Zprávy ze života #84: Empatie vs. Apatie

09. 02. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

Ve Zprávách ze života #84 najdete téma dvou protichůdných rovin - toho, jak moc si připustit (ne)štěstí druhých vs. jak moc si "všímat svého". 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud tyto Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. 

Ahoj přátelé,

koukám se na Smysl pro tumor a v neděli jsme byli na večírku u kamarádky, kde se sešlo několik lidí stojících za projektem "Fuck Cancer". Na jejich stránkách mě do očí bacil titulek "Empatie vs. Apatie" - vypůjčil jsem si ho jako téma dnešních Zpráv. Myslím, že epidemie rakoviny je učebnicové téma, na kterém jsou tyto dvě životně-důležité roviny obzvlášť dobře viditelné. 

Empatie (z řeckého pathos, doslova sdílená vášeň či utrpení) jsou "antény", přes které vnímáme stav živého i neživého světa okolo nás. Všichni je máme v sobě tak jako máme všichni třeba srdce nebo plíce. Ti citlivější jsou od přírody vybaveni silnějším a jasnějším signálem, ti méně citliví se nezřídka perou i s tím, aby "něco pořádného naladili" (viz např. fenomén asociálních lidí v horních příčkách politiky a velkého byznysu - korporátní psychopatie). Ale empatii máme všichni, i psychopati. Empatie se v nás zapíná, kdykoli cítíme emoce druhých bytostí - lidských, jiných druhů i tzv. neživé přírody. 

Apatie pochází z řeckého a-patheia, což je "stav bez útrap a vášní", protipól empatie, jakýsi "mechanismus", který naše vnitřní antény/náš přijímač, vypíná. Jedním z moderních obrazů apatie je stav navozený po látkách, jejichž podstatou je odpojit nás od (některých) emocí, v moderní době třeba stále rozšířenější antidepresiva. Apatie je stav, kdy si hledíme svého a situace druhých nás nezajímá, netýká se nás, nevíme o ní. 

Včera jsem se díval na vtipný český film s názvem Mimořádná událost, který vznikl na základě skutečné události z roku 2019, kdy strojvedoucímu ujel vlak i s cestujícími. Autoři filmu pojali tuto "kovbojku" jako sondu do české duše. Jednou z linek filmu je i to, jak apatičtí/empatičtí dovedeme my Češi být vůči dění mimo náš nejbližší osobní a rodinný prostor. 

Na úrovni kultury jejíž jsme součástí máme apatii v sobě snad jako každý malý národ, který byl/je poroben velkými mocnostmi. Jak víme, v našem případě to byli Němci, Habsburci, Rusové,.. dnes pak korporace, oligarchové a další globální mocenské struktury, což je forma "okupace" mnohem rafinovanější a hůř čitelná, než, když jste něčí jasně definovanou kolonií. 

Národní apatie

Naši "národní apatii" v nás vydatně posiluje školní systém, který je nám nařízen zákonem a jehož podstata je dodnes stejná jako v době svého vzniku v roce 1774. Cílem je stále výchova poslušných dělníků, vojáků a nově i konzumentů - obecně konformních jedinců, kteří jsou pečlivě a dlouhá léta "indoktrinováni" (programováni) k tomu, aby mysleli a chovali se jako ostatní, nezpochybňovali příběhy vládnoucích elit a věřili tomu, že jsou svobodní a za své (ne)štěstí si mohou sami. 

Podstatnou úlohu v posilování naší apatie hrají média, specificky nejvíce propaganda konzumu, jejímž hlavním principem je apel na individuum. 4 - 10 tisíc reklamních a mediálních sdělení denně nám podprahově podsouvá, že si máme hledět svého a jít si za svým "osobním štěstím" (rozuměj jmenovitě) za: 1) postavením, 2) věcmi, 3) zážitky a 4) pohodlím. 

Téma "apatie konzumu" najdete zpracované v Dekonstrukci konzumu (Dobrý život ve stínu konzumní společnosti a Mýtus normálnosti). 

Národní empatie

Národní empatii známe též velmi dobře. Když začala válka na Ukrajině, každý pomáhal jak mohl. Když předtím propukl Covid, bylo to to samé. Když je někde zemětřesení, povodně, tsunami nebo jiná pohroma, posíláme pomoc,... atd. 

V tomto článku (zhruba v polovině: ... "Při mém posledním půlmaratonu v Praze..." popisuji svůj osobní zážitek s empatií mezi sportovci při jednom půlmaratonu, které jsem dříve běhával. Myslím, že každý z nás by podobných příkladů nasbíral plnou nůši.  

V neprospěch empatie mluví to, že celý náš hospodářský systém - tedy to, jak uspokojujeme naše základní potřeby a jak se dělíme o zdroje, tj. základ základů fungování lidské společnosti, stojí na lži, které tvrdí, že jsme Homo Apathicus, člověk apatický. Ve volnotřržních ekonomických teoriích, tj. v těch, v kterých vzděláváme naše ekonomy, se naše podstata pojmenovává termínem Homo Economicus. Nešťastným důsledkem života v systému, který staví na mylných předpokladech, je pak právě to, že člověk se musí odpojit od svých emocí, aby v institucích tohoto systému přežil. Odpojený člověk je člověk apatický. 

Kromě toho, že odpojenými lidmi se dobře manipuluje, k těm nejhorším dopadům odpojenosti (od vlastních emocí/těla) patří právě i rakovina, jak o tom poutavě vypráví třeba Gabor Maté ve svých knihách. 

Tím se vlastně dostávám tam, kde jsem dnes začal - k rakovině a k tomu, že moderní epidemie této choroby v sobě může nést skrytý i smysl, a to že v nás může probouzet empatii. 

A proč v sobě empatii budit? Proč cítit víc (ne)štěstí druhých? Protože jakýmkoli posílením empatie, dochází ke znovu-napojení na vlastní tělo, tj. k uzdravování našich vnitřních zranění (traumatu), k zacelení. A já věřím, že jedině znovu-napojení mám šanci postavit se krizím, kterým čelíme a budeme čelit. 

Vůči čemu být empatický?

V dnešním ultra-propojeném světě se toho děje hodně, co se nás týká a co se přitom nevyvíjí (z pohledu dobrého života/našeho přežití) vůbec dobře: narůstající nedůvěra a konfrontace, atomová hrozba, kolabující ekosystémy, narůstající extrémní nerovnosti, nekontrolovaný vývoj umělé inteligence, nárůst extremismu, nástup ultrapravice a fašismu, epidemický nárůst propagandy/metod výroby souhlasu, oligarchizace Česka a planety, rozdělování lidí, toxicita, chudoba, osamělost, rakovina,... v konkrétní rovině pak aktuálně masakr lidí v Gaze, který je nám i našimi představiteli "prodáván" jako boj proti terorismu, humanitární katastrofa ve východním Kongu na pozadí těžby vzácných kovů pro naše mobily a auta, utrpení lidí na Ukrajině,... a další a další situace. 

Mimochodem, právě jsme zaktualizovali Manifest, který tiskneme už léta na vnitřní stranu obálky všech našich knih. V něm se snažím "stav světa" na jedné stránce průběžně vždy nějak zachytit. 

Buď jak buď - jak pravil jeden můj kamarád - neštěstí druhých a v konečném důsledku i to naše vlastní je třeba si připustit, ale stejně tak ho i opustit, udržet si ho od těla. Znáte to - když nedokážeme říct NE přílivu negativních emocí, naše tělo to řekne za nás. Jenomže vypnout v sobě empatii a strčit hlavu do písku tak, jak to my Češi ve velkém děláme, je extrémně nebezpečné a ne-zdravé, a to jak pro jednotlivce tak pro společnost jako celek. 

Téma rovnováhy mezi empatií a apatií považuji za jedno z nejdůležitějších témat dneška.

_______________________________

Odkazy na články, videa, filmy, které vznikly/mě zaujaly od posledně: 

Seriál Škola základ života:
Čtyři rodičovské styly (11. díl seriálu "Škola základ života")
Základní principy rodičovství (10. díl seriálu "Škola základ života")
Generace indoor, doba jedová & chudoba v Česku (9. díl seriálu "Škola základ života")
Fenomén ošklivého káčátka (8. díl seriálu "Škola základ života")

Další články/video/film:
Pět knih z nichž odevzdáme polovinu tržeb třem neziskovým organizacím aneb proč by se měla firma dobrovolně zdanit
Lemniskáta: Chráníme citlivé lidi před volným trhem
Helena Norberg Hodge (CZ titulky): 12 minut o stavu světa na ostravských Coloursech
Shlédl jsem i sérii Adikts o studentech adiktologie, kteří na sobě otestují vliv drog. Čekal jsem hloubku, ale byl to spíš "akčňák". Škoda, že se k tvůrcům nedostala třeba Říše hladových duchů. Náznaky toho, že závislost má kořeny v našich vnitřních zraněních tam byla, ale velmi, velmi po povrchu. Škoda proplýtvané příležitosti dostat toto ultra-důležité téma k masám. 

Prosby/nápady: 
KPZ Pikovice hledá členy. Kdyby se nenašlo dost, hrozí že se letos nerozjedou.Pomoc samoživitelce s roztroušenou sklerózou
Zinn Education Project - neuvěřitelný projekt skutečné, lidské historie. Kdyby někdo hledal smysluplný projekt, přeložte to, ať to máme v češtině. Zde, pro zajímavost, historie aktuální klimatické změny za posledních 500 let.  

Téma politiky (Izrael/Palestina, Rusko/Ukrajina):
Mírov & Libérie: Dva příběhy, které nám mohou pomoci pochopit události v Palestině; Skvělý článek z pera Jana Kellera k tématu "ruské hrozby"; Důležitý postřeh k tématu české servility vůči Izraeli: Češi milují Izrael víc než sami sebe. Tak už prosím kupte naše zbraně; Tantura - skvělý izraelský dokumentární film o skutečné historii Izraele; Investigativní novinář Jeremy Scahill o událostech 7.10.'23 v Izraeli jako o jednom z největších majstrštyků v dějinách propagandy. Velká část toho, co nám bylo a stále je tvrzeno (viz např. můj oblíbený "válečný štváč" Řehka) o útoku Hamásu na Izrael bylo vyvráceno.; Několik desítek osobností sepsalo Výzvu ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Souzníte-li, podepište a šiřte.

7.-10.4. se v Moravském Karlově odehraje další Najděte svůj důlek!, což jsou tři intenzívní dny na chatě v Orlických horách pro lidi, kteří si chtějí vytvořit práci, která bude stát na jejich přednostech a nastavit si rodinnou ekonomiku tak, aby se vymanili z nadvlády složenek. Uzavírka je už 7.3.

Na závěr - skoro už tradičně - velká osobní prosba. Moje maminka se musí stěhovat a tam, kam jde není místo na piano, na kterém hrála jako malá holka. Hledá mu proto nového majitele. Je to kus historie, bude potřebovat vyčistit a naladit, ale jinak je to skvělý nástroj. K odvozu je v Lanškrouně - viz Pianino Petrof. Moc prosím, pokud byste věděli o někom, komu udělá radost, propojte nás a nějak se domluvíme. Fotky mám jen prach-mizerné. 

Zde je můj klubající se jarní kalendář pro případné potkání se naživo:

7.3. Praha: Osvobození žen je nutnou podmínkou našeho přežití
9.3. Třinec: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti
3.4. Košice: Naše budoucnost je lokální
4.4. Rožňava: Naše budoucnost je lokální
5.4. Brdárka: Naše budoucnost je lokální, Brdárka
16.5. Nitra: Peníze, nebo život?

Zde aktuální verze.

Toť vše. Mějte se, jak to jen jde. 

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.