který přežil první hry. Po vší té prolité krvi se jeho životním posláním stalo ty hry ukončit. V dvojce je vůdčí postavou odboje, která se snaží sjednocovat dva proti organizátorům s cílem ta jatka zastavit.
Podobenství se skutečným masakrem v Gaze
10) Na závěr musím říct, že celý seriál jsem se nemohl ubránit tomu, abych v Olihni neviděl ještě jedno podobenství, a to masakr v Gaze. Jazykem, seriálu - obyčejní Palestinci jsou "globální odpad". Obyvatelé Gazy (i Západního břehu) jsou pak těmi, kteří jsou po desetiletí "eliminováni". Hra v Gaze se hraje podle pravidel vládnoucí vrstvy Sionistů, kteří vymýšlejí podobně zvrhlé hry jako v seriálu - evakuační nařízení, popravy novinářů, zdravotníků a záchranářů, cílené vyhladovění, cílené únosy místních, likvidace nemocnic tak, aby místní s už tak podlomeným zdravím umírali na banální choroby, popravy celé generace vědců, spisovatelů, básníků, obecně inteligence, mají snajpry v ulicích, kteří se trefují do všeho, co se hne - je jedno zda je to stařenka, těhotná žena, dítě, osel nebo pes. Stejně jako v Olihni, i v Palestině platí, že za každého mrtvého Palestince, za každý zabraný dům, sad, vesnici se navyšuje "výhra" pro židovské osadníky. Jediný rozdíl mezi Olihní a Palestinou je v tom, že to první je fikce, druhé realita.
Tolik deset scén/témat, na které jsem chtěl upozornit.
V úvodu jsem psal, že ten nejdůležitější úkol, před kterým stojíme, je pochopit jaký je rozdíl mezi příběhy, které nám jsou vyprávěny a mezi skutečností. V východní Evropě máme v tomto ohledu jednu výhodu. Hru na oliheň nehrajeme zase tak dlouho. Mnozí z nás si tak ještě vzpomenou na "kupónové" čachry 90. let, na prodej skoro všeho nadnárodním korporacím a oligarchům, na privatizace exekucí a další milníky, kdy se tato hra u nás budovala.
Možná proto, že pamatujeme ještě i něco jiného, dokážeme nyní vidět dechberoucí destrukci pod taktovkou Petra Fialy, který se sice snaží vše lakovat na růžovo, ale vzkétající Hru na Oliheň schovává stále obtížněji.
Ze země, kde se většině obstojně žilo, najednou žijeme ve státě, ve kterém se lidé bojí stárnout, kde mladí lidé nechtějí zakládat rodiny, a ze které chtějí v rekordních počtech emigrovat. V minulém čísle jsem posílal dvě inspirace, co s tím: Žít, smát se a milovat
Tolik k Olihni. Téma jsem rozebíral dopodrobna v mé poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
Přikládám ještě pár odkazů:
Instagram: Jsou období, kdy do "stories" sdílím denně 2-4 (z mého pohledu) "zajímavostí". Kdyby pro vás byly Zprávy ze života málo, můžete sledovat toto.
Jeden z mnoha zajímavých rozhovorů z poslední doby: Oliver Stone & Peter Kuznick: War Profiteering, Nuclear Tech, NATO v. Russia, & War With Iran: Mluví o Američany uměle vyvolávané nenávisti vůči Rusku (kterou my ve východní Evropě tak fanaticky přebíráme) místo vděčnosti za to, že odvedli nejšpinavější práci v boji proti nacismu a místo nutné spolupráce na globálních tématech.
Srpska: The Struggle for Freedom (2022): (Pro mě) nový dokument z dílny Borise Malagurského, který mi v létě hodně otevřel oči ohledně skutečných příčin rozpadu bývalé Jugoslávie - Hledání odpovědí na otázky dnešního světa v místech jugoslávských genocid z 90.let. V tomto dokumentu najdete důležitý historický kontext Balkánu, velmi relevantní i pro nás Čechy a Slováky.
Ne, Hitler nebyl komunista. Dnes by fandil AfD a Muskovi: Asi čtete A2Alarm. Pokud ne, doporučuji. Dávají hlas těm, kteří žádný hlas nemají a často tu zaznívají témata, na které v mainstreamu nikde nenarazíte. Tento článek mě zaujal tím, jak moc na druhé světové válce profitovaly dnešní nejbohatší korporace s německými kořeny (Siemens, Volkswagen, BMW, Daimler-Benz, Dr. Oetker, Porsche, Krupp a další) mimo jiné i v tom, že jim Hitler posílal do jejich "vlastních korporátních koncentračních táborů" bezplatnou, otrockou sílu.
Zprávy ze života:
Cestovali jsme teď s rodinou měsíc po Vietnamu, včera jsme se vrátili. Zažili jsme tam, pro mě, nespočet oči-otevírajících věcí. Něco z toho sepíšu do blogu. Natočil jsem i hromádku videí, která dám na YouTube. Momentálně zpracovávám téma generačního traumatu mé rodiny, které jsem poslední 3 roky intenzivně rešeršoval. Zatím pozoruji, že mi z toho pod rukama vzniká "seriál". Jak to budu mít, chci se pustit do kompletního přepsání knihy Peníze, nebo život? Začal jsem na tom dělat loňskou zimu, ale od té doby to mám jen v šuplíku. Naše nejnovější kniha Přirozené hnízdo se úspěšně líhne.... a já se minulý měsíc zamiloval do další podobné knihy. Jmenuje se Matky a ostatní. Ve středu skládám 11 palet dalšího dotisku V říši hladových duchů. Aktuálně jsme ve fázi vyjednávání práv. 30.1. budu na besedě v Kyjově. Kdo jste z okolí, stavte se, ať se vidíme naživo. Mně živí lidé obrovsky chybí.
Mějte se!!
Tomáš
P.S.: Pokud jsou pro vás pro někoho tyhle Zprávy přínosem nebo máte nějaký tip na to, jak zlepšit jejich přínosnost, napište.
Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde.
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.