Pět knih z nichž odevzdáme polovinu tržeb třem neziskovým organizacím aneb proč by se měla firma dobrovolně zdanit

08. 02. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

Rozhodli jsme se s PeopleCommem pustit do dalšího experimentu. Vybrali jsme pět knih, u kterých na konci roku 2024 odevzdáme polovinu tržeb třem organizacím, jejichž práci si nadmíru považujeme a které chceme, v rámci našich omezených možností, podporovat. Je to pro nás forma dobrovolného zdanění. V tomto blogu chci tento pokus vysvětlit, ale především se krátce zamyslet nad tématem nerovností v rozdělování bohatství a významu daní jako nástroje, jak se o společně vytvářené bohatství dělit.  

Už pátým rokem jsme s Peoplecommem součástí programu "Jedno procento pro planetu", kdy každý rok odevzdáváme 1% všech našich tržeb Hnutí duha. Hnutí duha považujeme za jednu z nejdůležitěšjších organizací, které u nás pečují o zdraví přírody, staví se na odpor jejímu největšímu ničení, propojují lidi. V jednom procentu pro Hnutí duha dále pokračujeme. Padesát procent u vybraných knih bude navíc. 

Experimentálně jsme vybrali pět knih, které si můžeme dovolit dotovat a tím pádem darovat až polovinu jejich hodnoty: Třináct tisíc dní vybíráme proto, že jsem jí napsal já a neplatíme z ní žádné autorské honoráře, Domácnost bez odpadu, proto abychom tento unikátní návod na zjednodušení, rozradostnění a hlavně zlevnění života prostřednictvím eliminace jednorázových výrobků dostali k lidem, které minulo bezobalové hnutí, jehož byla tato kniha biblí. Zodpovědná firma, Vlastní cestou a Na čem dnes záleží potřebujeme poposrtrčit, neboť jsme jich optimisticky vytiskli víc než na kolik máme ve skladu místo.  

Spolu-zakladatel Jednoho procenta pro planetu a zakladatel Patagonie Yvon Chouinard byl první podnikatel, od kterého jsem slyšel to, že podnikatelé by se měli dobrovolně zdanit. Skupina více než 200 světových miliardářů volá už léta po tom, aby byli spravedlivě zdaněni, neboť si uvědomují, že dnešní extrémní rozdíly v bohatství jsou "sud s prachem", na kterém všichni sedíme. 

Polovinu z příjmů z těchto pěti knih v našem e-shopu, rozdělíme na konci roku na třetiny - mezi Hnutí Duha, Arniku a Lékaře bez hranic. 

O významu Hnutí duha jsem psal. Arnika je unikátní v tématu toxicity a do toho se často bijí za práva jednotlivců proti trvalé expanzi korporací a oligarchů. Lékařům bez hranic chceme poděkovat za jejich práci a oběti v zemích, kde se lidem zdravotní péče nedostává, naposledy ze všeho nejvíc v Gaze v době izraelského holocaustu a ve východním Kongu. 

Spolu-zakladatel Jednoho procenta pro planetu a zakladatel Patagonie Yvon Chouinard byl první od koho jsem slyšel, že podnikatelé by se měli dobrovolně zdanit. Skupina více než 200 světových miliardářů a milionářů volá po tom, aby byli spravedlivě zdaněni, neboť si uvědomují, že dnešní extrémní rozdíly v bohatství jsou sud s prachem, na kterém všichni sedíme. 

Co tím myslí? Proč by se měli podnikatelé "dobrovolně zdaňovat"? 

Zaprvé proto, že každé podnikání škodí: používají se vzácné zdroje, spotřebovává se energie, produkuje se odpad, vznikají toxické látky, řada výrobků ničí zdraví, způsobuje nemoc e a smrt, to samé zaměstnání - velká řada škodí zdraví a způsobuje nemocnost. 

Zadruhé proto, že každá firma čerpá z veřejného bohatství (z tzv. commons), ať už z těch přírodních nebo z vynálezů jiných lidí, často z vynálezů financovaných z veřejných, tj. společných prostředků. O tom detailněji zde na příkladu technologických firem (z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti).

Zatřetí, v případě globální podnikání (opak místního) platí, že odsává z míst svého podnikání peníze. V Česku budiž příkladem Alza.cz nebo Rohlik.cz, globálně pak třeba Coca-Cola nebo Nestlé. Každým nákupem u těchto gigantů posíláme peníze do daňových rájů. Místní podniky pak paběrkují a krachují, komunity chudnou a my s nimi. Místa, která byla našimi domovy se stávají noclehárnami, místy duchů. 

Každým nákupem u korporací posíláme peníze do daňových rájů. Místní podniky paběrkují a krachují, komunity chudnou a my s nimi. Místa, která byla našimi domovy se stávají noclehárnami, místy duchů. 

A nakonec, a to je ze všeho nejdůležitější, daně jsou nástrojem na srovnání nerovností. Čím vyšší nerovnosti, tím více je mezi lidmi nejistoty, nedůvěry, strachu a bezmoci. Z historie víme, že tyto emoce jsou tím nejlepším podhoubím pro raketový nástup (ultra)pravicových, fašistických vlád, ozbrojených konfliktů a velkých válek. Chceme-li se vrátit k míru a důvěře, musíme snížit nerovnosti. 

Proto existují daně. V ideologii (či spíše v náboženství) volného trhu platí, že čím větší firma či oligarcha, tím méně na daních platí - ideální stav je nejenom neplatit nic, ale naopak dostávat platby z veřejných peněz - neboť velké firmy a oligarchové nám jsou vydávání jako dobrodinci: vyrábějí, co potřebujeme, zajišťují pracovní místa, dávají peníze na charitu, Proto platí, že velcí prakticky žádné daně neplatí, stát získává přijmy především zdaněním zaměstnanců a nakupujících. Jedna ze lží volného trhu tvrdí, že bohatnutím bohatých zbohatneme všichni - viz ekonomie prokapávání. 

Firmy je třeba zdanit, a to progresivně - čím větší objem financí, tím větší kompenzace za škody, které firma způsobila a poplatek za čerpání veřejných zdrojů - přírodních nebo lidských. Je třeba zdanit držbu majetku a především finanční transakce, ne práci a spotřebu.  

Firmy je třeba zdanit, a to progresivně - čím větší objem financí, tím větší kompenzace za škody, které firma způsobila a poplatek za čerpání veřejných zdrojů - přírodních nebo lidských. Je třeba zdanit držbu majetku a především finanční transakce, ne práci a spotřebu. Je to otázka našeho přežití.  

Význam daní popsal velmi trefně nizozemský historik Rutger Bregman na jednom setkání světových oligarchů ve švýcarském Davosu - viz video níže:   

„Jsem v Davosu poprvé a musím říct, že je to pro mě poněkud matoucí zkušenost… 1 500 miliardářů, kteří přiletí do Davosu svými soukromými tryskáči proto, aby si tu poslechli sira Davida Attenborougha o tom, jak ničíme planetu. … A slyším, jak tu lidé mluví o participaci, spravedlnosti, rovnoprávnosti a transparentnosti, ale nikdo nemluví o skutečném problému, kterým je vyhýbání se placení daní, tedy o tom, že bohatí neplatí svou férovou část. Připadám si jako na požárnické konferenci, kde se nesmí mluvit o vodě. Před deseti lety padla na Světovém ekonomickém fóru otázka: »Co by měl byznys udělat, aby se předešlo rozsáhlým společenským nepokojům?« Odpověď je jednoduchá. Přestaňte mluvit o filantropii a začněte mluvit o daních. Daně, daně, daně. Musíme začít mluvit o daních. Před několika dny tu byl miliardář, jak se jmenuje…? Michael Dell… a řekl: »Jmenujte mi jednu zemi, kde nejvyšší daňová sazba ve výši 70 % opravdu fungovala.« Já jsem historik… ve Spojených státech, v 50. letech za Eisenhowera, veterána 2. světové války. Nejvyšší sazba byla v té době 91 % pro lidi jako Michael Dell. Daň z nemovitostí (Estate tax) byla 70 %. Není to žádná raketová věda. Můžeme mluvit o všech těch hloupých způsobech filantropie, můžeme ještě jednou pozvat Bona, ale podstatou jsou daně. Musíme mluvit o daních. Daně, daně, daně. To je to, o co jde. Zbytek je nesmysl.“

Bohužel žijeme v době, kdy se kapitalismus opět utrhl ze řetězu. Naposledy se utrhl ve 20. - 30. letech minulého století a stálo nás to skoro sto milionů lidských životů. Jak už jsem psal rekordně rozevřené nůžky v majetku a příjmech znamená to nejlepší podhoubí pro rozmach (ultra)pravicových, fašistických vlád a následně válek. To koneckonců můžeme pozorovat napříč planetou od USA, přes různé evropské státy až Izrael nebo nově Argentinu, doslova v přímém přenosu. Bohužel pravicové vlády budou dělat vše, jen ne progresivně zdaňovat firmy. Naopak - je jejich úlohou, přenést daňovou zátěž na obyčejné lidi a superbohatým tak pomoci k ještě většímu bohatství. 

Zdanit se jako malý podnikatel je možná krok bláhový, ale já věřím, že každé gesto se počítá. Každý může jít příkladem, i kdyby to byl příklad tak miniaturní jako je ten náš - více viz historka o Kolibříkovi. 

____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.